Mikuláše bych nezaznamenala, kdybych se cestou z pošty nezastavila v obchodě koupit si čokoládu. A taky kuře a bagetu, za což mě sjela zlým pohledem jakási babka. Jako že slušný lidi si kupujou lacinej štryclovej chleba, a né tydle drahý francouzský klacíky.

A v uličce smetáků a kočičího žrádla se hemžila jakási na černo i na bílo namaškařená drobotina, která řešila, co zdravého si za vyžebrané penízky koupí, myslím, že se shodli na kokakole a jiné výživě z reklamy.

Já už několik let slavím Den nezávislosti. Ne, že bych byla 6. prosince propuštěna z protialkoholního léčení - chlastám stále dle libosti. A 6. prosince zásadně s Finy, kteří mají ten den nezávislosti. Nevím, proč mě pokaždé někdo pozve, protože se mi stále daří úspěšně tajit, že můj otec se za svobodna jmenoval Järvinen a Finsko neumím ani najít na mapě, ale kde se jí, jez, kde se pije, pij, že áno. (A kde se pracuje, nepřekážej, říkala moje babička, které se vždy podařilo výhodně provdat nebo výhodně rozvést tak, že celý život nemusela hnout prstem, snad jenom když kynula kožešníkovi nebo kuchařce.)

Takže, dneska večer jdu na sešlost k Jannemu, za kterýmžto účelem dělám to kuře. Není sice v národních barvách (pokud teda neexistuje nějaký stát, jehož národní barvy zahrnují odstín propečené kůrčičky. Gourmetánie, třeba), ale něčím se to pití zajíst musí a Finové jsou pověstní tím, že neumí vařit, takže si opět šplhnu.

V deset večer jistě budou všichni ve stavu melancholické opilosti, budou zpívat tklivé vlastenecké písně, navzdory hladině krvi v alkoholu čistě - léta praxe - a vyprávět si, čí dědeček zabil v Zimní válce víc Rusů, což je mnohem lepší než recitovat Mikulášovi básničku a dostat za to kus uhlí, protože zaprvé básničky neumím a zadruhé tu máme kotel na staré holínky.

S pozdravem Gentiana

Za příspěvek připisujeme 1500 bodů do VVS.
 

Reklama