Zdravim všechny ženy-in + redakci,

dnešní téma mě přinutilo zamyslet se, co jsem zdědila po svých rodičích já.

Abych upřesnila, proč zamyslet, tak proto, že jsem adoptovaná. A celé své dětství, především pubertu, kdy jsem se to dozvěděla, mě nutilo přemýšlet, kdo jsou mí biologičtí rodiče a jestli jim jsem aspoň trošku podobná.

Teď, když jsem dospělá, mě to zajímá čím dál víc.

Mám vysokou postavu a jsem sportovnější typ, takže to jsem určitě zdědila po jednom z nich. Moje mamina je totiž menší silnější postavy, ale otec sice menší než já, ale štíhlý. Spousta lidí tvrdí, že jsem celý tatínek. A já jsem ráda, protože vím, že z toho má radost, i když oba známe pravdu.

Vím, že moje matka byla - redakce omluví - coura, a když jsem dospívala, měla jsem strach, že budu taky taková. Nevím proč, ale byl tam strach, abych jednou nedopadla jako ona.

Ale mám skvělou výchovu a rozhodně se mě tohle netýká.

Miluju děti a vím, že jednou se o své vlastní budu starat s láskou a že je budu velmi milovat. Ne jako má biologická matka, která mě ihned po porodu odložila. Vím, že mám sourozence, sestru a bratra, každý máme sice jiného otce, ale ráda bych je někdy potkala a chtěla vidět, jak moc jsme si podobní.

Vím, že to není reálné, ale snít o tom je velmi krásné.

Jinak po někom z nich jsem zdědila hádavou povahu. Jsem šílený tvrdohlavec, taky blbec, který se každýmu snaží pomoct, ale sám na to pak doplácí. Mám snědší pleť, respektivé skvěle se opaluji do krásné hnědé barvy, ale menšina nejsem ;))

Таky jsem zdědila manuální zručnost spíše na chlapské práce, no aspoň se mi to teď v životě velmi hodí, někteří chlapi jsou totiž děsný střeva ;))!

Таkže abych to shrnula, vlastně nevím, co jsem po kom zdědila, ale vím, že jsem dostala ve svém životě velmi mnoho rodičovské lásk a to, co v životě mám a umím, za to vděčím především svým rodičům, i když nejsou biologičtí.

Krásny den přeje xantypa

P. S.: Asi se to moc do dnešního tématu nehodí, že?

Milá Xantypo,

Váš příspěvek se k dnešnímu tématu hodí víc, než si myslíte.

Nejde jen o to, že si řekneme, jak jsme krásní a úžasní po rodičích. Jde i o jejich vlastnosti, o kterých víme, ale jen neradi bychom je zdědili.

Chápu Vaše obavy. Z osobní zkušenosti vím, že člověk má velký strach z toho, aby nezdědil špatné vlastnosti po těch, které skoro ani nezná.

Věřte sama v sebe, v lásku těch rodičů, kteří Vás milují, a pak se nikdy nemůžete stát špatnou.  
Soutěž

matematická operace: přičtěte dvě

Informace o soutěži ZDE.
Reklama