Každý z nás má nějakou slabost nebo vášeň. Někdo se stará o opuštěná koťata, někdo vyprazdňuje lahve, další pěstuje různé kytičky. A někdo sbírá staré věci, nebo na nich alespoň lpí. Ale pozor! To nemluvíme pouze o starožitnostech!

Jako první stupeň bych asi viděl všechny hračky z dětství. A když říkám všechny, tak všechny! „Nedám pryč ani jedinou!“ a podobné výkřiky s fanatickým leskem v oku, které se dají snadno přejít v šestnácti mávnutím rukou, nad nimiž povytahujeme obočí ve dvaceti a nad kterými lomíme rukama od třicátého roku postiženého jedince. Ale co, kdyby měl doma sbírku zkamenělého dinosauřího trusu, bylo by to asi horší.

Pojďme se podívat na stupeň dva. To jsou všichni ti lidé, kteří jdou kolem vetešnictví a vidí „takový klásný hlníček!“ Když doma otevřou skříň, je takových „hlníčků“ plná a nikdo z nich nejspíš nebude nikdy nic pít, jen potomci budou mít hlavu v pejru, co s tím vším budou dělat. Ale ti jsou na tom ještě dobře, „hlníčky“ mají svou hodnotu.

To takový stupeň tři... „Zastav, zastav! Támhle v příkopu někdo vyhodil nějaký stolek!“ Pokud má řidič trochu soudného rozumu, nezastaví. Pokud to udělá, bude zbytek cesty domů poslouchat, že: „Stačí ho trochu umejt, osmirkovat a natřít a bude úplně úžasnej! Nechápu, jak to ti lidi mohli jen tak vyhodit! Dáme na něj kytičky!“

Stupeň čtyři? Opravdu mám pokračovat? „Miláčku, jdu na vycházku!“ „Ne, počkej, že ty jdeš zase na skládku?“ „Ale jdi ty brepto! Jak tě to mohlo napadnout?“ následuje rychlé zabouchnutí dveří. Cestou prohlédne, co kdo vyhodil a nechal ležet u popelnic („Budík! Určitě půjde spravit!“) a hurá na smeťák. Tam je věcí, tam je věcí!

Pokud jsou nějaké další stupně, nechám je na vás! A taky mi napište, jak jste na tom vy.

Jaký je váš vztah ke starým věcem?
Máte rádi starožitnosti?
Jak často si domů „něco“ přinesete?
Co nejzajímavějšího jste kdy našli
u popelnic, jen tak a nebo na skládce?
Neohrožují vás doma vaše poklady?
Jak vaše krámy snáší ctěné okolí?

Napište mi o tom všem, já vás pak odměním!
Redakce@zena-in.cz

Reklama