Novinářka, spisovatelka, překladatelka, členka odboje a „vyléčená soudružka“. Přesto je Milena Jesenská širší veřejnosti známá díky svému vztahu a zejména korespondenci s Franzem Kafkou. Nejspíš by se jí to moc nelíbilo. Byl to jen jeden z mnoha vztahů této ambiciózní a nespoutané ženy. Život extravagantní milovnice salonů v Praze i Vídni byl opravdu divoký. Užívala morfium, kvůli drogám prý i kradla, propadla kokainu.

Narodila se v roce 1896 do nóbl rodiny pražského univerzitního profesora, stomatologa a vlastence Jana Jesenského. Maminka, dcera bohatého zemského školního inspektora, přinesla do manželství tučné věno, a tím manželovi umožnila bezproblémový život bez existenčních starostí. Mileninou tetou byla spisovatelka a redaktorka Paní a dívek českých Růžena Jesenská.

Milena, jediné dítě, byla velice inteligentní, a proto ji rodiče zapsali na Minervu, první dívčí gymnázium v Rakousko-Uhersku. Velký zlom nastal, když jí v šestnácti letech zemřela matka, která ji do té doby kultivovala po všech stránkách. Byla už delší dobu těžce nemocná a despotický otec Milenu nutil, aby s ní před smrtí trávila svůj veškerý volný čas. Matčina smrt odstartovala Milenin nevázaný život. Alkohol, drogy, sex. Otec si všiml, až když bylo pozdě. Ostatně život s ním nebyl taky žádný med. A navíc Milena zdědila jeho povahu!

Milena JesenskáSvobodomyslná, tvrdohlavá, neústupná … Úspěšně však odmaturovala a na otcovo přání se zapsala na lékařskou fakultu. Tu po roce opustila, nevydržela ani na konzervatoři. Pak už nestudovala, žila bohémským životem. V té době ji výrazně ovlivnili pražští německy mluvící židovští intelektuálové, s nimiž se scházela v kavárně Arco. Do jednoho z nich – Ernesta Pollaka se zamilovala. Otec šílel. Nevadilo mu tolik to, že je o deset let starší, ale to, že je Němec a Žid! Milena s ním otěhotněla, šla na potrat a otec ji nechal za odměnu zavřít na psychiatrickou kliniku. Natruc otci se za Pollaka provdala a odešla s ním do Vídně, kde zapadla mezi tamní kavárenskou bohému. Moc šťastná tam ovšem nebyla – Pollak ji podváděl, moc nevydělával a také jí docela jí vadilo, že neměla zpočátku práci. Znovu se dala na drogy. To se ale naštěstí změnilo a práci sehnala – stala módní korespondentkou pro pražské noviny, dávala hodiny češtiny, překládala. Pak se jí náhodou dostala do ruky povídka Topič od Franze Kafky, kterého znala letmo z Prahy. Povídka ji zaujala natolik, že Kafkovi napsala, zda by ji mohla přeložit. A začalo platonické přátelství, které dalo vzniknout korespondenci mezi oběma umělci vydané pod názvem Dopisy Mileně a také názoru, že Jesenská byla největší přítelkyní Kafky. Vlastně se prý setkali jen dvakrát a vztah ukončil Kafka. Vadilo mu, že je Milena vdaná a že by mohlo přátelství sklouznout do erotické roviny, což neměl v plánu. Jeho obavy Milena moc nechápala – aby taky ne - sama začala divoce žít už v šestnácti, takže už měla cosi za sebou! V žádném případě tedy milenci nebyli a Milena byla vlastně první žena v Kafkově životě, která nebyla židovského původu.

Kafku ale svými překlady přiblížila českým čtenářům. To už se ale vrátila z Vídně do Prahy, manželství s Pollackem nemělo budoucnost.

Dalším mezníkem v Milenině životě bylo seznámení s pražskou avantgardou, zejména s členy skupiny Devětsil -   Karlem Teigem, Adolfem Hoffmeisterem, Jaroslavem Seifertem a mnohými dalšími. Zde se setkala i s dalším osudovým mužem svého života – architektem Jaromírem Krejcarem. Okouzlil ji, a tak se za něj provdala. Z tohoto manželství se také narodilo Milenino jediné dítě – dcera Jana. Porod, který jí lékaři nedoporučovali, zhoršil její beztak už špatný zdravotní stav. Měla velké revmatické problémy a do konce života pak kulhala. Na bolesti začala brát morfium.

Manželovy silně levicové názory ovlivnily Milenu natolik, že vstoupila do KSČ a začala přispívat politickými texty do levicových listů.

Stále ovšem psala i o módě. Jela dokonce i do Sovětského svazu a tamější pobyt ji rychle vyléčil ze sympatií ke komunistickému hnutí. Nejvíce ji o tom přesvědčily moskevské monstrprocesy ve třicátých letech.  Ne však jejího manžela, ten si dokonce dovezl ze Sovětského svazu novou lásku.

Ve třicátých letech Milena vystupuje z KSČ a bolševické praktiky otevřeně kritizuje. A začíná psát do Přítomnosti Ferdinanda Peroutky. To už není žádná módní redaktorka, ale politicky angažovaná novinářka. Právě u Peroutky vyšly její nejlepší články na nejrůznější témata. Byly ironické i vtipné.

Velkým tématem byl samozřejmě boj proti nacismu a židovské diskriminaci.

Hned na začátku okupace se zapojila do ilegální odbojové činnosti, na pašování tajných zpráv prý používala dokonce svou malou dcerku Janu. Nebyla však příliš opatrná, hodně o své činnosti mluvila a to se jí nevyplatilo! Už v listopadu 1939 byla zatčena. Nejdříve byla vězněna v Drážďanech a potom ji poslali do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam ji začaly zlobit ledviny. Jednu jí vyoperovali, ale brzy jí selhala i ta druhá, a tak Milena v roce 1944 umírá, aniž se setkala se svou malou dcerkou.

I když napsala i několik próz, jako autorka nám známá není, zato tu „přítelkyni“ Franze Kafky jí už nikdo neodpáře.

Zajímavostí také je, že vlastně úplně první kniha, která této emancipované ženě vyšla v roce 1925, byla sbírka kuchařských receptů s názvem Mileniny recepty, které shromáždila v počátcích své publicistické činnosti v Národních listech. Kdo by to do ní řekl?

V seriálu Jany Ládyové o významných ženských osobnostech jste si mohli přečíst

Reklama