Medvídek zesmutněl a zhluboka vzdychal. Bylo mu těžko na duši. Jeho milovaná medvědice mu dělala starosti. Pěstovala na paloučku halucinogenní houby a on nevěděl, jak jí její vášeň vymluvit.

Na záhonku lysohlávek byla ráno i večer, v noci s ní nebylo pořízení, protože buď blouznila o ledních medvědech nebo chrápala jako dřevorubec. Dělala mu ostudu po celém lese, protože se o její vášni vědělo i v té nejzapadlejší noře. Všem byl na posměch a každý mu radil, aby s ní řádně zatočil. 

Byla jak uhranutá, nic nepomáhalo: hladit ji něžně po kožíšku a škemrat o trochu lásky. Nezbylo mu nic jiného, než to jít požalovat kmotře lišce. Ne nadarmo se mluvilo o její moudrosti. Vypravil se k ní s kytičkou v tlapě, aby tam nešel jen tak s prázdnou. Nemusel jí ani nic povídat, věděla všecko sama.

"A kdypak jsi jí pořádně "vyprášil kožich?" položila mu liška intimní otázku. Medvídkovi zrudnul čenich hanbou. Marně vzpomínal. "A co ty houby - jestli ona neměla čas na hlouposti, protože ses jí nevěnoval?" Medvídek sklopil hlavu. I tady uhodila hřebík na hlavičku. Ta jeho prokletá záliba v broucích... Co teď?

Kmotra liška si ovšem věděla rady v každé situaci, o medvědech dokonce sepsala diplomovou práci! "Podívej, medvídku, houbami to začalo a houbami to také napravíš!  Když už máš doma takovou houbařku, tak toho přece využij! Každý ví, že hlíva ústřičná je houba, která podporuje sexualitu. Naštěstí tady jednu takovou mám, i s návodem na pěstování a sadbou."

To bylo něco! Medvídkovi radostně zazářila malá očka a už se těšil na návrat domů.

Běžel cestou necestou, jen aby to na své medvědici vyzkoušel. Po špičkách se vplížil do doupěte, opásal se kuchyňskou zástěrou a začal kuchařit. Medvědici probudila vůně. Začichala, probrala se a na stole na talířku viděla pochoutku, kterou neznala. Houbové aroma ji přitahovalo jako magnet.

Medvídek ji pozoroval z úkrytu. Posadila se, ochutnala a jedla a jedla. Náhle se vzpřímila a rozhlížela se. Něco ji trápilo. Něco jí chybělo... kdy naposled se takhle cítila? A to už přišla medvídkova chvíle.

Vztyčil se před medvědicí v celé své medvědí velikosti. Svaly mu jen hrály, funěl vzrušením. Viděla ho úplně jinýma očima než lysohlávkovýma. Jak jen mohla být tak slepá a nepřístupná? V mžiku se huňatá dvojice dala do milostného boje. Chvíli vítězil medvídek, chvíli byla v sedle medvědice. Chlupy lítaly. Zápas trval hodiny a hodiny. Kdo šel kolem doupěte, nevěřícně kroutil hlavou a volal na ostatní, ať si jdou taky něco poslechnout.

Když se vzpamatovali a posadili, medvídkovi se dostalo bohaté chvály. Nenápadně přistrčil příručku o pěstování houby vedle na pokrývku tak, aby si jí musela všimnout. Medvědice po ní okamžitě chňapla a horečně četla, protože všechny dosavadní zážitky bledly ve srovnání s tím, co prožila před chvílí. Vyrazila před doupě a celý záhonek se starou sadbou rozdupala. Odteď bude pěstovat výhradně jenom a jenom hlívu!!! 

Medvídek si s úlevou vzdychl a v duchu poděkoval lišce. Běžel ke své medvědici, aby jí pomohl najít vhodné kmeny, protože hlíva roste jenom na dřevě, to už věděl. A usmíval se pod fousy: dobře věděl, že se mu ta práce bohatě v loži vrátí :-). 

Gerda

P.S. Ježkovy zraky, větší pitomost jsem snad nikdy nenapsala!!!! :-)

Gerdo,
tak výchovné rady pro medvědy a medvědice jsme tu ještě neměli :-). Vy soudíte, že jde o pitomost, ale já se nasmála. Už jen ta představa, kterak liška píše diplomovou práci o medvědech a medvědice ničí lysohlávky kvůli sexu :-).

Markéta na chvíli odběhla, ale vy dál posílejte příspěvky nejen k dnešnímu tématu, ale i dnešní soutěži, jejíž pravidla najdete ZDE
Reklama