Foto: Shutterstock
Mineme je, když jdeme na procházku, vypráví Jitka (39)
Mikuláše s čerty k nám nezveme. Sice u nás ve vsi nějaká parta chodí, ale většinou je už po prvních pár staveních upravená pod obraz. Nechci, aby na tohle děti koukaly. A tak rok co rok odcházíme po setmění na procházku. Taková trochu bojovka s baterkami to je. Většinou se zpožděním i natrháme Barborky do vázy. Když se vrátíme, je za dveřmi mikulášská nadílka. To vždycky poprosíme sousedku, aby ji tam dala. A když je zrovna sníh nebo bláto, tak nafinguje i stopy kopýtek a čertovského ocasu. Naše šestiletá dvojčata tomu stále ještě věří.
Přednášejí básničku z okna, popisuje Radana (42)
Aby kluci neměli nadílku úplně zadarmo, protože k nám Mikuláš s čerty nechodí, musí se každý rok naučit nějako básničku. Tu pak řeknou u otevřeného okna, aby je slyšel. Mezitím manžel nechá tašky se sladkostmi za dveřmi a zazvoní z mobilu stejnou melodii, jakou máme na domovním zvonku. Všichni pak uháníme ke dveřím, ale nadpřirozené bytosti jsou vždycky už pryč. Záhada!
Čerti se nám žení na terase, usmívá se Markéta (34)
U nás se nadílka odehrává na terase, v takové zimní zahradě. Manžel tam donese punčochy s dárky, na dveře navěsí kousek vaty a zapálí prskavku. Děti pak k proskleným dveřím přilákají sršící jiskřičky. Když ohýnky zmizí, znamená to, že je pryč i čert. To pak opatrně otevřou dveře a jdou s námi za ruku zkoumat, jestli tam byl i Mikuláš a něco nechal. Nadílka je na místě, ve vzduchu cítí „čertovinu“ a na dveřích vidí stopy po Mikulášových vousech – to nenechá nikoho na pochybách, že tam vážně byli.
Vzpomínáme a čteme si čertovské pohádky, říká Pavlína (45)
Pravidelně si děláme takový mikulášsko-čertovský večer. I když naše děti už na ně nevěří, pořád si tuhle tradici připomínáme. Otevřeme pohádky o čertech a Mikuláši, vzpomínáme na naše vlastní zážitky s touhle nadílkou a u toho si dáváme nejrůznější dobroty. Úplně nejlepší je, když se k nám připojí i babičky, které mají ještě pestřejší vzpomínky. Věříme, že v našich dětech takhle dokážeme udržet tradici i pro další generace, přestože k nám skuteční čerti s Mikulášem už nechodí.
Pojali jsme to jako party, dělí se o nápad Kateřina (31)
Každoročně pořádáme mikulášskou party – pro děti naše, ale i ty od nejbližších sousedů. Bývá jich tak kolem deseti. Mají čertovské kostýmy, tančí, vystupují s básničkami, za které pak dostávají odměny. Je to skvělá veselice. Sice ne úplně podle tradic, ale děti jsou nadmíru spokojené.
To zásadní zvládáme i bez čertů, svěřuje se Daniela (40)
O co při mikulášské nadílce jde? Proč chodí i čerti? Aby děti zpytovaly svědomí, uvědomily si, co dělají špatně a třeba se i do příštího roku polepšily. K tomu my nepotřebujeme čerty. Zvládneme sáhnout si do svědomí sami. A nenecháváme to jen na dětech, jdeme jim příkladem. Sedneme si společně ke stolu, zapálíme svíčku, uděláme správnou atmosféru a bilancujeme. Co jsme za ten rok pokazili, co se nám naopak povedlo, v čem bychom se chtěli a měli zlepšit. Ostatní mohou dávat připomínky. Pak si to každý sepíše na papír a dáme ten dopis za okno. Ráno zmizí a každý dostane takovou nadílku, jakou si zaslouží.
Na Mikuláše si hrajeme my sami, dává tip Martina (37)
Čerty vůbec neřešíme, povídáme si spíš o Mikuláši. O toho jde v první řadě, čerti jsou už jen výmysl. Jak byl hodný, komu pomohl a jak můžeme ostatním prospět i my. Proč je důležité nemyslet jen na sebe. A taky to realizujeme. Namísto abychom čekali na nadílku, zahrajeme si na Mikuláše sami. Nedaleko od nás je azyl pro maminky v nouzi, tak jim tam každoročně nosíme nějaké sladkosti a stále ještě hezké hračky, se kterými si už naše děti nechtějí hrát. Samozřejmě i naše děti pak dostávají doma sladkosti, neochudíme je o ně. Ale zároveň vědí, že na světě nejsou samy, učí se pomáhat.
Zdroj informací: respondentky redakce
Nový komentář
Komentáře
U nás je průvod Krampusů, manžel chodí se staršími dětmi, všichni dobrovolně a nadšeně. Mikuláš chodí do školky a taky rozdává oříšky na náměstí, Krampus chodí kolem a něco mručí a celá banda těch potvor má svoji akci. Někteří jsou opravdu fenomenální.
U nás letos bylo pro děti setkání s Mikulášem, andělem a čertem na náměstí.
Ema má Mikuláše, čerta a anděla u mladé babičky, zajišťuje dědeček. Pořád říkáme, jestli už není velká, ale děda říká, že ne. Potom malá dojde k nám, ukázat, že ji čert nevzal.
Adventní kalendář jsem stejně vytvořila, DPD to nestihlo přivézt, holt je sníh i na jihu Moravy. Ani do práce nám dnes nedovezli objednané zboží.
Letos jsem bohužel nikoho nesehnala, ač mě to velice mrzí. Parta co k nám chodila byly puberťáci ze základky a ti jsou letos už na střední, každý jinde, a nedohodli se. A jako na potvoru ani žádný inzerát nikde... Tak bude taška za dveřmi, mimo ovoce, sladkostí a dárečků tak je i brambora, uhlí a dopis z pekla
tak doufám, že aspoň takhle to projde a nebude zklamání. Naše děti jsou totiž unikát, všechny mají nejraději čerty, vždy se fotí hlavně s čerty, Mikuláš a anděl jsou vedlejší 
přijde manžela bratránek a nahrajem to tak, že je venku potkal a že se k nám báli jít vzhledem k mé nemoci, aby to necyhtili. Mám zánět dutin a průdušky... Tak mu to předali.
Dneska měli Mikuláše ve školce, děti měli kostýmy čertíků. Doma nechává Mikuláš nadílku s příběhem na zahradě v altánu a pak je besídka obecní ...ta už je strašidelná :)