Milada Mayerová, které nikdo neřekl jinak než Milča, se narodila v roce 1901 a měla štěstí na rodiče. Ti ji vedli k lásce k umění -  hudbě, tanci, divadlu i literatuře. Když zjistili, že má dcerka mimořádné pohybové nadaní, přivedli ji do kurzů pohybové rytmiky, které vedla Anna Dubská podle metody Émila Jaques-Dalcroze. Po skončení první světové války ji její strýc, známý malíř, grafik, karikaturista a ilustrátor Hugo Boettinger, který ve svých karikaturách s oblibou zachycoval taneční či sportovní pohyb,  přivedl do vyhlášeného tanečního studia v Hellerau u Drážďan, kde působila škola rovněž vycházející z Dalcrozeovy metody.

633d6a799ba30obrazek.png
Foto: Milča Mayerová v roce 1926
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Tato osobitá pedagogická metoda, založená na systematicky vytvářeném vztahu mezi hudbou a pohybem na základě rytmu, dynamiky, formy a dalších charakteristik bývala označována nejčastěji jako rytmická gymnastika. V Hellerau strávila dva roky a posléze se vydala do německého Hamburku, kde měl taneční akademii slovensko-maďarský tanečník a choreograf Rudolf von Laban, jeden z průkopníků moderního výrazového tance a psychologie pohybu. Jeho metoda se nazývala „Labanova analýza pohybu“. LMA (Laban Movement Analysis) a byla podrobně propracovaným a popsaným systémem s širokým využitím v tanečně-pohybové terapii, ale také v tanci, herectví, sportu, psychoterapii zaměřené na tělo nebo fyzioterapii. Setkání s tímto tanečníkem a choreografem zásadně ovlivnilo Milčin další profesní život. V Hamburku po dvou letech intenzivního studia získala v roce 1925 pedagogický diplom.

S mistrem Labanem se pak poprvé představila českému publiku jako tanečnice ve vinohradském divadle. Velký aplaus ale podle svých slov nesklidila, tanec se divákům moc nelíbil, nejspíš byl až příliš avantgardní. Byla to ale skvělá reklama a našli se mnozí, které Milčiny pohybové variace oslovily. Když pak získala ještě v Berlíně choreografický diplom, mohla si v Praze otevřít první taneční školu a začaly přicházet nabídky na aranžování tance pro různá divadelní představení.

633d6bca279a0obrazek.png
Foto: Milča Mayerová pro Smoking revue
Jaroslav Balzar, Public domain, via Wikimedia Commons

Tehdy začala pracovat i pro Osvobozené divadlo a spřátelila se s V+W. S choreografem a tanečníkem Sašou Machovem se tu představila jako tanečnice v představení Vest pocket revue a ve Smoking revue. V Osvobozeném divadle také poprvé tančila svou milovanou Abecedu, která byla inspirována stejnojmennou sbírkou Vítězslava Nezvala a která Milču asi proslavila nejvíce. Bylo to choreografické a pohybové ztvárnění 24 písmen abecedy. Tančila, opět se Sašou Machovem, i v Národním divadle v baletu Fagot a flétna.

Performance Milča (na motivy Nezvalovy Abecedy) od tanečnice a choreografky Terezy Lenerové pro galerii Osmička.

Milča Mayerová se věnovala také pedagogické činnosti. První taneční školu pro dívky otevřela již v roce 1928. Později si otevřela školu novou, modernější a z žákyň sestavila taneční skupinu, s níž na mezinárodním festivalu v Oxfordu představila ve světové premiéře balet Náměsíčná neboli Dandy v konservové krabici na hudbu židovského skladatele Erwina Schulhoffa, s nímž spolupracovala. Úspěch to byl veliký a zahraniční nabídky se jen hrnuly. Jenže Milča chtěla zůstat doma a dělat choreografie pro pražská divadla a věnovat se vlastní škole. Absolventkami se staly její žákyně po třech letech tvrdé dřiny. Některé pokračovaly v tanci, jiné zakládaly vlastní školy, ale všechny byly hrdé na to, že jejich učitelkou byla Milča Mayerová. Po druhé světové válce, kdy už s aktivním tancem skončila, měla nemalou zásluhu na popularizaci pohybových aktivit u dětí a mládeže a na toto téma vydala řadu článků a publikací. Choreograficky se podílela i na hromadných vystoupeních poválečných spartakiád.

633d6d5c9e750obrazek.png
Foto: M. Mayerová a hudební skladatel Ervín Schulhoff v roce 1931
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Milča Mayerová se celý život pohybovala v uměleckém prostředí, tanec byl celý její život! Jejími dětmi byly její žákyně, které svou učitelku skutečně milovaly! Vlastní děti neměla. Stala se častým námětem skic, pohybových studií a aktů svého strýce Huga Boettingera, Adolfa Hoffmeistera a dalších výtvarníků. Z uměleckého prostředí pocházeli i její dva manželé.

Poprvé se provdala za významného funkcionalistického architekta, malíře a návrháře Jaroslava Fragnera, který pro ni vyprojektoval jednoduchou vilku v obci Nespeky, ovlivněnou středomořskou architekturou. Druhým manželem se stal historik umění, výtvarný kritik a profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity Antonín Friedl. Oba je přežila – zemřela v roce 1977…

Zdroj info: Fučíková, Renáta a kol.: Hrdinky, 2020, Brodská, Božena: Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945, 2006.

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama