Moje velké přátelství se narodilo zároveň s mým, dnes již skoro dvacetiletým synem. Ale aby nedošlo k mýlce.Nejedná se o něho, ale o jednu “spolutrpitelku”, z ještě tehdy fungující vysokomýtské porodnice jménem Mirka.

Její dcera je o pouhý jeden den starší nežli můj syn.S Mirkou jsme si nepadly do oka hned na první pohled, ale sbližovaly jsme se postupně.

Z porodnice jsme odcházely ve stejný den. Tatínkové už nervózně přešlapovali v čekárně s těmi malými uzlíčky v náručí, a my jsme spolu,“zašité” v kuchyňce snídaly a hyhňaly se, aniž bychom věděly, že odvoz už je na místě.

Náš bezva piknik přerušila až sestřička, která se divila,že nespěcháme domů.

Po ani ne půl roce se Mirka s rodinou přestěhovala do města,kde jsem již rok a půl bydlela, a přesto, že i já jsem zde byla tak trochu cizinkou, dokázala si mě v desetitisícovém městě najít, a od té doby jsou z nás nerozlučné přítelkyně.

Vlastně to letos v srpnu bude dvacet let našeho společného kamarádství a světe div se: tak dlouho nám ani jedné nevydrželo manželství.

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek: Moje spřízněná duše

Může to být kdokoliv. Sestra, matka, spolužačka, kamarádka, kterou jste náhodně potkala v kavárně, nebo i váš přítel. Napište nám o své spřízněné duši. O tom, jaký spolu máte vztah, jak jste ji potkala, jak dlouho se znáte. Pošlete své spřízněné duši vzkaz prostřednictvím Ženy-in.

Své příspěvky na téma spřízněná duše posílejte na adresu

redakce@zena-in.cz

Vaše příspěvky budeme v průběhu dnešního dne zveřejňovat. Z došlých e-mailů také vybereme jeden, jehož pisatelku odměníme balíčkem s vlasovou kosmetikou