„Miláčku, nechceš čaj?"
„Dám si rád, děkuju...“
Takhle přesně probíhal předpředevčírem večer rozhovor u nás doma. A ani nevím proč jsem se zvedl a šel jsem do kuchyně. Možná se podívat, jestli nezbyla buchta od neděle, abych ji zblajznul.
A to jsem neměl dělat. Má milovaná žena právě v ten okamžik nalévala do hrníčku vřící vodu a v tom hrnku nebyl čaj, ani sypaný, ani pytlíkový.
Zůstal jsem jak přišpendlený – v klidu jsem se zeptal na to, kde je ten slibovaný čaj, a odpovědí mi bylo, že ten tam za chvilku přihodí. A co že se divím, že to tak dělá vždy.
Už jsme spolu deset let a já nevím, že po celou dobu můj čaj není připravován tak, jak má být.
Chápu, že vám to nepřipadá stejně závažné jako zapomínání zvedání nebo sklápění prkének na toaletě, popřípadě nenošení špinavého prádla do koše na špinavé prádlo, ale pro mne je příprava mého čaje záležitostí poněkud tradiční. Nespařený čaj, lépe řečeno vědomí, že můj čaj nebyl spařen, je pro mne velmi pobuřující, až skličující.
Podobně tomu bylo s mým synem - v tomto čase nacházejícím se ve stavu puberty, v sedmé třídě.
Týž večer o chvíli později jsem se ho zeptal, zda je připraven na druhý den do školy. Poté, co mi otráveným hlasem řekl, že strávil většinu dne přípravou na další školní den, jsem pojal podezření a jal se to zkontrolovat.
Večer v 19:30 jsem otevřel první sešit – sešit z matematiky – nalistoval poslední popsanou stránku a co nevidím. Poslední zápisek zní DÚ: Str. 97 – př. 4, 9, 11.
V klidu jsem se zeptal, zda má domácí úkol z matematiky hotov. Místo odpovědi na svém obličeji vykouzlil výraz bezbranného, inteligencí nezasaženého jelimánka, který vůbec nechápe, o čem je v té neznámé řeči řeč.
Díval jsem se na něj nad šálkem nesprávně uvařeného čaje a mít po ruce samopal, dostal by plnou dávku.
A aby toho nebylo málo, tak náš pětiletý capart, který se ještě deset minut předtím dušoval, že už má úplně plné bříško, do kterého se nevejde ani lžička kaše a masíčka, se začal dožadovat čokoládových kuliček do mlíčka.
Zkrátím to, všichni to přežili ve zdraví, jen já mám od té doby povislý koutek a tik u levého oka.
A protože smích a trápení jiných osvobozuje od vlastních útrap a dnešní dopoledne a část odpoledne strávíme společně - vyhlašuji na dnešní den téma: Kdy bych nejraději vraždila, popřípadě pro čtenářky zpoza zdi: Kdy jsem naposledy vraždila.
Fantazii se meze nekladou a na vaše e-maily se těší redakce, všechny kamarádky čtenářky a tikající Radek Kříž
P. S.: V té době běžely zprávy a z televizní obrazovky promluvil jistý pan Paroubek – nevíte, jak dopadla Superstar?
Nový komentář
Komentáře
Stonožka1:
To už dávno není pravda. I v paneláku máme měřáky. Někteří sousedi šetří vodou tak, že shromažďují vodu z nádobí a brambor a tou pak splachují na záchodě. Chlubí se tím, jak jsou šetrní.
see: Obsession!
Ťapina: tím, že mi stojí za zády. Mě to prostě znervózňuje.
sanvean: Jak tě k tomu nutí?
já bych vraždila "ostrahu" v drogériích, která mi u regálu s kosmetikou funí na záda a nutí mě nevědomky dělat zřetelné a okázalé pohyby rukou, aby bylo jasné, že si nic nestrkám do kapsy!
Stonožka1: Nechci ti brát iluze, ale v paneláku máme taky vodoměry, platíme za to, kolik skutečně protočíme. Plus navíc to spotřebu ze "společných" prostor, nebo rozdíl mezi vodoměrem baráku a součtu domácností....
Jinak čaj se správně spařuje vodou podle druhu, zelenej 70 - 80 stupňů, černej cca 90 stupňů.
Ono v paneláku je to jedno, kolik vody vyteče,tam se platí celkově za všechny nájemníky, ale když jsem bydlela v domě, kde jsem měla svůj vodoměr, vodu jsem zavírala při čištění zubů automaticky. A nechat téct vodu zbytečně mně přijde jako zbytečné plýtvání.
nádhera. tak s tímto člověkem bych si moc ráda pohovořila o životě. Opravdu. (mimochodem nádherně sepsáno). určitě je blíženec. Ale polemizuji s tím,zda bych s ním dokázala i žít.
Překrásný článek. ........
see: To uz hranici s fobii! To ten clovek pak ma namydlenyma rukama sahat na kohoutky?
Eva_Fl: Taky si čistim zuby ve sprše
see: Nejsem si jistá, jestli bych tě do svojí koupelny pustila
A to když jsi na veřejném WC a někdo si mydlí ruce s puštěnou vodou, tak mu ji zavřeš? Asi bych tě drobet inzultovala.
see: mne bys nelezla ani do koupelny.
Chodila by sis do svoji.
chuanita: KAM?
see: mne bys zabila zcela jiste. Cistim si zuby ve sprse a celou dobu tece voda.
Tak tady přemýšlím, ale asi to bude kmenové specifikum. U nás v rodině ani širém okolí (myslím tím své přítelkyně a jejich rodiny, které jsme měla možnost osobně zažít při ranní hygieně, třebas na dovolených) není ani jeden člobrda, který by při mytí zubů zavíral vodu...
Jé, já jsem si myslela, že je to obráceně, že by se mě miláček zeptal, jestli nechci čaj a donesl mi ho.
see: jen na hodinu? A stojí to vůbec za to?
Taky patřím mezi cachtany a tak nechávám vodu téci, když si čistím zuby anebo mydlím vlasy.