Jak byste řešili situaci, kdy se do sebe zamilují sourozenci? A má to vůbec nějaké řešení kromě rozchodu?
Občas médii proběhne zpráva o lásce mezi sourozenci pokrevními. Většinou se jedná o zahraniční kauzu, která se pak několik dní propírá ve všech plátcích. Lidé jsou zhnuseni, zamilované odsuzují a s opovržením kroutí hlavami, jak se něco podobného mohlo stát.
Sexuální tabu mezi blízkými příbuznými najdeme napříč celou historií lidstva, incest se tvrdě trestal – u nás za něj v současnosti můžete vyfasovat až tři roky natvrdo. Jedná se však o pokrevní svazky mezi rodiči a dětmi nebo sourozenci. Sestřenice s bratrancem už to mají snazší, ti vyvolají pouze pohoršení svého okolí, nikoli soudů.
Petr a Lucie
Moje spolužačka ze střední školy si vzala za manžela svého bratra. Nebyl sice pokrevní, ale vyrůstali vedle sebe od útlého dětství. To když si její rozvedená matka vzala za muže jeho otce. Pán měl synka ve své péči, takže obě děti měly zpočátku i společný pokojíček. Lucka s Péťou se snášeli dobře, ale byl to normální vztah dvou „sourozenců“, vyšperkovaný o klasické šarvátky.
Může za to matematika
Na střední škole Lucce přestala jít matika a Péťa nabídl doučování. A tím to všechno začalo. „Předtím mě nikdy nenapadlo se na Petra dívat jako na muže. Vždycky to byl můj brácha, i když vlastně nebyl - a bezpohlavní živočich. Mně ale bylo sedmnáct, jemu o dva víc, a jak jsme tak spolu sedávali nad tou matikou, najednou jsem zjistila, že je to moc hezký kluk, který by určitě stál za hřích. Imponovala mi i jeho vyrovnanost a inteligence,“ vyprávěla mi tenkrát Lucka, když chtěla svůj vztah ospravedlnit.
Normy jsou silnější
Tehdy se jí to moc nepodařilo. Dívali jsme se na ni divně, zvlášť když za ní Petr přišel před školu a pak spolu odcházeli v objetí. I když jsme věděli, že nejsou vlastními sourozenci, zkrátka vybočili ze zažitých norem a své okolí dováděli k nepříčetnosti.
Nic nepomohlo
Stejně tak své rodiče. Otec Petra donutil nastoupit na vysokou školu do Brna, což bylo spojeno s bydlením na koleji. Domníval se, že bláznivá láska odloučením vyprchá. Spletl se, nevyprchala.
Lucka začala po maturitě pracovat jako sekretářka v jedné firmě a za Petrem pravidelně jezdila. Nic jí v tom nezabránilo, ani to, že jí rodiče odmítli dál poskytovat bydlení. Přestěhovala se ke kamarádce, která získala byt po babičce, a své lásky se odmítla vzdát. Stejně na tom byl Petr. Pak Lucie otěhotněla a problém byl vyřešen. Slavila se svatba, rodiče se na protest nezúčastnili, a po čase se narodil Pavlík.
Láska jako trám
Když jsme se pak viděla s Lucií na srazu třídy po patnácti letech, byla jednou z mála, které vztah vyšel. Když ukazovala fotografie hezké rodinky na chalupě v podkrkonoší, dvě děti a manžela, se kterým byla zvěčněná ve stejném objetí, v jakém jsme je tehdy vídali před školou, došlo mi, že ten boj se světem se vyplatil.
Znáte ze svého okolí nějaký podobný příklad? Vztah vlastních či nevlastních sourozenců či bratrance se sestřenicí? Milovaly jste někdy (aspoň platonicky) svého bráchu? Žárlila jste na jeho holky, nebo on na vaše nápadníky?
Nový komentář
Komentáře
Horší by to bylo s pokrevními příbuznými..
klair — #14
nerozumím, to přece není incest když nejsou pokrevně spříznění? A to je příběh ze současnosti?
Ve škole nám dávali jako příklad protiprávního stavu jednu kauzu, kdy se pán oženil a adoptoval dceru své nové ženy. Dcera po čase poznala fajn kluka, chodili spolu, spali spolu, seznámila ho s rodiči - a byl to syn toho táty z prvního manželství. Neměli společného vůbec nic pokrevního, ale protože otec tu holku adoptoval, tak ona byla také jeho dcera - takže legislativní průšvih jak blázen. Navíc adopce je nezrušitelná... Ten pár spolu žije, má dítě, to má v rodném listě "otec neznámý", ale nikde se to vlastně nesmí říct, protože spolu sourozenci páchají incest. Přitom nemají společného nic
Jo, moje nejlepsi kamaradka si vzala po svatbe sve mamy syna sveho otcima. A co jako? Jen byl krapet bordel v rodinnych vztazich. Tenhle vztah nevydrzel.
co se tady řeší,když nejsou pokrevní??
to už bych se tady mohla řešit i já..Manželova teta je sestra mé švagrové..teď už exšvagrové - tím se rodinný kruh rozpojil..
Když vedle sebe vyrůstali od útlého dětství, aspoň věděli, co můžou vzájemně očekávat, a dobře se znali. To může být někdy výhoda.
A hádky už měli nacvičené coby sourozenci.
Dante Alighieri — #2 Asi tak.
German — #4 Taky jsem to četla. Strašně mě to rozrušilo. tahle spisovatelka píše samé takové ságy. Četla jsem ještě jednu. je to krásné a zároveň takové smutné a ž tragické.
Jinak fakt nechápu, proč ti rodiče takhle blbli, když ty děti fakt nebyly pokrevní sourozenci.
Když nejsou pokrevní sourozenci,tak myslím, že není co řešit.A ,že spolu vyrůstali? Mají alespon společné zážitky z dětství.
German — #4 Jo, to jsem četla, bylo to super, jenže tam šlo o pokrevní sourozence....
Kamarádky dcera si vzala svého bratrance.Zamilovali se,když přijel z Kanady na návštěvu. Absolvovali nějaká genetická vyštření a nebylo jim bráněno.Už je mám několik let z dohledu, tak nevím, jestli jsou tady nebo v Kanadě.
K příběhu:kdyby se rodiče náhodně nesetkali, mohli se tak přeci setkat ti mladí a všechno by bylo v cajku.Postoj rodičů nechápu.
Taky mi na tom nepřijde nic divného, když nejsou přímí sourozenci. To je jak v tom seriálu "Horákovi",jak se ta Eva s Tomášem do sebe zamilují. Kdyby to byli vlastní sourozenci,tak je to hrůza, ale takhle mi to přijde vcelku normální. A rodiče nechápu,že se z protestu nezúčastní svatby - věřím, že třeba po těch 15 letech toho musí litovat,když vidí, že ti dva jsou spolu šťastni.
Osobně takovou dvojici neznám, ale krásně se o tom četlo v knížce (spíš to byla taková rodinná sága) "Květy z půdy". Sice červená knihovna jak vyšitá, ale velice čtivá.
Znám právě takto popisovaný příběh. Rozvedli se matka s otcem ještě před svatbou dětí. Na jejich svatbě nebyli.
Sourozenci to nejsou, tak co se tady řeší?
Láska si nedá poroučet, buď je a nebo není.....