Poznali se před dvěma roky v divadle. Každý z nich tam šel sám. Ji nechala ve štychu spolužačka, on se rozešel s přítelkyní a nechtěl nechat lístky propadnout. Když se zapovídali u sklenky vína, věděla, že HO konečně potkala. Nejen že se jí líbil, ale byl naladěn na stejnou strunu. Zajímal se o historii a umění, miloval poezii. Rozhodně ale nebyl zženštilý, jako spousta jejích spolužáků. Rád i sportoval, o čemž vypovídala i jeho postava. Od té doby se vídali téměř denně. Až na víkendy. Zatímco on měl ve městě byt, ona odjížděla domů k rodičům. Na venkov. A právě v tom je zakopaný pes.

63f4a855b10fbobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Mám městský život ráda, ale trvale tu žít rozhodně nechci. Potřebuji mít možnost utéct do přírody, dýchat čerstvý vzduch, poslouchat ten božský klid. Kromě toho tu mám svého vlastního psa a koně. Zatím mi je hlídají rodiče, než dostuduji. Vzdát bych se jich ale nedokázala,“ popisuje Dominika, co ji táhne z města. Jenže Radan (31) to má právě naopak.

„Vůbec si nedokáže představit, že by se odstěhoval. Má tu práci, přátele, knihovny, muzea, oblíbené kavárny… Dojíždět omítá. Má rád svůj komfort, všechno pěkně nadosah,“ krčí rameny Dominika a vzpomíná, že se kvůli této jinakosti hned zpočátku skoro rozešli.

„Řekla jsem mu, že v takovém případě nemá smysl se dál trápit, když to nemá budoucnost. Radan to ovšem viděl jinak. Dokud prý studuji a ve městě částečně bydlím, tak bychom si měli toho krásného mezi námi užít dosyta. Nemyslet, na to, co jednou bude. Kdo ví, co bude zítra? Možná měl tehdy pravdu. A tak jsme dál spolu. Jenže mně teď běží poslední semestr. Pak se vrátím k nám na venkov a budu do města už jen dojíždět. To bude nejspíš náš konec. Trhá mi to srdce, ale žít ve městě prostě nemůžu,“ dodává Dominika.

Zdroj informací: respondentka Dominika

Čtěte také:

TÉMATA:
PŘÍBĚHY ROZDÍLY ROZCHOD VZTAHY ŽIVOT NA VESNICI ŽIVOT VE MĚSTĚ