U nás chodí Mikuláš 5. prosince, večer před jeho svátkem.  Hodným nosí dárky, zlobivým brambory či uhlí. No zlobivým… Mému  synovci donesl brambory a kousky uhlí… Chlapec projevoval velkou radost:  „Mami, ten Mikuláš je hodný, můžeme si na ohníčku opéci brambory!“ No kabaret…

 

Sv. Mikuláš ale není vymyšlená postava. Narodil se kolem roku 260 našeho letopočtu ve městě Patras, v západní Lykii, což je dnes jižní Turecko. Po rodičích zdědil značný majetek, ale rozdal ho chudým.
Roku 300 se stal biskupem v Myře. V té době vládl císař Dioklecián (vzpomínáte na dovolenou ve Splitu a pozůstatky jeho paláce?) a všichni křesťané byli tehdy pronásledováni. Mikuláš byl uvězněný, poslaný do vyhnanství.
V  roce  313 nastoupil císař Konstantin, který křesťanství povolil.
Mikuláš byl propuštěn a dál vykonával biskupský úřad. Zemřel právě 6. prosince. Rok ale nevíme přesně, jen že to bylo mezi lety 345 až 352.

O jeho životě toho víme vlastně docela málo. Známe však spoustu legend – ujímal se vdov a sirotků a všech utiskovaných lidí.

 

Mikuláš je uctívaným světcem, hlavně ve východních církvích.
Byl ctěn jako obhájce pravoslaví.  Do západní Evropy se jeho kult dostal v 7. století, ale rozšířil se až ve století 11.,  díky normanským mořeplavcům. Tak se dostal Mikuláš do Francie, o století později do Německa a ještě o století později do Českých zemí. Do Ameriky se dostal až v 17. století díky holandským přistěhovalcům.

U nás je sv. Mikuláši zasvěceno na 120 chrámů.

 

A jak je to s dárky?

Vychází z legendy o obdarovávání tří dcer zadluženého otce, kterým hrozilo, že se z nich stanou lehké děvy. Mikuláš jim vhazoval měšce s penězi, otec splatil dluhy a dcery byly zachráněny. A že dnes dostávají děti dárky do punčošky, do komína? To právě vychází z této legendy.

Ve světě se z Mikuláše stal Santa Klaus – obdarovává děti o Vánocích v Anglii, USA, Německu nebo Švédsku.

 

Náš Mikuláš přichází do našich domácnosti spolu s čertem a andělem. Zjišťuje, zda děti byly hodné… Tato tradice je u nás už od středověku. Tehdy vesnicemi, kde se převážně žilo, obcházely  mikulášské maškary.

Ke mně a bráškovi přišel Mikuláš „osobně“ několikrát, později jen zanechal punčošky za oknem.

 

Tak jsem taky domluvila návštěvu u dcerky, tehdy téměř tříleté. Mikuláš přišel, vešel do místnosti, čerti s andělem zůstali decentně na prahu. Stejně z toho měla dcerka trauma… Nemohla dlouho usnout a stále opakovala – byli tu, a už jsou pryč…

 

Myslím, že to byla chyba, že považovala domov za bezpečný, že rodiče ji ochrání – a najednou cizí osoba…

Taky u vnoučat už to dcera neudělala.

 

A jakou zkušenost máte vy?

       
Reklama