Milenci jsem před sedmnácti roky slíbila, že o našem dítěti nikdy neuslyší. Teď váhám, říká Patricie

Za vším vidíte většinou ty horší varianty. Kluk si tátu určitě najde, né ze zištných důvodů, ale aby poznal. Dál se uvidí.

V dnešní době kompjůtrů jsem vypátrala i lidi, kteří se narodili před rokem 1940. To by musel být kluk úplně mimo, aby nenašel vysoce postaveného managera z firmy, kde jeho máti pracovala doslova před pár lety. Předpokládám, že ví název firmy, dobu a oddělení na kterém dělala, umí používat internet a sociální sítě. Vzhledem k tomu, že to byl její šéf, otázka pár minut. Zkoušet něco přes úřady, tak má chlapec ještě pár let čas.

Proč by to syn měl vědět? To by mu to ta matka napřed musela říct. Tedy musela by sedmnáctiletému synovi sdělit ten fakt, že jeho otcem byl tenkrát její šéf, a v které konkrétní firmě to bylo, potom, i kdyby neřekla jméno, by se to snad dalo zjistit, ale i tak nemáte jistotu, že v té firmě nebylo víc mužů odpovídajícího věku a postavení.  Sám od sebe se to syn dozvědět nemůže, dokud tu základní informaci od matky nedostane. Kromě toho záznamy o zaměstnancích nejsou volně dostupné kdekomu, kdo přijde z ulice a začne se ptát na pána XY, který tady v téhle firmě před bezmála 18 lety pracoval a svedl mu matku.

Rikino, proč jenom matka? Nepodceňovala bych sílu drbů. A jestli zatím neví, odkud je jeho bio otec, matka časem povolí určitě. No a teď co je lepší.. říct mu konkrétní jméno a nebo čekat, koho všechno osloví, jestli to není třeba náhodou on? Čím víc tajností, tím větší důležitost se tomu dává.

Jestli bude chlapec odhodlaný, svůj způsob, jak odhalit pravdu, najde. Buď to zjistí za 5 min od své matky a nebo se tím může zabývat roky a poškodí to vztahy v celé rodině.

Btw, je tak nereálné si představit, že dítě přijde ve svých 17 na recepci daného podniku a řekne, že chystá překvapení pro maminku k narozeninám a že vždycky tak krásně mluvila o zdejší firmě a jestli by se nemohl pobavit s někým, kdo tu s ní taky pracoval a pomohl mu dát dohromady seznam jejích tehdejších nejbližších pracovníků vč. šéfa, aby jim nabídl možnost účastnit se překvapení?

Proč matka - logicky, ona přece je jediná, kdo to ví. Nebo jim snad k tomu někdo svítil? Vy byste jako svobodná matka vykládala kdekomu na potkání, kdo je otec vašeho dítěte, aby se mohly šířit nějaké drby? V rodném listě otec nebyl uveden, po adopci tam je ten otec adoptivní, čili pokud Patricie držela pusu, nikdo jiný nemůže vědět, kdo tím biologickým otcem je. Ona tvrdí, že dosud dodržovala slib, takže odkud by ta informace prosákla? No kdyby se stal ten případ, co popisujete - že chlapec přijde na recepci a tam se začne domáhat informací, tak to by recepční hodně rychle přišla o práci. Ona tam nesedí proto, aby dávala cizím lidem informace. Už vůbec ne informace osobního druhu. To je situace jak ze špatného filmu, maminka bude mít narozeniny, chlapeček chystá překvapení... Navíc zase by musel mít tu prvotní informaci od matky. Aby vůbec věděl, kam se má jít dotazovat. Ona přece to dítě nemusela mít nutně se svým šéfem, tím otcem mohl být kdokoli mimo její pracoviště. Tudíž je to pořád na ní, ona je ten, kdo synkovi řekne, kde je třeba hledat. Jinak není kde začít.

Plus tady máme i tu skutečnost, že ta firma po 18 letech ani nemusí existovat, nebo může být někam přestěhována, přejmenována, prodána, zaměstnanci se za tu dobu vyměnili, což je běžné, dneska nikdo nesedí dvacet let na jednom místě. Ani firmy, ani lidi. Ale pořád je na začátku toho celého pátrání předpoklad, že Patricie řekne synovi, že to byl člověk ze zaměstnání. Ne třeba pošťák, popelář, instalatér nebo náhodná známost z baru. 

Hmm, uvedla jsem zrovna zjednodušeně příklad, který u mě fungoval. Takže vy klidně nevěřte svým špatným filmům a já se budu spoléhat na své zkušenosti :)

Podle sebe soudím tebe. Že vy jste schopná zatlouct i nos mezi očima je jasné. No a já zase soudím podle sebe, že bych muži a jeho rodině nelhala, zejména když se jedná o adopci mého dítěte. Jestli měla dobrý vztah se svou matkou nebo i nejlepší kamarádkou, mohla se svěřit i jim. Kde je pravda nezjistíme, ani nevyřešíme a je to hlavně jedno.

Chlapci přeju, aby jednoho dne zjistil pravdu a smířil se s tím.

Jak, že by muži a jeho rodině nelhala?   Kterému muži? Tomu současnému manželovi? Ten přece věděl, že ona má dítě, s tím si ji vzal a potomka si osvojil, v pořádku, tomu nic netajila. Jméno skutečného otce tento muž vědět nepotřebuje, proč by mu to měla říkat? Co by to na věci změnilo? Snad mu šlo o ni a dítě, s nimi vytvořil novou rodinu, a znalost osoby biologického otce k tomu přece není potřeba. Ale dobře, dejme tomu, že to ví. Soudný muž by to radši zapomněl a klukovi by nikdy nevykládal "jo, ty nejsi můj, zatímco dvojčata jo". Matce a kamarádkám bych se já rozhodně nechlubila tím, že jsem plánovala odvést ženatého muže od rodiny a když se to nezdařilo, tak jsem to vzala přes těhotenství, a vydírala ho dítětem. Rovněž tak bych to nevykládala tomu synovi, ten se to nikdy nemusel dozvědět, a nebylo by co řešit. Jsou věci, které se nemají tahat na světlo, pokud to není nezbytně nutné, a tohle zrovna je příklad, kdy se prozrazením a následnou snahou syna najít otce může zkazit život všem lidem v těchto dvou rodinách a to je minimálně devět lidí, možná i víc, podle toho, kolik je jich v té druhé rodině. Vztahy půjdou do háje a nic se tím nezíská. 

Jen pro upřesnění, kolik dětí jste adoptovala nebo jste byla u procesu adopce? Nezajímalo vás, kdo jsou rodiče nebo prarodiče? Protože i ti mohou vznést právní nárok na dítě. Zároveň by bylo dobré vědět, zda na dítě někdo platí alimenty a pokud ano/ne, tak proč. Zodpovědný člověk zjišťuje, co by ho v budoucnu mohlo nemile překvapit právě ze strany druhého rodiče a jeho blízké rodiny. Snaží se chránit nejen dítě, ale i sebe. Kdyby se totiž náhodou zjevil bio otec ve zlaté zbroji a matka se k němu vrátila, tak naopak, bude muset alimenty platit adoptivní otec. Bez znalosti skutečného stavu věci bych do toho nejenom nešla, ale ani by mě nenapadlo to po někom  takto vyžadovat. Neptej se, nestarej se, adoptuj a živ to dítě. Co je ti po tom, kdo je jeho bio otec. Zajímavý přístup, ještě jsem se s ním ve svém okolí neshledala.

Ke zbytku nemá cenu se vyjadřovat. O ničem z toho jsem se v článku nedočetla.

No, matka nemůže synovi zakázat hledat, ale musela by mu říct, kde to hledání začít. Dokud ona bude mlčet, syn nemá od čeho se "odpíchnout". Podle mě je teď už jediná možnost - pokud chce Patricie dodržet svůj slib, který dala otci dítěte. Říct juniorovi, že otcem byl náhodný kolemjdoucí, známost na jednu noc, a že ona sama neví, kdo to byl, hotovo, konec. Takové věci se stávají.   Nebo může říct, že ho má z baby boxu.