Naše první setkání bylo velkým třeskem.

Bylo to v baru nad ránem. Řekl nějaký vtípek a já se rozesmála na celé kolo. Nikdo jiný jeho poznámku nepochopil. Podívali jsme se na sebe a mezi našimi pohledy se zablesklo a silně zahřmělo.  Nikdo jiný nic neslyšel ani neviděl…

 

Se sexem jsme neotáleli, nedalo se.

Ráno jsem si byla jistá, že to je on a že s ním budu až do smrti. Strávili jsme spolu ještě část dopoledne a chechtali se na celé kolo. Neustále jsme mluvili, debatovali, otevřeně si sdělovali své pocity.

 

Pak jsem čekala dva dny, až zavolá.

Vůbec jsem nejedla a kouřila jsem jednu o druhou. Zavolal mi další den brzy ráno a telefonem mě probudil. Šťastnější probuzení jsem od té doby nezažila…

 

Chodili jsme spolu půl roku.

Nebyl moc hezký. Byl takový klátivý a ke mně příliš vysoký. Jeli jsme si ale na stejné notě a dali si přezdívky. Jezdili jsme občas na společné víkendy a i přes týden jsme se scházeli. Většinou jsme někam zašli a pak šli spát ke mně domů. Cítila jsem se skutečně šťastná…

 

Po půl roce jsem otěhotněla.

On věděl, že nemohu brát antikoncepci. Naše milování téměř vždy nabíralo neskutečných obrátek a my se dostávali mimo svá těla. Bylo to opravdu něco neuvěřitelného a my si ty chvíle nejvyšší slasti nechtěli kazit. Miminko, které jsem čekala, bylo opravdu počinem z velké lásky…

 

Když jsem mu to oznámila, měl radost. Měl radost, že budeme mít dítě!

Asi pět minut poté mi oznámil, že je ale ženatý a jeho manželka je v sedmém měsíci!

 

Nejraději bych teď udělala několikastránkovou pomlku.

Ty pocity, které mi tato chvíle způsobila, jsou nepopsatelné. Zbořil se mi svět, zatmělo se mi před očima, bylo mi na omdlení a byla jsem naprosto zmatená. Ale takto vyjádřeno to vůbec nesedí...

Byla to apokalypsa. Od třesku k apokalypse. Ano, dejme tomu…

 

Rozhodla jsem se pro potrat.

Ještě v den potratu mi říkal, ať si to naše dítě nechám. Vždy ale podotkl, že má svou ženu rád a rozvádět se nechce a nebude. Za pár týdnů se mu mělo narodit manželské dítě.

 

Po potratu přijel do nemocnice a kníkal mi tam, jak je mu to líto.

Domů už mě ale dovezla kamarádka a já ho od té doby neviděla ani neslyšela. Nekontaktuje mě a já jeho také ne.

 

Ale stále ho miluji. Chápe to někdo?
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY