S příkladem ze svého života se svěřila pětatřicetiletá Kristýna. „Vyrostla jsem jenom s matkou a urážky, ponižování, ignorování toho, co chci já a preference jejích potřeb – to bylo u nás doma na denním pořádku. Za každou věc, kterou mi kdy koupila, chtěla pomalu potlesk ve stoje. I když se nějaká věc týkala mě, otočila to tak, aby se týkala jí. Na můj maturitní ples na maloměstě třeba nakráčela v okázalé róbě s hlubokým výstřihem. Jen proto, aby mě zastínila. Po maturitě jsem se sebrala, odešla z domu a už ji vídám jen občas. Nedostatek sebedůvěry řeším už několik let s psycholožkou, která mi řekla, že moje máma pravděpodobně trpí narcistickou poruchou osobnosti,“ popisuje Kristýna.

Pod nálepkou narcistní rodič se může ukrývat řada způsobů chování a vzorců. Obecně je to někdo, kdo je doslova posedlý konkurečním bojem s vlastními potomky. Na své děti má nepřiměřená očekávání, a tím je vlastně nutí, aby zůstaly celý život v jeho stínu. I když jsou děti dospělé, bere je jako nástroj k uspokojování vlastních tužeb a k sobeckým machinacím. Potlačuje touhy, přání i osobnostní rozvoj svých dětí a dělá z nich figurky na vlastní šachovnici. Často trpí nedostatkem empatie a chybí mu schopnost porozumět potřebám a přáním svých dětí. Uskutečňuje si skrze ně své dávné sny. Když jsou v rodině sourozenci – obvykle bývá jeden z nich protežovanější, zkrátka vhodnější k plnění velkolepých snů a uskutečňování grandiózních plánů. Takoví rodiče mají narcisistní rysy nebo trpí narcisistní poruchou osobnosti. 

A jak může chování narcistních rodičů vypadat v praxi?

  • Často používají různé obměny a kombinace těchto vět:
    Ty jsi důvod, proč nejsem v životě šťastná.
    Máš před sebou možnosti, které jsem já nikdy neměla. Až z tebe bude doktorka, dělej si, co chceš, ale do té doby tady rozhoduju já.
    To ti na mně vůbec nezáleží? Tak proč mě pořád jenom zklamáváš?
    Ten kurz ti zaplatím, ale stejně to pro tebe bude ztráta času. Nemáš na to.
    Jsi ostudou naší rodiny.
  • Realita, kterou prezentují před svými známými či na sociálních sítích, je odlišná od skutečného života. Zveřejňují vyumělkované fotky a život před ostatními idealizují a přikrášlují. 
  • Matky své holčičky strojí do krásných šatiček, jen aby mohly poslouchat komplimenty o tom, jak se jim dítě povedlo.
  • Dítě vystavují nepřiměřené kritice. Vyzdvihují to, co se nepovedlo a s výsledkem nejsou nikdy spokojení. I samé jedničky na vysvědčení jsou pro ně prostorem ke zlepšení.
  • Projevy lásky jsou pro ně jen odměnou, nikoli něčím, co rodič dítěti dává bez ohledu na situaci. Milují za odměnu. 
  • Jsou neflexibilní, nepřizpůsobiví a odmítají změny. Nesnáší, když dítě projeví vlastní názor nebo se rozhodně něco udělat jinak.
  • Špatně snášejí, když se jejich děti chtějí osamostatnit. Neustále své potomky bombardují telefonáty a zprávami a vyžadují jejich pozornost.
  • Na své děti žárlí. Matka dceři většinou závidí mládí, ale třeba i partnera, peníze, oblečení apod. Proto ji místo pochvaly shazuje, aby si upevnila nadřazenou pozici.
  • Upřednostňují svoje pocity a plány, jako by se kolem nich točil celý svět. 

Následky narcistního chování

Narcistní chování rodičů může mít velmi negativní důsledky pro psychický vývoj jejich dětí a může je poznamenat do konce života. „Pokud by se dalo narcistní rodičovství k něčemu přirovnat, pak je podobné vlastnickému právu. Dítě je spíše předmětem či spíše prostředkem než citlivou bytostí s vlastním životem a osobností. Narcistní rodič se projeví výrazně v období v období puberty a dospívání. Dospívající dítě narcistního rodiče obvykle nedostane  prostor, aby mohlo projevit svobodně svoji osobnost, což je zásadní pro vývoj dospělé identity, tedy pro porozumění sobě samým, odhalení kdo vlastně jsme. O rebelii proti rodičům v dospívání nemůže být ani řeč. Dítě bývá v tomto období naricistním rodičem spíše snižováno a napadáno. Narcistní rodič vidí rodící se samostatnou osobnost svého dítěte jako hrozbu, možnou vzpouru, bojí se, že zůstane sám. Děti narcistních rodičů tedy mohou mít výrazně snížené sebehodnocení a sebeúctu, sklony k depresím,  mohou být i jako dospělí značně nesamostatní. A častěji vstupují do partnerství s narcistními partnery,“ komentuje psycholožka Lucie Hubertová. 

Samotné děti bohužel své rodiče jen těžko změní. A potom musí až v dospělosti řešit následky výchovy narcistním rodičem. Proto je především na samotných rodičích, aby v sobě našli alespoň trochu sebereflexe, popřípadě naslouchali rady svého okolí. Našli jste se v některých z předchozích bodů? Potom by nebylo od věci se poradit s psychologem. Ať už jste v roli predátora, nebo oběti. 

Čtěte také:

Reklama