Foto: Se svolením Caroliny Vergnano
Jaký typ kávy pijete a jak ji připravujete?
Připravuji si moka, moka konvičku, a pak celý den až do čtyř piju espresso.
Byla jste poprvé na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jak se vám tam líbilo a co si myslíte o atmosféře tam?
Bylo to super stylové. Byl to můj první červený koberec a můj první filmový festival, nikdy předtím jsem nebyla, a byla jsem ohromena úrovní všeho. Jídlo, lidé, šaty, atmosféra, světla. Připadala jsem si, jako bych byla na Zlatých glóbech. Bylo to úžasné.
Budou vaše děti pokračovat ve vašich stopách a převzít rodinný podnik?
Doufám, že ano, ale nejsem si jistá. Myslím, že člověk musí mít vášeň a správný přístup a být ochoten tvrdě pracovat. Je to velmi náročná práce. Mám velké štěstí, nechci být špatně pochopena, ale je to také velká odpovědnost, protože nejde jen o úzký okruh lidí, ale o všechny rodiny, které pro nás pracují. Každé rozhodnutí si berete s sebou do postele a přemýšlíte, jestli jste mohli udělat něco lépe. Musíte pro to mít vrozený cit. Být podnikatelem není něco, co se dá naučit, musíte to cítit. Pokud to mé děti budou cítit a budou dost odvážné, budu je co nejvíce podporovat, ale pokud ne, budu je respektovat.
Carolino, Italové hodně milují módu. Jste také módní nadšenec?
Občas si o víkendu přečtu lifestylové magazíny, protože chci být v obraze. Většinou nakupuji online, rychle. Když přijdu do obchodu, třeba na letišti, za deset minut mám nakoupeno, protože přesně vím, co nosím. A když se mi něco líbí, koupím si to rovnou šestkrát, třeba bundy.
Neutrácíte za takové věci?
Utrácím spíš za děti. Utrácím, ale v rozumné míře. Mám ráda krásu obecně, takže chci působit upraveně, ale nepřeháním to. Mám ráda cestování, i když necestuji pro zábavu tak často. Cestuji hodně kvůli práci. Ráda utrácím za víno, dobré restaurace a kvalitní jídlo. Podle mě jsou tyto zážitky skvěle utracené peníze.
Říkala jste, že hodně cestujete kvůli práci, takže méně pro zábavu. Baví vás být často pryč?
Miluji to. Miluji energii letišť. Kdykoli jsem na letišti, znamená to, že cestuji někam, kde mě čeká něco nového, kultura, lidé, pohledy. Mám neustále otevřenou mysl a snažím se z cestování co nejvíc naučit. Každá cesta je pro mě školou života.
Carolina je první ženou, která se dostala do vedení rodinné firmy. Nepřevzala tuto pozici z povinnosti, toužila po ni celý život.
Foto: Se svolením Caroliny Vergnano
Byla ta cesta na festival vaše první návštěva České republiky?
Ne, byla jsem tu už čtyři nebo pětkrát. Poslední tři roky trochu ztrácím přehled, ale ne, byla jsem tu mnohokrát.
A co si myslíte o české kultuře, lidech a jídle? Je něco, co se vám líbí?
Viděla jsem mnoho historie, což se mi moc líbí, obecně mám ráda místa s bohatou historií. Češi mi přišli přátelští a hladoví po vědomostech, otevření příběhům. Není to běžné, protože někteří lidé si žijí svůj život a nezajímají se o příběhy ostatních. Tady jsem cítila opak.
Když cestujete, hledáte luxus, nebo dáváte přednost autenticitě země?
Mám ráda krásu, hlavně tu, která není standardizovaná. Mám ráda pětihvězdičkové hotely, kdo by je neměl rád? Ale pokud má ten hotel svůj vlastní charakter a vyzařuje atmosféru místa, kde se nachází o to lépe. Mám ráda postele, trochu jsem na ně náročná. Ale dokážu se snadno přizpůsobit jakékoli situaci, když pracuji, jsem jako robot.
Už jsme mluvili o tom, zda vaše děti budou pracovat v rodinném podniku, ale chtěla jste vy sama vždy pracovat v tomto oboru, nebo to bylo povinné?
Vždy jsem to chtěla dělat. Vlastně mě moje matka odrazovala, chtěla, abych byla spíš matkou. Jsem matkou tří dětí, ale často nejsem doma. Pracuji hodně, teď víc než dřív, protože děti jsou starší. Ne, nebyla jsem nucena, cítila jsem to. Když mi řekli, že je volné místo, chtěla jsem ho.
Jste první žena ve vedení firmy. Jaké to je?
Jsem první žena ve firmě, to je vše, z naší rodiny jsem jediná. Myslím, že musíte mít trochu extra síly. Jsem přísná sama na sebe i na ostatní. Nehledám naivní rozhodnutí, jen ta podložená daty. Nikdy se nevzdávám.
Carolina a část rodinných členů, jež se podílejí na chodu firmy. Jejich káva je pro ně srdeční záležitostí.
Foto: Se svolením Caroliny Vergnano
Takže máte v sobě trochu muže, bojovníka?
Ano, jsem bojovnice, ale rozhodla jsem se být ženou a dělat to po svém. Někteří mě mohou nazývat agresivní, ale já nejsem agresivní, jen důsledná.
Myslíte si, že ženy mají nyní ve vrcholových pozicích více příležitostí?
Je to stále velmi obtížné, protože musíte hodně obětovat. Ale mám sen. Myslím, že bychom si jako ženy měly být blíže. Sním o tom, že mi třeba CEO konkurenční firmy zavolá a pozve mě na kávu. Mezi námi ženami bychom měly vytvořit silnější síť, protože by nám to dodalo více síly. Ale stále jsme trochu soutěživé, což se mi nelíbí, protože já nesoutěžím proti ženám. Jsem soutěživá hlavně sama se sebou, ale cítím nulovou soutěživost vůči někomu jinému.
Máte speciální projekt, který podporuje ženy.
Ano, a miluji to. Projekt se zaměřuje na ženy pracující na plantážích, ale také na posílení žen obecně. Minulý měsíc jsme v Turíně pořádali akci „Odvaha“. Ráda bych vytvořila komunitu žen, která sdílí hodnoty jako svoboda, volba a osobní růst. Pořád dostávám zprávy od lidí, kteří mi říkají, že ten den jim změnil život. Tohle chci dělat.
Máte nějakou jinou vášeň kromě kávy a tohoto projektu?
Mým snem je otevřít tři hotely a nabídnout nezvyklý a špičkový zážitek z pohostinství. Jeden malý hotel v horách, jeden u moře a jeden v oblasti vinic. A pečlivě se starat o každý detail a nabídnout lidem zážitek na hlubší úrovni než jen potěšení. Tento sen jsem nikomu ještě neřekla.
To je krásné. Mnoho Italů je velmi dotčených, když někdo pije kávu s mlékem odpoledne. Vadí vám, když cizinci pijí kávu jinak?
Jsem otevřená. Respektuji všechny způsoby pití kávy. Doporučení sice existují, ale ve finále si myslím, že by si každý měl užít svou kávu, jak chce. Respektuji to.
Proč jsou Italové tak ochranářští vůči tomu, jak by se káva měla pít?
Protože v Itálii je to rituál, ale bereme to s humorem.
Caffè Vergnano má také dlouhou tradici. Jste vy sama velmi tradiční?
Miluji všechny tradice, ale ráda je propojuji s inovacemi.
Když máte dlouhou rodinnou tradici a něco stále dobře funguje a lidé to chtějí, je těžké přinést něco nového?
Jen musíte být vytrvalí, věřit tomu a řídit se daty, a pak to dokážete.
Vánoce jsou za dveřmi. Dáváte často kávu jako dárek?
Ano, s osobním vzkazem, který píšu ručně. Pokud to není osobní, raději to nedělám.
A jak trávíte Vánoce?
Oslavujeme 24. večeří v širší rodině, ráno 25. rozbalujeme dárky jen s mou nejbližší rodinou, je nás dohromady pět.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář