Nepsala vyloženě červenou knihovnu, ale ve své tvorbě, výrazně ovlivněné impresionismem, se zaměřovala na problémy rodinné a na otázky, týkající se žen a dětí. I její život by stál za román. Většinou se o Růženě Svobodové (1868-1920) píše jako o okouzlující ženě a z několika portrétů je to i patrné. Na jiných vypadá zase naopak až tuctově. V každém případě dbala na svůj vzhled a ráda se nechávala fotografovat. Potrpěla si na elegantní klobouky.

60d0865a9493cobrazek.pngFoto: Růžena Svobodová
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Narodila se v roce 1868 do “lepší“ rodiny. Její otec byl správcem premonstrátského panství v Mikulovicích u Znojma. V šesti letech se s rodiči a mladšími sourozenci přestěhovala do Prahy, kde otec získal místo generálního ředitele všech premonstrátských statků se sídlem na Strahově a k tomu krásný služební byt. Tatínka, který ji nadchl pro literaturu, vřele milovala, zatímco vztah s matkou byl víc než problematický. Když bylo Růženě dvanáct let, nečekaně otec zemřel. Pro rodinu to byla opravdová tragédie. Museli se přestěhovat a matka zůstala na čtyři děti ve věku od pěti do dvanácti let sama. Růžena byla nejstarší. Rodina jen tak tak přežívala z mizerné vdovské penze a z úroků matčina věna.

Přes tento fakt si matka přála, aby získala Růžena solidní vzdělání, což považovala za její vstupenku na sňatkový trh. Růžena tedy vystudovala Městskou vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici (gymnázia pro dívky v té době neexistovala) a poté absolvovala studia v klášteře Sacré Coeur na Smíchově, kde se jí dostalo vzdělání ve francouzském jazyce.


60d086b7cdfaeobrazek.pngFoto: František Xaver Svoboda
Jan Mulač (1845-1905), Public domain, via Wikimedia Commons

Samozřejmě chtěla Růženu co nejdříve a co nejvýhodněji provdat. Dcera se ale zpočátku docela bránila. Únikem měl být její odchod mimo Prahu, kde se začala živit jako vychovatelka v bohatších rodinách. Po krátké době ale zjistila, že to není žádný med. Aby se odpoutala od autoritativní matky, dospěla k názoru, že manželství bude přece jen menší zlo. Právníka Jana Smrta, který se matce už dříve líbil coby potencionální ženich a se kterým „tak trochu chodila“, ale zavrhla a rozhodla se pro o osm let staršího úředníka Městské spořitelny a už tehdy známého spisovatele a dramatika Františka Xavera Svobodu. Sázela na to, že po jeho boku si začne užívat ten správný pražský společenský život. A nemýlila se! Svoboda jí otevřel dveře do literárního světa. Psala sice už před svatbou, ale teprve pod jeho vlivem začala tvořit intenzivněji.

ssv.jpgFoto: Růžena Čápová a F. X. Svoboda před svatbou, léto 1890
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons


Druhým osudovým mužem Růženina života se stal František Xaver Šalda, také literát, později známý spíše jako obávaný literární kritik. Podle některých autorů to byl údajně vzdálený Růženin bratranec, jinde se ovšem o nějakém jejich příbuzenství nepíše. Ať už to bylo jakkoli, určitě zajímavá je shoda jmen obou mužů.

Důležité je upozornit, jak docela dětinské představy o svém manželství Růžena měla. Doufala v možnost hlubokého platonického vztahu beze všech intimností. Intimní stránku lásky považovala za něco nedůstojného až nečistého. Tyto nereálné představy, které příliš nekorigovala ani v pozdějších věku, svědčí o její naivitě a nevyzrálosti.

V září 1890 se konala v kostele U Pražského jezulátka romantická svatba. Růžena se stala vdanou paní. Především ji těšila představa, že konečně unikla matce. Její sny začaly dostávat reálné obrysy. Po svatbě se manželé zabydlují v Thunovském paláci, kde si Růžena vytváří svůj literární salon, který získává na oblibě mezi pražskou uměleckou smetánkou. Jenže – manželství nejsou jen samé takové radovánky. Růžena se musí starat o domácnost a to ji zoufale nebaví! Neumí vařit a domácí práce? To také není nic pro ni! Těžko vychází s penězi, zas tak moc jí manžel nedává, takže na poslední týden v měsíci už jí téměř nic nezbývá.

Ani manžel není spokojený. Není divu! Bral si sice romantickou dívku, ale musí si zvykat na její rozmary, nálady a především odmítavý přístup k fyzické lásce. Jí nestačí, že je manžel tolerantní, laskavý a v rámci svých možností se snaží ji zabezpečit. Touží po jakémsi nereálném souznění duší.

Po čase se s tím vším manžel začíná smiřovat. Co mu zbývá? Sám to byl oblíbený a zábavný společník, obdivovaný zejména ženami také pro svou nekonfliktní povahu. Byl tolik jiný než komplikovaná Růžena! Přes ztrátu iluzí ale drží manželství pohromadě především jeho zásluhou. Růžena tedy domácnosti moc nedává, o to více se vrhá do své literární činnosti. Je velmi ctižádostivá a začíná mít úspěch. Je také duchaplnou a obdivovanou hostitelkou svého literárního salonu.

60d08adf7bf1dobrazek.png
Foto : F. X. Šalda
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Jednoho dne tam přichází ON, F. X. Šalda. Neměl zrovna nejlepší pověst jako netolerantní a ironický člověk, takže Svobodovi otáleli ho vůbec pozvat. Brzy se stal pravidelným hostem, kolem kterého se vše točilo. A okouzlila ho především paní hostitelka a on okouzlil ji. Ta se ke všemu hned přiznala svému manželovi a vznikl tak trojúhelník, který trval prakticky do konce Růženina života. Šalda si přál, aby Růžena manžela opustila, a několikrát ji k tomu vybízel, toužil po ní. Ale co by tím získala? Byl to nepraktický snílek, s nímž sice došlo na „souznění duší“, ale Růženu by zabezpečit nedokázal. A harcovat se s ním po podnájmech? To si uvědomovala jak ona, tak její manžel. Pochopil, že ho stejně neopustí, a tak se s tím naučil žít. Došlo to tak daleko, že všichni tři – oba Františkové Xaverové i s Růženou – jezdili na společnou dovolenou.
F. X. Svoboda věděl své – že Růžena víc sní, než žije. Že fyzickou lásku nevyhledává, a tak zůstal v klidu a Šaldovi a Růženě celoživotní platonickou lásku či přátelství dopřál. A podle všeho se sám o sebe v tomto směru dokázal postarat.

Dalo by se říct, že dovolil své ženě a Šaldovi zrealizovat to, co hned v počátku o nějaké desetiletí dříve zatrhl Petr Mužák své ženě Johaně alias Karolině Světlé, když došlo k jejímu platonickému souznění s Janem Nerudou. Možná si na tuto „aféru“ z hodin literatury mnozí pamatujete…

Růženě Svobodové náramně vyhovovalo mít manžela i celoživotního ctitele, kterého udržovala v neustálém napětí. Problém nastal, když se v Šaldově blízkosti objevila žena, která by se „nedej bože“ mohla stát předmětem jeho touhy a poskytla mu víc než Růžena. To by pak byl malér! Byl to mj. případ malířky Zdenky Braunerové. Tato mimořádně schopná a samostatná žena měla v lásce vysloveně smůlu. Vybírala si bohužel typy naprosto nevhodné pro normální život a nejspíš proto se nikdy nevdala, i když po tom nesmírně toužila. Jedním z těch mnoha nevhodných byl i Šalda. A jak tento vztah skončil? Nemohl jinak, ohrožená Růžena ho Šaldovi zatrhla.

60d08b3b04aa9obrazek.pngFoto: Josef Svatopluk Machar
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

V roce 1907 došlo na čas ke spisovatelčinu ochladnutí vztahu k Šaldovi. Růžena Svobodová se totiž zamilovala, jak jinak než platonicky, do dalšího literáta - básníka Josefa Svatopluka Machara, vzdělaného bankovního úředníka žijícího třicet let let ve Vídni. Okamžitě se se svou láskou svěřila v dopise svému manželovi. Zahořela prý láskou jako septimánka, společně s Macharem a se svou přítelkyní spisovatelkou Boženou Benešovou navštívili Řím a pak láska vyprchala! Ani Machar nebyl majetný, velkým problémem byla i vzdálenost mezi Vídní a Prahou. Rozchod to asi nebyl příliš přátelský, protože se „milenci“ dohodli, že si vrátí dopisy. Ty poctivě vrátil jen Machar, Růženu marně upomínal…

Na Macharův popud vznikla na sklonku první světové války dobročinná organizace na podporu hladovějících dětí, sirotků a vdov, pro kterou Růžena Svobodová vymyslela příznačný název České srdce. Činnost organizace spočívala v tom, že byly posílány děti z velkých měst, kde byla nouze o potraviny, na venkov a tím byly zachráněny před hladověním. Růžena se do této činnosti zapojila s veškerou vervou a bez její pomoci by spousta dětí zřejmě válku nepřežila. Nedbala však na své zdravotní problémy, které ji sužovaly už několik let. Službu jí nakonec vypovědělo její vlastní srdce. Zemřela náhle v noci na Nový rok 1920 ve věku pouhých 51 let.

60d08c7126afbobrazek.png
Foto: Logo organizace České srdce
ceske-srdce.at

Její smrt zasáhla jak F. X. Svobodu, tak i F. X. Šaldu, toho možná i víc. O jeho neskutečné lásce k Růženě svědčí jeho dílko In memoriam Růženy Svobodové, v němž ji nekriticky zařadil jako výjimečnou spisovatelku i osobnost po bok Boženy Němcové a Karoliny Světlé. Kdyby tak tušil…
 
Zdroje: Toulky českou minulostí, 13. díl, Toulky českou minulostí, 15. díl, Martina Bittnerová: Spisovatelky a Erós, 2011

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama