Paní Miloslava navázala na takřka zaniklou tradici výroby keramických knoflíků. Uznání si vydobyla nejen doma ve Strakonicích, ale knoflíky vyváží prakticky do celé Evropy. Přečtěte si rozhovor s ženou knoflíkářkou!
Když ji potkáte na ulici, asi byste paní Miloslavu Leiblovou minuli stejně jako kohokoli jiného. Prozradím vám ale, že jste právě potkali ženu, kterou zná takřka celá Evropa. Respektive její práci. Paní Miloslava vyrábí keramické knoflíky a několika úspěchy na zahraničních veletrzích si vydobyla skutečný respekt. Její knoflíky jsou považovány za umělecká díla a spolupracují s ní dokonce přední módní salony.
Jak jste se dostala ke knoflíkaření?
Podnikat jsem začala okamžitě po revoluci. S obrovským nadšením, odhodlaná tomu věnovat veškerou energii. Vystudovala jsem střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni, obor výtvarné zpracování keramiky. A celých čtrnáct let jsem věřila, že se k tomu vrátím.
Na Bechyňskou školu vzpomínám jako na svobodné, tvůrčí prostředí s báječnými profesory, to bylo v té době výjimečné. Byla by škoda zahodit to, co jsem si z té školy odnesla.
Navíc jsem založením staromilec, záleží mi na tradicích. Těžko snáším konzumní společnost.
Jak na vaše podnikání reaguje okolí?
Moje nejbližší okolí v místě bydliště, což jsou obyvatelé malé vesničky tři kilometry od Strakonic, dodnes netuší, čím se zabývám, a vypadá to, že je to ani nezajímá - možná je to ta lepší varianta, nemyslíte?
Dílny a galerii máme v centru Strakonic. Lidé, kteří mě dobře znají, znají mojí práci a umí si tím pádem představit, co obnáší živit s dnes uměleckým řemeslem, mně úspěch přejí. Reakci ostatních nevnímám, není na to čas.
V současné době zaměstnávám pouze jednu paní. Paní Táňa to se mnou táhne od začátku. Mám k ní plnou důvěru, rozumíme si a navzájem si sebe vážíme.
Jaká jste šéfka?
Nejsem typická šéfka, která v kostýmku a lodičkách řídí a kontroluje svoje zaměstnance. Dělám návrhy, formy, vzorky, podle kterých se pak vyrábí, pochopitelně autorské šperky, ručně malované keramické knoflíky, všechno mi projde rukama. Vyžaduje to charakter mé práce.
Jsem ale dost přísná, trochu perfekcionista, stále chci něco vylepšovat.
Jak vypadá vaše rodina - to musí být těžké, skloubit podnikání a domácnost, ne?
Nějakým záhadným způsobem se nám podařilo vychovat dvě báječné dcery. Ta starší vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, pak dějiny evropské kultury na univerzitě v belgickém Liege (Lutichu) a postgraduál na právnické fakultě tamtéž. Dnes pracuje v Radě evropské 
Nevýhoda je, že ani jedna nebude pokračovat v mém podnikání. Nemám to komu předat. Bude to věc, na které musím pracovat.
Velkou oporou je mi manžel, pomáhá mi s obchodem, občas i v dílně.
Máte kromě knoflíků nějakého jiného koníčka?
Koníčků mám více, problém je s časem. Moje největší láska je příroda. Dlouhá léta sbírám byliny, snažím se vědecky. Mám spoustu literatury, herbáře, kterými se řídím.
Mám ráda dobrou hudbu, klasickou, ale i jazz, jinak raději Matušku než Gotta, raději Zagorovou než Vondráčkovou, mám ráda šansony Hany Hegerové, Martu Kubišovou a Věru Špinarovou.
Taky básně, první knížky, které jsem četla jako dítě, byly veršované. Všimla jsem si toho až později, přišlo mi to úplně přirozené.
A pak turistika. Do práce jezdím raději na kole než autem.
Díky paní Miloslavě se stal český keramický knoflík v zahraničí pojmem. Její knoflíky jsou pravidelně vystavovány na prestižních výstavách, mezinárodních bienále keramiky a keramických festivalech v Belgii, Německu, Francii, Holandsku, Lucembursku a Itálii. V roce 2010 se Miloslava Leiblová stala Živnostníkem roku jihočeského kraje.
- Fotografie: www.umkera.cz
Nový komentář
Komentáře
Pěkné knoflíčky...že bychom paní pozvali na lidové řemeslnické trhy? :-)
Tak jsem prošla celou galerii knoflíků, to je přesně to, co hledám.
Teda Jakube, to jsme se toho moc nedezvěděli!! Čekala jsem daleko více! Vždyť to musela být výborná návštěva a nadpis toho tolik sliboval!