Když se máma rozvedla, bylo mi třináct a bráchovi o dva míň. Měla jsem jí to hrozně za zlý. Jak to, že dopustila, aby náš skvělej táta odešel?

To o sebe nemohla víc dbát? Trochu shodit? Líp se oblíkat? Víc se s ním bavit?

Tenkrát jsem byla prostě přesvědčená, že je nemožná, a proto táta odešel ke Kamile, která je tak sexy a milá, a taky jí je teprve 25. A máma je tak děsně stará. (Bylo jí 41!).

Chodili jsme k tátovi každý víkend, jezdili s nimi na chatu, na výlety. Kamila byla super, brzy jsme se skamarádily. S Kamilou byla prostě zábava, Kamila nezjišťovala, jestli mám všechny úkoly a nenutila mě pořád uklízet a dělat jiný nudný věci jako máma.

A v neděli večer jsem vždycky celej průběh toho víkendu líčila nadšeně mámě a vůbec mě tenkrát v tý mý blbosti netrklo, že jí to třeba není zrovna příjemný, že ji to možná bolí.

Že máma nebyla celý ty tři roky sama, mi bylo jasný.

"Jdu s Věrou do kina." (Nikdy předtím tam spolu nechodily).
"Jdem si s Magdou sednout k Novákům." (S Magdou? No, to koukám).
"Máme v práci problémy, tak se zdržím." (No jasně. Byli v tom chlapi.)

Jenže máma nebyla jako rozvedená sousedka, která si hned všechny svý známosti nakvartýrovala k sobě, takže měl její Tomáš každou chvíli novýho strejdu. Máma svý mužský tutlala.

A pak to přišlo. Přišel k nám nejdřív na večeři, pak v sobotu na oběd a potom si přinesl kufry.

Pavel. Vysokej, čelo teda taky trochu vysoký, bradku, no vypadalo to zajímavě. Neměl pivní mozol, sportoval. No a na to, že už mu bylo přes čtyřicet, fakt nevypadal nejhůř. Dost dobře se oblíkal.

Jenže co bylo hlavní, měl rád mámu a nás s Lukášem taky. Zase jsme byli rodina. Dokonce se mi přestalo chtít chodit k tátovi, tím spíš, že Kamila povila mrňouse a všechno se tam teď stejně točilo kolem něj.

Už to bude skoro rok, co u nás Pavel je, a je to pořád skvělý. Totiž není.

Je to čím dál tím hroznější. Pavel pro mě přestal bejt kamarád, mámin přítel a druhej táta.

Jednou takhle po ránu přišel do koupelny. Stála jsem tam v noční košili a čistila si zuby. Myslela jsem, že si jen něco vezme a půjde, prostě normálka, občas se to stávalo. Jenže on se najednou naklonil a líbnul mě na ucho. Moc ti to sluší, Petro, řekl. Podlomily se mi nohy.

To nebyla tátovská pusa. Ani kamarádská. To byla pusa od chlapa. Musím na záchod, vyhrkla jsem a vypadla. Máma se tenkrát děsně divila, že jsem šla do školy nenamalovaná.

Pak měla babička narozeniny. Sejde se vždycky celý klan, všichni strejdové, tety, pije se a tancuje. Pavel pro mě přišel. Z toho, jak mě držel, jak se na mě koukal, mi bylo náhle všechno jasný.

Ještě že si toho nevšimla máma. Teda doufám, že si toho nevšimla. Drbaly s tetou Jitkou  toho novýho kluka, co si přivedla Jitčina dcera. Děsný číslo.

A  pak za pár dní  u večeře máma povídá: Nezamilovala ses nám, Peťulo? No, jen doufám, že to není zase nějaký ušatý pako od vás ze školy.

A já se od tý doby bojím. Bojím se, že zůstanu někdy doma s Pavlem sama. Bojím se, i když je doma brácha nebo máma. Prostě se bojím, že si toho všimnou. Jak na něj koukám. Jak se červenám, když se mě na něco zeptá. Jak se mi třese hlas, když mu odpovídám. Bojím se ho a zároveň ho chci.

Panebože, jsem asi cvok. Je to láska, nebo si jen něco namlouvám? Normálně bych se se srdečníma trablema svěřila mámě, ale copak můžu?

Tak kdo mi teď teda řekne, co mám dělat? 

Petřino vyprávění volně zaznamenala, jména a některé údaje upravila 

             
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY