Návštěva dětí, co už dávno vylétly z hnízda. Den „D“ konečně přijde. Ale po výměně těch nejlépe míněných rad všichni touží po tom, aby byli ve svém a sami. Proč?
Každý má svůj čas
…a hurá domů – kolikrát jste se těšili na studentských kolejích a dalekých cestách na zázemí, kde vám utiší hlad dobrým jídlem, budou rádi poslouchat zážitky z vašeho světa a nechají dodělat resty, co hoří… Bejvávalo. Při návštěvě rodičů se už role vyměnily.
Častým kamenem úrazu jsou návštěvy přes noc. S věkem se zkracuje potřeba kontinuálního spánku, a naopak přibývá „klimbání“ během dne. A ne vždy se biorytmus rodičů sejde s rytmem života dětí. Pak nezbude než notná dávka tolerance a případně špunty do uší, až vy nebo vaši rodiče budou „strašit“ v domě, když ostatní chtějí mít půlnoc.
„Na to mi nesahej!“
Nejděsivějším pohledem pro dceru bývá spíž její matky. Nepořádek (respektive jiný – řekněme – pořádek), potravin buď příliš málo (melta a rohlíky), nebo moc (babičce je kuchyň úzká). Při jakémkoli komentáři musíte čelit argumentům, že víc stejně nesní (nenechte se ukecat – právě starší, vetché ženy potřebují maso jako zdroj železa a dostatek mléčných výrobků coby prevenci osteoporózy).
Nebo že jí nedopřejete radost ze života (zlikvidovat živočišně tuky v domácnosti, abyste ateroskleróze učinila přítrž, můžete, ale stejně si je dokoupí, může-li). V případě ovoce lákajícího octomilky a jiných potravin kráčejících na kompost však buďte nekompromisní.
A ven!
Také závidíte dětem nevyčerpatelnou energii? To ve zralém a ještě zralejším věku si jeden připadá jako vymačkaný citrón. Ale i ten má ještě šťávu. Hlavně ty kapky pomozme najít rodičům. Cesta k televizi a do postele nakonec vede jen na jediné místo.
Časté kontakty s přáteli (a nejen) pomohou udržet nezbytnou duševní svěžest. Hrátky s vnoučaty nebo procházky s vámi zase nedovolí chátrat tělesné schránce.
Rodiče v nás chtějí mít skvělé, hodné děti. My v nich vitální, moudré seniory. Dnes, když se tou autoritou cítíme být my, na ně tlačíme – ať to či ono dělají, nebo nedělají. Většinou tím víc, čím víc se vzdalují naší představě. Ale co my víme o té jejich?
Připravil server www.osteoporoza.cz
Jak vycházíte se svými rodiči?
Nový komentář
Komentáře
Léthé — #27 díky za tip,knížku si seženu a přečtu
Galadriel — #19
Ale ona se léčí, dokonce má na to invalidní důchod. Ale asi ten psychiatr stojí za prd!
FAXÍK — #26 jestli máš chuť a čas si něco přečíst, zkus TOHLE. Mě tohle hodně moc pomohlo. Možná že se ti chvílemi bude zdát, že čteš bláboly...některé klidně přeskoč, ale nevzdávej to a dočti jí.
Léthé — #25 máš pravdu, hodně mi pomáhá číst tvá slova, chtěla jsem už mockrát vymazat z hlavy dětství a nepodařené manželství, ale nevím jak to udělat?
Ale strašně by se mi ulevilo, kdybych udělala tlustou čáru za minulostí!!
FAXÍK — #24 ani já nedostala lásku a i já jsem přesto všechno svým dětem tu lásku uměla dát. Prostě jsme mnohem dokonalejší bytosti, než naše rodiče.
Léthé — #23 píšeš samou pravdu a hezky se mi to čte, už mi hodně lidí řeklo, že mám odpouštět, protože když neodpustím ubližuji nejvíc sama sobě!
To , že moji rodičové nedostali v dětství lásku je pravda, ale já ji nedostala a svým dětem ji dávám, tak proto nechápu své rodiče.
Možná časem odpustím, ale nikdy je nebudu mít ráda, přesně jak to píšeš TY. Kdo mi neprávem ublížil, ten ať u mě záchranu nehledá, nejde to!
FAXÍK — #22 ber to tak, že vše, co se ve tvém životě děje, tě něčemu má naučit. A škola pro rodiče neexistuje
, prostě tu lásku ti neuměly dát...mimochodem, podle mě jí sami od svých rodičů nedostali.
Ale to bychom se dostaly až k Adamovi a Evě
Já tedy na nic nezapomněla, ale odpustila jsem jim, jak tátovi, tak matce a snažím se opustit všem, co mi kdy ublížili. Mít ráda je tedy nikdy mít nebudu, ale již necítím tu potřebu provozovat Wúúúdú a zlikvidovat pár kreténu a krav.
A něco ti povím....pokud by naplnili velikánskou loď s lidmi a na moři jim pak řekli, aby si ti, kteří měli šťastné dětství vstoupli na pravou stranu paluby a ty, které si odnáší z dětství spoustu pochroumaných zážitků poslali na levou stranu paluby, hádej na kterou stranu by se ta loď převrátila...uhodla jsi...určitě nalevo
Léthé — #21 ahoj, je mi 39 let, tak do 54 let mám ještě čas, tak snad jim odpustím
FAXÍK — #20
mohu vědět kolik ti je let? Já Svým rodičům odpustila až dnes...v 54 letech
Myslím, že jim taky jednou odpustíš.
celkem dobře, jen jim nikdy neodpustím, že mi nedali v dětství žádnou lásku a ta mi do dnes moc chybí !!!!!
taysa — #9 Tohle je ale daleko od normalu, mozna by to chtelo odborne vysetreni. V tomhle veku budu jeste strasit po diskotekach, tedy doufam
Léthé — #15
.
Já se přiznám, že něco prošlého se najde i u nás ve špajzce, natož abych revidovala špajz našim
Mamince je 78, i když je velmi nemocná, hlava jí slouží dobře. Dokud nebude dementní, tak bych se neodvážila mluvit jí do života a do stavu domácnosti. Ona to nedělala mně, já to nedělám jí. Bohudík nehromadí ani krámy, ani jídlo, ani neobráží obchody, ve kterých by kupovala téměř prošlé potraviny. Pokud mi děti začnou mluvit do života, poženu je svinským krokem
SENSITIVESKIN — #14 my nebudeme nikdy staré
jaké budeme my, až budeme staré?
Léthé — #12 To je dobre. Mi jsme nasli v lednicce 2 roky prosle mleko
. A v priborniku mysi bobky. Vypadal, ze ho nikdo 20let neumyl.
Bébina — #10 tak v mé špajzce najdou moje děti při nečekané návštěvě pouze červené víno a chipsy.
Tam opravdu není co "organizovat"
Já nevím, ale moje již dospělé děti si spíš stěžují, že jsem až moc vitální
...takže tento článek se mě zatím netýká ani náhodou
.
taysa — #9 Moji mame je stejne a je naprosto normalni. Domacnost cistou, nic nehromadi, neni treba ji do niceho kecat. Zato pritel ma dve babicky kolem 80ti let a tem je treba uz sem tam neco vyhodit a preorganizovat. Zvlast jedna by byla schopna shnit zavalena v odpadcich a proslych potravinach. Ta starsi ma sice domacnost cistoskvouci, ale zase by schovavala vsechny kramy, ovsem prepeclive zabalene a usporadane.