Celých 18 let jsem bydlela v centru Prahy, ve velkém světlém bytě domu, u kterého křižují tramvaje z Masaryčky, Hlavního nádraží a z Jindřišské ulice. Nikdo jiný kromě nás se v bytě nikdy dobře nevyspal. Nám se tam ale moc líbilo. Mně asi hlavně proto, že jsem tu žila tak dlouho.

V mých asi sedmnácti se naši rozhodli, že byt trochu dají do kupy. Vymalovaly jsme celých 120 metrů, nakoupili nové koberce, záclony, a když to všechno proběhlo, přišel nám dopis, ve kterém nás obec informovala o tom, že dům v restituci vrací původnímu majiteli a že musíme pryč.

Začali jsem hledat velký byt pro pětičlennou rodinu. Tehdy to ještě nebyl takový problém. Nejlepší se jevil byt opět přímo v centru města, přibližně téže velikosti, ale druhé patro znamenalo rozhodně se rozloučit s kvetoucími rostlinami a s přímým sluncem. Prostě docela tma. Rozhodli jsme se byt trochu dát do kupy.

Vymalovali jsme a nakoupili koberce, vybrousili parkety a nalakovali okna. Pak praskla stoupačka. Z čerstvě natřené zdi vyvěral pramen vody. Rozkopali nám zeď celou, protože stoupačka dosloužila a bylo potřeba ji celou vyměnit. Znovu jsme vymalovali. Pak si sousedka nad námi nevypnula vodu ve vaně a vytopila nás. Bohužel nám voda prosákla v místě, kde se dělí tři pokoje, takže se mapy udělaly ve všech třech pokojích.

Nikomu se v bytě už moc nelíbilo. Navíc jsme se z něj – my, děti, postupně odstěhovaly. A pak? Pak se naši rozvedli a tenhle prokletý byt se maminka už rok snaží vyměnit. A zatím dost marně. Jen tak namátkou, kdo chtěl do našeho bytu:

chlap s milenkou – milence se nelíbila koupelna

paní z Francie – vykradli ji

rodina s odstupným za jiný byt – nedostali odstupné

mladá slečna – paní zprostředkovatelka se opila a poslala ji někam, takže už neměla zájem

romská rodina – nechtěla vlastně nakonec tuto lokalitu, chtěla překvapivě na Žižkov a chtěla za větší byt náš byt a ještě peníze

pán v novostavbě – využil první příležitosti, aby vyměnil rychleji, a tudíž s někým jiným


Ani už nejsem zvědavá, co mi maminka sdělí příště…

 

-mlha-

Milá mlho,

přemýšlím, kolik lidí bych pustila do svého bytu, než by mi došla trpělivost.

Zdá se, že se sice Vaše maminka při prohlídkách nenudí. Ale velmi jí přeji, aby brzy přišel někdo zcela bez jakýchkoli komplikací a postranních úmyslů a pro byt se rozhodl :-)!
Reklama