U nás chodí Mikuláš 5. prosince, večer před jeho svátkem. Hodným nosí dárky, zlobivým brambory či uhlí. No zlobivým… Mému synovci donesl brambory a kousky uhlí… Chlapec projevoval velkou radost: „Mami, ten Mikuláš je hodný, můžeme si na ohníčku opéci brambory!“ No kabaret…
Sv. Mikuláš ale není vymyšlená postava. Narodil se kolem roku 260 našeho letopočtu ve městě Patras, v západní Lykii, což je dnes jižní Turecko. Po rodičích zdědil značný majetek, ale rozdal ho chudým.
Roku 300 se stal biskupem v Myře. V té době vládl císař Dioklecián (vzpomínáte na dovolenou ve Splitu a pozůstatky jeho paláce?) a všichni křesťané byli tehdy pronásledováni. Mikuláš byl uvězněný, poslaný do vyhnanství.
Mikuláš byl propuštěn a dál vykonával biskupský úřad. Zemřel právě 6. prosince. Rok ale nevíme přesně, jen že to bylo mezi lety 345 až 352.
O jeho životě toho víme vlastně docela málo. Známe však spoustu legend – ujímal se vdov a sirotků a všech utiskovaných lidí.
Mikuláš je uctívaným světcem, hlavně ve východních církvích.
Byl ctěn jako obhájce pravoslaví. Do západní Evropy se jeho kult dostal v 7. století, ale rozšířil se až ve století 11., díky normanským mořeplavcům. Tak se dostal Mikuláš do Francie, o století později do Německa a ještě o století později do Českých zemí. Do Ameriky se dostal až v 17. století díky holandským přistěhovalcům.
U nás je sv. Mikuláši zasvěceno na 120 chrámů.
A jak je to s dárky?
Vychází z legendy o obdarovávání tří dcer zadluženého otce, kterým hrozilo, že se z nich stanou lehké děvy. Mikuláš jim vhazoval měšce s penězi, otec splatil dluhy a dcery byly zachráněny. A že dnes dostávají děti dárky do punčošky, do komína? To právě vychází z této legendy.
Ve světě se z Mikuláše stal Santa Klaus – obdarovává děti o Vánocích v Anglii, USA, Německu nebo Švédsku.
Náš Mikuláš přichází do našich domácnosti spolu s čertem a andělem. Zjišťuje, zda děti byly hodné… Tato tradice je u nás už od středověku. Tehdy vesnicemi, kde se převážně žilo, obcházely mikulášské maškary.
Ke mně a bráškovi přišel Mikuláš „osobně“ několikrát, později jen zanechal punčošky za oknem.
Tak jsem taky domluvila návštěvu u dcerky, tehdy téměř tříleté. Mikuláš přišel, vešel do místnosti, čerti s andělem zůstali decentně na prahu. Stejně z toho měla dcerka trauma… Nemohla dlouho usnout a stále opakovala – byli tu, a už jsou pryč…
Myslím, že to byla chyba, že považovala domov za bezpečný, že rodiče ji ochrání – a najednou cizí osoba…
Taky u vnoučat už to dcera neudělala.
A jakou zkušenost máte vy?
Nový komentář
Komentáře
Vivian: viď...už si hraju od rána...
kubikm: 103. - super!
moula:
to je mi ho líto...u nás to byl táta, ale ten vždycky zahlídl zlatou záři...ale musím říct, že jako malá si na tu zlatou záři pamatuju a dneska ji vnoučata taky vidí...to je na dětech to krásné...
Kubikm, taky si pamatuju, jak mě strašně dlouho bylo líto, že všichni slyší ježíška zvonit a víme, kdy se může do pokoje, protože už tam přines stromeček, akorát náš děda rok co rok zrovna v tu chvíli musel na záchod nebo pro něco do špajzu, nebo přinést uhlí atd. Nikdy ten zvoneček zvonit venku pod okny neslyšel, chudák :(
pro dobrou náladu
http://revue.idnes.cz/vanoce/koledy.asp
V Kanade Mikulase taky neznaji a neslavi. Ceské rodiny s detmi tu neznam, tak nevim, jak to chodi jinde.
Jako zpravy v televizi NOVA
kubikm:to mi připomnělo, jak jsem bydlela jistou domu na Slovensku, tam jsem šla na návštěvu ke kolegyni a zrovna na Mikuláše. A večer otec zahlaholil: tak šarvanci, vyumývat topánky, aby ich Mikuláš neodhodil,ale ich naplnil.A děcka umývaly,jen jim ručičky kmitaly.
anitech: nám nejdříve dělal Mikuláše táta, jen do té doby, než jsem nahlas řekla - jé sebral našemu tatínkovi boty...
já byla sice jedináček, ale nebyli jsme právě z majetných. Na Mikuláše jsem ale dostávala vždycky buráky,protože můj otec je miloval, a kaštany,které jme pekli na kamnech, pomeranče,banány ne,ale jablka a bonbony.Dlouho jsem věřila, že Mikuláš opravdu chodí. Až jednou,asi v 10 letech,jsem nachytala otce, jak to tam za to okno rychle strká. Dodnes si pamatuji takový ten nejasný smutek,který provází každou ztracenou iluzi.Netušila jsem tahdy, že je to poprvé,ale vůbec ne naposled,kdy jsem o nějakou iluzi přišla
moula: děkuju...ony ty děti už jsou doma tam
, to je pravda, já si ale myslím, že my to máme tak trochu tajemnější, viď...je tam místo pro fantasii...a taky - děti od naprosté nevědomosti pomalu přicházejí vývojem ke skutečnosti...dárky všem nosí ježíšek...dárky jen dětem nosí ježíšek a ž po dárky jen malým dětem nosí...
Na dotaz, jak je to s Mikulášem v Emerice - snadné a jednoduché, v podstatě neexistuje. Pouze některé skuopiny lidí, co slaví M. v původních vlastech, si zvyk přináší. Takže znám lidi, co mají M. doma, čistě soukromě. Asi by se tu neuplatnil a rodiče by ho neodsouhlasili, hehe, hned po Halloweenu :).
Tam, kd ejsou české spolky, mají většinou Mikulášskou besídku pro děti. V St. Louis bude zítra třeba, odpoledne.
My jsme doma kdysi měli Mikuláše, tak, že nechal za oknem v punčoše dobroty a ráno jsme je našli. Stejně jako jsme se snažili první rok slavit se 6ti letou dcerkou ježíška, se zvonečkem, přinese stromeček potají atd. Druhý rok bylo všechno jinak, chtěla to po emericku, jako ostatní děti. Postavit stromeček měsíc dopředu, přišel Santa atd. ví, jak je to s českým ježíškem, vnučka taky zná české způsoby, ale slaví se u nich doma emericky.
lejla: no ale řekni, vlastně v jejich krajinách se vše odehrálo...stejně je to divný, viď
kubikm: to nevim jak to maji,ani s vanocema,asi je neslavi??
lejla: ty snad mají dokonce i jiný letopočet...
kubikm: presne tak
treba muslimu je tady hodne
lejla: to je divné, viď..ale ona ta společnost ve Francii je už hodně promíchaná jinými národy a tím asi jiným náboženstvím...
kubikm: vence na dvere ano,ale adventni se 4svickama jsem tu nevidela
lejla: a prodávají se také adventní věnce?
kubikm: tak tady velky stromek na namesti neni,ale vsechny ulice jsou nasvicene,vypada to moc hezky