Zdroj: Shutterstock
Když se dva lidé zamilují, málokdo vydrží dlouho u obyčejného křestního jména. Najednou se z Petra stane Medvídek, z Jany Beruška a z dospělých lidí, kteří mají hypotéku a řeší servis auta, se během pár týdnů stanou dva „broučci“. Zvenčí to může znít trochu legračně, ale odborníci tvrdí, že podobné přezdívky mají ve vztahu svůj význam. Psychologové mluví o takzvaném partnerském jazyce. Každý pár si postupně vytváří vlastní slovník, kterému často rozumí jen oni dva. Právě ten pomáhá budovat pocit blízkosti, bezpečí a sounáležitosti.
Proč si partneři dávají přezdívky?
Možná vás partner oslovuje Lásko, Kočko nebo Myško. Nebo máte originálnější přezdívku, která vznikla úplnou náhodou během jedné dovolené a nikdo jiný by jí nerozuměl. A právě to je na tom důležité. Podle psychologů totiž společné přezdívky vytvářejí pocit, že pár sdílí něco výjimečného. Je to malý soukromý svět, do kterého nikdo další nevidí. Vědci z americké Univerzity v Ohiu už před lety v jedné studii zjistili, že páry, které používají vlastní mazlivá oslovení, bývají ve vztahu spokojenější než ty, které se oslovují výhradně formálně. Samozřejmě to neznamená, že samotné slovo vztah zachrání, ale může být jedním z mnoha drobných projevů vzájemné blízkosti. Mazlivá oslovení navíc často fungují jako malá dávka pozitivních emocí. I když se člověk vrátí domů po náročném dni, obyčejné „Ahoj, lásko“ dokáže udělat víc než dlouhá přednáška o tom, jak moc vám na druhém záleží.
Když používáte jen jméno
Jsou ale i páry, které si celý život říkají jednoduše Honzo a Evo. A není na tom vůbec nic špatného. Naopak. Používání křestního jména může být známkou respektu a partnerské rovnosti. Někteří lidé mazlivá oslovení jednoduše nemají rádi nebo jim připadají nepřirozená. Důležité není samotné slovo, ale tón hlasu a emoce, které za ním stojí. Obyčejné „Petře“ může znít mnohem láskyplněji než desetkrát opakované „Broučku“, pokud je řečeno s úsměvem. Potvrzujuje to i známý vztahový terapeut a psycholog Jan Vojtko: "žádný univerzální recept na ideální oslovení neexistuje. Každý pár si vytváří vlastní pravidla a to, co funguje jednomu, může druhému připadat trapné."
Pozor na oslovení „mamko“ a „taťko“
Existuje ale jedno oslovení, nad kterým odborníci zvedají varovný prst. Ve chvíli, kdy se narodí děti, mnoho partnerů začne používat místo jména oslovení „mamko“ nebo „taťko“. Na první pohled to působí nevinně. Dětem se tak lépe vysvětluje, kdo je kdo, a z praktického hlediska to dává smysl. Jenže pokud tento způsob komunikace zůstane i ve chvílích, kdy děti vůbec nejsou poblíž, může se podle vztahových terapeutů něco nenápadně měnit. Najednou už spolu totiž nekomunikují muž a žena, ale hlavně rodiče. Americký psycholog a vztahový terapeut John Gottman opakovaně upozorňuje, že dlouhodobě spokojené páry si i po narození dětí udržují partnerskou identitu. Jinými slovy nezapomínají, že kromě rodičů jsou stále také milenci, přátelé a partneři. Právě drobnosti, jako je způsob oslovení, společný humor nebo čas jen ve dvou, pomáhají tuto rovnováhu udržet.
"Pokud se z partnerů stanou výhradně „mamka“ a „taťka“, může se postupně vytrácet romantická stránka vztahu. Samozřejmě to neplatí vždy a u každého, ale odborníci doporučují nezapomínat občas použít i obyčejné jméno nebo oslovení, které patří jen vám dvěma," upozorňuje Jan Vojtko.
Horší je opačný extrém
Pokud se partneři přestanou oslovovat úplně nebo na sebe mluví jen stroze ve stylu „Podej mi to“ či „Nezapomeň koupit mléko“, může to být známkou toho, že z komunikace mizí blízkost. Samozřejmě jednorázově to nic neznamená, ale pokud se z každodenní řeči úplně vytratí vřelost a laskavost, stojí za to se zamyslet, jestli vztah nepotřebuje trochu více pozornosti.
Nejdůležitější není slovo, ale pocit
Ve výsledku vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli doma žije Medvídek s Beruškou, nebo Petr s Janou. Ani na tom, jestli si občas řeknete Lásko, Miláčku nebo jen prosté „ahoj“. To, co rozhoduje o kvalitě vztahu, není konkrétní oslovení, ale emoce, které se za ním skrývají. Když druhý člověk z vašeho hlasu cítí respekt, zájem a něhu, funguje to mnohem lépe než jakákoli dokonale vymyšlená přezdívka.
Zdroj: Theguardian.com, Preply.com, vlastní dotazování
Nový komentář
Komentáře
Děda z otcovy strany říkal babičce Mařo a ona jemu Mace. Proč, nevím. Matčiny rodiče si říkali dědo a mamo. Tchán říkal tchyni Maňa a ona jemu otec. Teta se strýcem si říkali taťko a mamko, moje rodiče si také říkali taťko a mamko, další strýc s tetou si říkali jménem Pepku a Jari. Kolegyně a její manžel si říkají tato a mamo, přestože spolu žádné děti nemají. A všechna tato manželství jsou dlouholetá. Asi jak kdo chce a jak mu oslovení vyhovuje.