Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. napsala nám ho čtenářka s nickem Werwolfka

Ahoj Ženo-in, moc často se diskusí neúčastním, ale na články koukám pravidelně. Tohle mi nedalo a napsat musím.

Jelikož ke mně byla příroda velice skromná a moc hezkých genů po rodičích jsem nepochytila, tak se neobejdu bez make-upu. Od puberty mám akné, jizvičky po akné dodnes a i dnes se mi sem tam nějaké to "hovado" na obličeji vyraší. Občas bych se i bála vyjít mezi lidi bez krycího make-upu, asi by se mě hodně lekli. Kór když jsem ještě v zápalu nípání, to se pak pleť hezky červená :).

Ať ji čistím sebedražším značkovým přípravkem, nebo levným s neznámou značkou, stejně není pleť tak krásná, jako mají kamarádky. Svoji značku jsem si ještě nenašla. Stále zamazávat nějakou neplechu na pleti a doufat, že se to co nejdříve zahojí a neudělá se do té doby nic nového, no nic moc. Proto jsem se teď objednala na dermabrazi a doufám, že to aspoň na čas pomůže či zjemní jizvičky.

Kdybych mohla vzít dvě věci, druhou by byla řasenka, jen pro podtrhnutí oček. To mi stačí. V kosmetické taštičce si kromě make-upu a řasenky nosím pidikrém v případě nouze na suchou pleť, tužku na oči a transparentní rtěnko-les. Tužku a rtěnku ale používám minimálně, přemalovaná se necítím dobře.

Když už musím vyrazit do práce, u zrcadla mě limituje make-up. Zpravidla čím více akné, tím delší čas, třeba i čtvrt hodiny... kdybych to nemusela maskovat, tak jen přetáhnu očka řasenkou a jsem během půl minuty z koupelny pryč. Snažím si na obličej moc nesahat, ale stejně občas přes den musím nějaký ten pupenec na obličeji přebarvit znovu, aby nevykukoval :). O dovolené či víkendy se líčím pouze pokud jdu mezi lidi, aby si pleť alespoň na chvíli oddechla a mohla dýchat.

"Nejlepší" zážitek s líčením bylo, když si mne kamarádka vzala na paškál, že mne nalíčí, když to neumím. Jenže já jsem zvyklá mít maximálně tu řasenku a tužku ve vnějších koutcích oka. Ona mě nalíčila tak, jak líčí sebe, tedy silné kouřové stříbrnočerné kruhy kolem očí :). Jí to slušelo, ale já si připadala jak trotl, i když mi udělala uplně to samé co sobě a měla to krásné.

Jsem potvora, řekla jsem jí, že se mi to líbilo (ano opravdu líbilo, nelžu), ale ihned jak odešla, musela jsem to smýt dolů. Nemohla bych takhle vyjít mezi lidi, prostě nejsem zvyklá. Od té doby jsem se nikdy výrazněji nelíčila, nevím jaké barvy a celkově mi to prostě nejde od ruky...

Inu, líčidla nikdy nebyla moje silná stránka :)

Přeji hezký den v redakci

(Werwolfka)

Něco podobného se mi stalo v butiku Lancome. Tam se mě ochotná vizážistka chopila a já jsem se pak styděla vylézt na ulici