Jednoznačná odpověď, jak vychovávat své děti, anebo správná rada, jak je vychovávat, neexistuje, protože co dítě, to originál, a na každého platí něco jiného.
My vám postupně představíme pět základních „výchovných metod“. Možná se v některé najdete, ale možná taky ne. Možná vymyslíte metodu úplně odlišnou, šestou, sedmou, osmou... o kterou se s námi následně podělíte.
Příběh o rozpustilém Tomášovi
Tomáš je sedmiletý chlapec, kterého měli jeho rodiče v poměrně mladém věku. Mamince bylo 18 a tatínkovi pouhých 20 let, když se Tomáš narodil. Sami byli ještě děti, mající už dítě, a to nejen vzhledově, ale i povahově. Mladá maminka pojala po narození výchovu zodpovědněji, ale tatínek bral svého synka už od počátku jako nějakou hračku, a to se mu vymstilo. Jen co začal malý Tomášek trochu nabírat rozum, dosáhl společně se svým otcem v rodině stejného postavení. Dnes nerozlišuje, kdo je v rodině vůdčí osobností, neuznává autority, chová se jako malý rozumbrada s patřičnou rozverností. Co řekne on, to platí. Když táta něco utrousí, například ohledně napsaných úkolů do školy, je to jako když hrách na stěnu hodí. Tomáš si z jeho slov nic nedělá, protože ví, že táta na to za chvíli zapomene a přestane se o tom bavit. A maminka to vyřeší tím, že začne na malého Tomáše hystericky křičet, ať si jde okamžitě udělat ty úkoly. Obojí je špatně.
Podle Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič, je v tomto případě nejvhodnější použít tzv. metodu vrchního velitele.
Tato výchovná strategie není příliš oblíbená, ale v tomto případě je nezbytná. Dítě si musí uvědomit, kdo je v rodině velicí osobností, a tato velicí osobnost by se měla naučit používat větu: Dost řečí, teď budeš poslouchat Ty mě.
Příčiny
- Nedbalá výchova
- Nevyzrálí rodiče
- Lenost a pohodlnost
- Nezodpovědnost
- Snížený inteligenční qocient
Metoda vrchního velitele
Byť jsou názory, že tato metoda zčásti potlačuje osobnost dítěte, v případě Tomáše je nejvyšší čas ji použít. Syn by měl znát hranice a mantinely svého chování, co si může a nesmí vzhledem ke svým rodičům dovolit.
Rodiče, kteří jsou v rodině na stejné úrovni s dětmi, si musí uvědomit svoje postavení a zodpovědnost, jinak jim dítě přeroste přes hlavu a vyroste z něj jedinec, který nebude schopen uznávat autority a nebude se umět přizpůsobit například pracovnímu prostředí. Bude nezodpovědný jak vůči sobě, tak ke svému okolí, a je zcela pravděpodobné, že přivede na svět dítě přibližně ve stejném věku jako jeho rodiče, aniž by přemýšlel, co bude dál.
A pak tady máme hysterickou maminku, která celou dobu stojí v pozadí a jednou za čas vypění. Dítě musí mít z chlapeckého otce a hysterické matky leda tak legraci. Neváží si jich a také si dobře uvědomuje, že když mu něco přikážou, za chvíli už se o to nestarají.
Když přišli oba do poradny, bylo to jako chlácholit malé děti. „A co máme dělat?“ Oba mladí, nezkušení, bezradní, ne úplně chytří, ale ani ne přímo hloupí. Tatínkovi jsem poradila, že si musí umět bouchnout do stolu, a pokud synovi něco přikáže, trvat na tom, ať to splní, ne že to za chvíli pustí z hlavy a nebude se zajímat, jak to dopadlo.
Maminka slíbila, že přestane na kluka hystericky křičet a také ona bude ve své výchově důkladnější a systematičtější. K tomu se bude snažit posílit dnes zcela nulovou autoritu, kterou má syn ke svému otci. Za měsíc přijdou do poradny znovu, všichni tři, i se synem.
Příště: O příliš chytré Johance a metodě kamarádství
Nový komentář
Komentáře
tady skoda kazde rany, ktera padne vedle
Záleží na výchově
mám dvě děti a problém nikdy velký nebyl, stačilo plesknout po zadku, teď je špatné, že si hodně rodičů bere příklad z amerických slátanin, kde se na dítě pomalu nesmíte ani špatně podívat.
ja si myslim ,ze vychova deti spociva hlavne u rodicu znam rodinu ty maji holcicku a ta vas zniceho nic stipne nebo ukaze rukou gest-jdi nebo ma v puse jidlo a vyplyvne ho vam na nohu nebo do ruky a to ji jsou tri roky a rodice se vam omluvi co udelala ale zadny postich ji neudeli takze, je to i vina rodicu


jaky maji dite no ona ta vychova je spatna i u mladeze jsou drzi nevychovany a hlavne sprosty takze neni se cemu divit jaky rodice takovy dite
ach ta výchova
musejí být stanoveny hranice a hotovo, nemáme zatím problém a myslím,že je to o tom,že se s dětmi bavíme ovšem a vždy narovinu
Hranice jsou potřeba.
No já vychovávala děti bez problémů a dcera mi se dvěma mladšími pomáhala, teď si se svým neví rady.
qocient, vole :D
No jo no. :) :), jak zasejem, tak sklidíme
Anime Otaku — #13 Taky si myslím, že to až tak o tom věku není - znám horší děti, a většinou to bývají děti rodičů staršího věku. Je to opravdu individuální.
Trefa — #10
ono nezáleží v kolika to dítě měli, u známých je podobný případ a to ho jeho máma měla ve 28 letech. Teď je klukovi pět nic neumí ale protože mu všichni říkají jak je úžasně chytrý (první vnouče v rodině) tak si myslí že je pupek světa. U takového dítěte je jediný lék - a to aby ho rodiče neodkládali u televize, neustupovali a případně ho uměli i sežezat až bude jako šmoula.
Mě fascinuje, že se přirozenému projevování autority říká "metoda vrchního velitele". Tyhle rádoby in "metody"... proč se to nemůže jmenovat nějak normálně?
A k článku - to je fakt smutný, že se lidi, byť měli dítě takhle brzo, musejí ptát, co mají dělat. Možná nevyrůstali v rodině, ale v ústavní péči s absencí jakéhokoliv vychovatele, jinak si to nedovedu vysvětlit. Přece ať člověk chce, nebo ne, doma anebo ve škole odkouká, že jsou nějaká pravidla a omezení. Nebo ne?
pajda — #8
jsem si qvocientu nevšimla
třeby tím velkým T chtěla zdůraznit slovo
Trefa:jak ho rodice vychovali,tak ted se jim synacek msti.a to neni nikdy dobre.
pajda — #8 qocient je bezva. Paní qoká o snížené inteligenci jelikož je sama zřejmě zářným příkladem
Mě tam fascinuje ten quocient...my měli odjakživa kvocient - možná problém ve výchově? A tykání s velkým T

Markýza — #5