Michaela Jílková: Nemám ráda mladé politiky, nemají žádné životní zkušenosti.

Pravidelně každý večer ve čtvrtek sedím doma u televize a sleduju publicistický pořad Máte slovo. „To musí být chytrá ženská,“ procedil jednou mezi zuby můj muž, když se díval se mnou. „A také obrněná trpělivostí,“ podotknu.

...A s touhle chytrou a trpělivou ženou mám teď rozhovor. Jak položit otázku, aby si třeba neřekla: „Ta je blbá jako ti naši politici, na co se mě vlastně ptá?“ Psychicky mě podpořil můj kamarád z televize, který na zmíněném pořadu spolupracuje: „Ptej se jí, na co chceš, je to úplně normální ženská.“

Paní Jílková, začnu otázkou pro „úplně normální ženskou“. Jak jste prožila nedávné velikonoční svátky?
Tak nějak nevelikonočně. Maruška dostala chřipku, teplotu přes 38 stupňů, do toho mám nemocného tatínka, a v sobotu jsem si v duchu připomněla výročí dvanáct týdnů od úrazu, kdy jsem si zlomila pátý bederní obratel. Takže jsou to už skoro tři měsíce, co nesmím sedět, ohýbat se a řídit auto. Kdyby mi někdo v lednu řekl, že budu tak dlouho zavřená v izolaci, nevěřila bych, že to přežiju. A vidíte, přežila jsem. Přesně v duchu „co tě nezabije, to tě posílí“. Svým způsobem mi úraz dodal takový vnitřní klid. Najednou totiž zjistíte, že jste se honil za spoustou zbytečných věcí a dělal věci, bez kterých se v klidu obejdete, a že není nutné v životě všechno řešit okamžitě.

Jste maminkou dvou dětí, třináctiletého Jakuba, kterého máte z prvního manželství, a šestileté Marušky, kterou máte se svým současným partnerem Michalem Voráčkem. Jak vnímají vaše děti popularitu své maminky?
Pro ně je přirozené, že mě lidé zdraví, oslovují na ulici, stěžují si mi. Nic jiného nezažili, takže je to pro ně vlastně normální.

^{Michaela Jílková se svými dětmi, Jakubem a Maruškou}

Je to možná poněkud předčasná otázka, ale čas letí, co byste řekla tomu, kdyby se třeba váš syn dal na politiku? Rozmlouvala byste mu to?
V každém případě bych nesouhlasila, aby vstoupil do politiky jako mladý. Nemám ráda a neuznávám mladičké politiky, kteří se nikdy nepohybovali v běžném životě, nemají zkušenosti s žádnou jinou prací, nevědí, jak to v běžném životě chodí, a nemají ani žádné životní zkušenosti. Nevěřím jim. Jsou to pro mě umělé neživotné kreatury, z kterých doslova tryská plnými hrstmi jen ctižádostivost a kariérismus za každou cenu. Oproti tomu si nesmírně vážím studentů, kteří třeba dělají asistenty zdravotně postiženým. To jsou pro mě naděje, pro které je důležité pomáhat druhým, a těm bych věřila, že kdyby se jednou dali na politiku, tak kvůli prosperitě země a občanů, a ne kvůli vlastnímu prospěchu.

V roce 1998 jste uvedla na TV NOVA pořad s příznačným názvem Kotel, nejeden politik tam opravdu horkou chvilku zažil. Zažívala jste ji v počátcích i vy?
To víte, že ano. Každé začátky jsou těžké. Ostatně musela jsem projít školením psychiatrů a psychologů, abych práci s davem ovládala tak, abych ho měla pod kontrolou. Vážila jsem si všech, kteří měli odvahu veřejně vystoupit. Víte, hodně lidí kritizuje, jak ten či onen nebyl razantní, zakoktal se a já nevím co, když v televizi mluvil s politikem. Ale on je to velký stres. Jen si to představte: Jste poprvé v televizi, sledují vás miliony a ještě máte přímo do očí říct nějakému ministrovi, co dělá špatně…

A zažíváte horké chvilky i teď? Třeba v úvodu zmiňovaném pořadu Máte slovo?
Máte slovo je kupodivu na moderaci mnohem obtížnější než Kotel. Nevěřila bych tomu, kdybych to sama nezažila. V Kotli jste musela umět zvládnout dav, a pak to byl vždy dialog mezi jedním občanem a politikem, než přišel na řadu další občan. V pořadu Máte slovo musíte udržet souvislou diskusi šesti lidí. A vzhledem k tomu, že chci, aby se do diskuse zapojovali střídavě všichni, aby na sebe reagovali navzájem, tak je to mnohdy velmi obtížné. Ale já mám ráda těžké úkoly, je to dobrodružství.

Vždy vás obdivuji, jak dokážete zavčas „stopnout“ konec. Poněvadž většinou až ke konci se i ti mlčenliví konečně rozmluví.
Tak někdy se mi to přesně nepovede a přetáhnu třeba o tři minuty, což by se dít nemělo. Buď je to proto, že nechci někoho sekat uprostřed nedokončené myšlenky, a ta jeho myšlenka ne a ne se dobrat konce, anebo je mi někdy i líto, že už je konec. A máte pravdu, že ke konci se někdo mlčenlivější konečně rozmluví, ale to je logické, že někomu je k uvolnění a zahřátí potřeba více času.

Kdy nastal ten okamžik, že jste si řekla, tak ano, tohle chci dělat, chci se zabývat politickými debatami, dělat publicistické pořady. Pokud je mi známo, vystudovala jste konzervatoř, dokonce jste hrála i v několika filmech.
Novinařinu dělám už dvacet let. Herectví mě nebavilo už na škole. Přála jsem si být novinářem a měla jsem štěstí, že v roce 90-91 byla spousta redaktorských pozic volných, protože hodně novinářů bylo odejito. Nastoupila jsem do Českého rozhlasu jako zpravodaj stanice Regina. To byly krásné časy.  

Pak jsem byla ve zpravodajství Československé televize, a tam jsem moderovala s Milanem Šímou první konfrontační diskusní pořad Duel. Od té doby jsem věděla, že mě nejvíc baví dělat diskuse. No a pak mě vyhodili, neboli dali zákaz natáčení. Tak jsem točila publicisté reportáže a byla jsem ráda, když mě oslovili s nabídkou na Arénu. Z té mě ovšem na základě stížností politiků vyhodili také.

A po narození Kuby jsem vymyslela Kotel. A pak mě po osmi letech zase vyhodili, tak jsem dělala novinové rozhovory pro MF Dnes a znovu si uvědomila, že televizní diskuse mě baví nejvíc, protože mám ráda emoce, a ty se na papír velmi těžko přenášejí. Tak jsem vymyslela  Máte slovo, které je nesledovanějším diskusním pořadem v zemi. Býváme nejsledovanějším pořadem za celý den na ČT ,a to je pro mě ta největší odměna.  

^{ukázka z diskuzního pořadu Máte slovo}

Říká se dlouhé vlasy, krátký rozum – vy ale toto rčení naprosto vyvracíte.  Vlasy máte do půl zad a při vámi položených otázkách a reakcích víte snad úplně všechno. Jak dlouho vám třeba trvá příprava na jeden díl pořadu?
Je to intenzivní, čtyřdenní studium a přemýšlení o tématu vydání. Má moderace je založená na improvizaci a k tomu je nutné tématu rozumět. Nevlezla bych do studia, kdybych nevěděla, že jsem pro porozumění problému udělala maximum. 

Od vlasů bych se ještě přenesla k úžasným toaletám, které na sobě míváte. Ty jsou pro vás zvlášť navrhovány?
Jak kdy. Jsou z dílny módní návrhářky Alice Abraham a jsou zapůjčené. Nosím je proto, že mám ráda, když je se v televizi na co dívat a třeba to i zkritizovat či pochválit. Nemám ráda šedivé, nenápadné a nudné oblečení moderátorů. Televize je i od dívání.

A můžete si nějakou ponechat?
Můžu, když si ji odkoupím.

Stalo se vám, že někdo opakovaně odmítl účast ve vašem pořadu?
Ale to víte, že ano. Jsem odjakživa mezi politiky krajně neoblíbená, protože se s nimi tak zvaně nemažu, nedomlouvám a nenahrávám jim.

Paní Jílková, pojďme od práce a politiky k zábavě. Co třeba děláte ve volných chvílích? Co vás baví?
No tak teď od úrazu čtu nebo ležím a koukám do stropu. Přemýšlím a rozjímám, což je obohacující. Člověk když je rozlítaný, na to nemá čas. A přitom je to takový nutný duševní úklid, který je velmi posilující. Jinak, když jsem zdravá, chodíme s dětmi do divadla a do kina, a nebo si jen tak povídáme. To mám nejraději.

Možná se málo ví, že vaším tchánem z prvního manželství byl slavný bavič a moderátor Vladimír Dvořák. Jak jste spolu vycházeli?
Moc dobře. Měla jsem ho hodně ráda. Byl nesmírně vzdělaný, moudrý a obrovská osobnost.

^{Televizní bavič a moderátor Vladimír Dvořák}

Máte ráda humor?
Miluju ho. Bez humoru se nedá žít. My v rodině máme rádi i černý humor, který se dá při spoustě těžkých chvil v životě aplikovat a hned je člověku líp, že se alespoň své situaci zasměje.

Myslíte, že jde s humorem dělat i politika?
S humorem by se dělat neměla, i když mají mnozí pocit, že si z nás už dělají srandu politici. Ale to mluvím o zákonech a chování politiků na veřejnosti. Jinak v soukromí jim ten humor přeju. Vždyť bez humoru by se člověk z toho všeho musel zbláznit.

A už jsme zase u politiky, pryč od ní. Tak tedy poslední otázka, kdybyste nebyla moderátorkou, čím byste chtěla být?
Kdybych byla mladá, vystudovala bych práva a byla bych státní zástupkyně nebo soudkyně.

Vizitka

• ^{Michaela Jílková se narodila 30. března 1968 v Praze.}
• ^{Pochází z umělecké rodiny, její otec spisovatel a bývalý herec Jan Jílek patří mezi známé české scenáristy a dramatiky. Matka Eva Jílková byla také herečkou.}
• ^{Po studiích na hudebně-dramatickém oboru na pražské konzervatoři působila nejprve jako moderátorka v Československém rozhlase a v Československé televizi, později v České televizi.}
• ^{Do povědomí televizních diváků ze zapsala svým osobitým stylem při moderování televizního pořadu Kotel. V současné době moderuje publicistický pořad Máte slovo.}
• ^{Zahrála si také v několika českých filmech (Stav ztroskotání, TV seriál Náhrdelník, Vážení přátelé, ano a Volná noha)}
• ^{Je jednou rozvedená, v současnosti žije s partnerem Michalem Voráčkem. Má dvě děti. Třináctiletého Jakuba a šestiletou Marušku.}

Fotografie poskytla: Michaela Jílková

Čtěte také:

• Ivo Mathé: O Václavu Havlovi vám nic neřeknu
• Exministryně Kovářová: Erotika a literatura jsou rodné sestry