Moje velké přátelství se narodilo zároveň s mým, dnes již skoro dvacetiletým synem. Ale aby nedošlo k mýlce.Nejedná se o něho, ale o jednu “spolutrpitelku”, z ještě tehdy fungující vysokomýtské porodnice jménem Mirka.
Její dcera je o pouhý jeden den starší nežli můj syn.S Mirkou jsme si nepadly do oka hned na první pohled, ale sbližovaly jsme se postupně.
Z porodnice jsme odcházely ve stejný den. Tatínkové už nervózně přešlapovali v čekárně s těmi malými uzlíčky v náručí, a my jsme spolu,“zašité” v kuchyňce snídaly a hyhňaly se, aniž bychom věděly, že odvoz už je na místě.
Náš bezva piknik přerušila až sestřička, která se divila,že nespěcháme domů.
Po ani ne půl roce se Mirka s rodinou přestěhovala do města,kde jsem již rok a půl bydlela, a přesto, že i já jsem zde byla tak trochu cizinkou, dokázala si mě v desetitisícovém městě najít, a od té doby jsou z nás nerozlučné přítelkyně.
Vlastně to letos v srpnu bude dvacet let našeho společného kamarádství a světe div se: tak dlouho nám ani jedné nevydrželo manželství.
Text nebyl redakcí upraven.
Téma na dnešek: Moje spřízněná duše
Může to být kdokoliv. Sestra, matka, spolužačka, kamarádka, kterou jste náhodně potkala v kavárně, nebo i váš přítel. Napište nám o své spřízněné duši. O tom, jaký spolu máte vztah, jak jste ji potkala, jak dlouho se znáte. Pošlete své spřízněné duši vzkaz prostřednictvím Ženy-in.
Své příspěvky na téma spřízněná duše posílejte na adresu
Vaše příspěvky budeme v průběhu dnešního dne zveřejňovat. Z došlých e-mailů také vybereme jeden, jehož pisatelku odměníme balíčkem s vlasovou kosmetikou
Nový komentář
Komentáře
heligona — #3 Není to nic světoborného,ale je to ze života.
Jinak díky za Tvůj čas.
Militka — #2 v pohodě, je to pěkný
heligona — #1 Psala jsem to narychlo a pořádně si to po sobě nepřečetla, takže sorry
Porodnice jménem Mirka
Jinak hezký příběh