„Téměř od pětadvaceti let jsem chodila s Petrem, který si mě ne a ne vzít. Potom jsem se dozvěděla, že mě podvádí. Jednou jsem mu odpustila a po druhé už to nešlo. Udržoval totiž vztah s mou nejlepší kamarádkou. Přišla jsem rázem o ni i o něj a byla sama. A to celé tři roky. Kamarádky mi pořád nadávaly, že jsem vybíravá, ale já jsem nechtěla slevit ze svých kritérií. Chtěla jsem kluka, který bude vypadat jako Petr, tedy vysoký a tmavší typ.

Na jednom večírku jsem se dost opila a šla do postele s Tomášem, kterého mi kamarádky dohazovaly. Byl to sice tmavší typ, ale také byl malý a měl obrovský křivý nos. Jenže noc byla úžasná. Lepší sex jsem nikdy neměla. Druhý den jsem rychle zmizela z jeho bytu a snažila se na něj nemyslet. Protože jsem si ale polila tričko, půjčila jsem si jeho, ke kterému jsem stále musela čichat. Vzbuzovalo to ve mně silné pocity, kterým jsem nemohla poroučet. Najednou jsem začala šílet, že se mi Tomáš neozval. Když mi nakonec přišla smska, jestli jsem dorazila v pořádku domů, ihned jsem odepsala, jestli se můžeme vidět. Dva dny nepřišla žádná odpověď a já začala být hysterická!

Do teď si myslím, že jsem se do něj zamilovala kvůli jeho vůni i tomu, že si mě uměl tímto způsobem omotat kolem prstu. Teď ale přichází ten problém, který vás bude asi nejvíc zajímat. Celou dobu, co spolu chodíme, je sice všechno krásné a já cítím, že ho miluji a potřebuji, ale vůbec si neumím představit, že spolu budeme mít děti. Jeho ošklivé geny bych prostě ve svých dětech mít nechtěla, i když vím, že budu muset. Navíc jeho bratr vypadá úplně stejně, takže ty geny jsou zřejmě vážně silné.

Ze začátku jsem se s ním občas styděla i chodit třeba na firemní večírky. Zkrátka vím, že je to hrozně povrchní, ale docela se mi líbí představa, že to můžu tímto anonymním způsobem všem říct. Vsadím se, že nejsem jediná, kdo to tak má a je to stejný případ, jako když jsou matky schopné uznat, že jejich děti nejsou nejkrásnější. Navíc jsem věrná, a nakonec ty děti stejně budou…“

Čtěte také:

Reklama