„Miluju tě!“ To vám asi už párkrát v životě někdo řekl. A zřejmě jste i, vzhledem ke kontextu, věděla, o co jde. Ale možná taky nevěděla, a pak jste se divila. Každý si totiž pod pojmem láska představuje něco jiného. Co je to tedy vlastně láska?
S druhým jsme šťastnější a méně smutní
V šedesátých letech tohoto století se láska stala objektem výzkumu sociální psychologie. Ukázalo se, že se jedná o fenomén úzce spjatý s potřebou takzvané afiliace – těsného osobního vztahu. Slaměník k tomu říká: „Afiliace vyjadřuje potřebu člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi, které mohou mít podobu spolupráce, přátelství či lásky.“ Psychologové prokázali, že přítomnost druhého člověka, s nímž nás pojí pozitivní vztah, umocňuje pocity štěstí a je oporou v zármutku. Srovnání s tímto druhým člověkem a zpětná vazba – tedy to, jak nás druhý vnímá a jak na nás reaguje - nám pomáhá orientovat se ve společnosti a ve světě. Ocenění druhého zvyšuje naše vlastní sebehodnocení. Spolupráce a společně dosahované výsledky nám přináší uspokojení a rozvíjí vztah vzájemné důvěry, blízkosti, sdílení, bezpečí a jistoty.
Existuje mnoho podob lásky. Fromm rozlišuje mezi pojmy „milovat“ a „mít rád“. Společná oběma pocitům je radost, uspokojení, akceptování, důvěra, respekt, spontaneita, porozumění a podpora. Láska je však, zdá se, něco víc než „mít rád“. Sternberg vytvořil takzvanou trojúhelníkovou teorii lásky. Tři dimenze lásky tvoří intimita (pocit blízkosti, starostlivost, porozumění a podpora), vášeň (motivační složka) a závazek (těsné spojení a závislost). Tyto složky se přitom mění v čase. Intimita se dlouho zvyšuje, pak lehce klesá, vášeň prudce stoupá a pozvolna klesá, závazek pak pozvolna roste.
Pope definuje zamilovanost jako intenzivní cit, který vede k vnímání výjimečnosti vztahu a neúplnosti bez druhého. Při rozchodu se pak dostavují pocity zoufalství a strachu. Ve fázi zamilovanosti také na druhého často myslíme. Lee, inspirován především antikou, rozlišuje různé druhy lásky. Eros je erotická, sexuální touha s důrazem na fyzickou krásu. Ludus je hravá láska, bez výrazného svazku a žárlivosti, zatímco storge je přátelská láska, bez důrazu na vášeň. Jako pragma se označuje racionální, vypočítavá „láska“, mania je volný, sexuálně motivovaný vztah a agape znamená altruistickou, starostlivou a pečující lásku.
„Sexualita a láska jsou dva děje, které sice patří k sobě, které však nelze zaměňovat. Sexualita může existovat bez lásky a láska se může rozvíjet bez sexuality,“ tvrdí Lauster ve svém pojednání o lásce. Zmiňuje pak několik mýtů s milováním spojených. Jedním z nich je teze, že sexualita osvobozuje. Lauster tvrdí, že sexualita bez lásky nepřináší plné uspokojení a může vyvolávat frustraci. Konzumní chování vede k nutkavosti a závislosti a lásku ničí. Sex nikdy neosvobodí celého člověka.
Orgasmus je pojistka přírody
Dalším běžným mýtem je podle Laustera tvrzení, že vyřešení sexuálních problémů znamená vyřešení všech problémů. Ač se nelze vyhnout biologickému sexuálnímu pudu, potřebám těla, je nezbytné podřadit je lásce. Až „vyřešení problémů lásky znamená vyřešení všech problémů,“ říká Lauster. Jiná mylná představa hlásá, že orgasmus je cílem lásky. Platí však pouze, že orgasmus je cílem sexuality, pojistkou přírody pro udržení rodu, ne však cílem lásky. Láska je dar, na pudovém dění se jen podílí a činí sex krásnějším a plnějším. Jiným mýtem je přesvědčení, že pro uspokojující sexuální zážitek je důležitá technika. Lauster však říká: „Láska je tvůrčí a v pravý moment nachází to správné.“
Výrost a Slaměník rozvíjí tezi, že fyzická blízkost je častou podmínkou vztahu, ale příliš častá expozice může vést k negativní reakci. Jinak řečeno, budete-li se milovat příliš často, může to váš vztah zničit. V tomto kontextu se objevuje i otázka atraktivity, a to jak fyzické, tak osobní, přičemž navazování a stálost kontaktů ovlivňuje především atraktivita fyzická – tedy čím víc partnera fyzicky přitahujete, tím vyšší je pravděpodobnost, že s vámi naváže dlouhodobější vztah. Nezanedbatelný je vliv módy a stereotypů, ale také tendence volit si stejně atraktivního partnera, tak zvaný fenomén odpovídající úrovně – jinak řečeno, oškliví kluci si pro vztah vybírají ošklivé holky. To samozřejmě neznamená, že se nemůžou zamilovat do těch krásných.
S využitím knih Peter Lauster - Láska; Josef Výrost, Ivan Slaměník - Sociální psychologie; Erich Fromm - Umění milovat
Jak je to s Vámi a láskou? Jak je pro vás v lásce důležitý sex? A v sexu láska? Inspiruje Vás láska? Zažila jste někdy přesycení sexem? Jak moc Vám záleží na fyzickém vzhledu partnera? Je vám bližší eros, ludus nebo mania?
Nový komentář
Komentáře
Abych pravdu řekla, neříkám sousloví "Miluju Tě" moc často, myslím, že bych se dopočítala na prstech jedné ruky.
Ale ke svému příteli cítím lásku hodně často, jen to prostě neumím říct. Kolikrát když mu ležím v náruči si říkám teď, teď mu to řeknu, ale prostě to ze sebe nevysoukám a místo toho se podívám do očí a políbím ho a zachumlám se ještě víc.
Taky mi to moc často neříká, ale dokazuje to...Kdyby mi to říkal každý den, asi bych tomu ani neveřila..
Asdareel: to mi povídej
"miluju tě" říká své manželce i můj kolega, který ji už léta podvádí
Dnes mi do sms manžel napsal "zlato", to je vrchol lichotek.
Tak já jsem asi kombinací Ludus-Storge-Agapa a přítel Mania.Samík97:
Tak to je dobrý-spát nebo ležet
Článek se dobře četl.
Jinak clanek jako takovy mi prisel vhod, ale stejne nad tim budu muset popremyslet sama...
lendy: Vidis, ja znam muze, kteri mluvi podoben jako ty - rozhodne, pokud nechces zustat sama, zkus tomu venovat jen trosku casu a treba se stesti usmeje i na Tebe...
tojsemja: "ruka" v "rukávě"
Když mi po půl roce známosti můj nynější manžel řekl, že mě miluje, bylo to mé malé vítězství. Před tím, to žádné holce neřekl. Prý
.
Můj manžel byl tak sexuchtivý, že to vedlo k rozvodu. Už je to 18 let za mnou.
Častá otázka : půjdem spát anebo ležet?V tom je všechno.
Láska je Láska
jó láska...
K lásce sex patří.
bohužel jsem nikdy nepoznala tu opravdouvou oboustrannou lásku a vášeň a jak čas běží, mám pocit, že asi nikdy nepoznám
vždycky vyhraje racio nad patosem a nekontrolovatelnsotí, takže se už ani, čím jsme starší, neumím uvolnit jako nějaká puberťačka. Na nové seznamování vzhledem k mé profesi ani není čas, nemluvě o tom, že ani není s kým se seznamovat. Nicméně jsem smířená, co mi taky zbývá, o hodné prince nezakopávám, naučila jsem se žít jinak, někdy jsem sice osamělá, ale zároveň žiju pro druhé, aby mi pocit sounáležitosti vynahradil samotu
Meander:
Nebo blbá.
Manx: Sama nevím.
Asi to bude tím, že jsem prostě úžasná.