Jednoznačná odpověď, jak vychovávat své děti, anebo správná rada, jak je vychovávat, neexistuje, protože co dítě, to originál, a na každého platí něco jiného.
My vám postupně představíme pět základních „výchovných metod“. Možná se v některé najdete, ale možná taky ne. Možná vymyslíte metodu úplně odlišnou, šestou, sedmou, osmou... o kterou se s námi následně podělíte.
Příběh o urážlivé Aničce
Anička je sedmiletá holčička, která se velmi často uráží. Pokud dá například babička při odchodu pusu dřív jejímu o dva roky mladšímu bratrovi, urazí se, demonstrativně odejde a pusu už nechce. Při jakémkoliv oprávněném pokárání ze strany rodičů se uzavře do sebe a přestane mluvit. Trvá to i několik hodin, než se začne chovat normálně. V koutku svého pokoje dokáže sedět zamračená i v době, kdy se ji matka snaží rozveselit nebo nabídne, že si společně s bráškou zajdou třeba do cukrárny. Je uražená, nikam nechce. Pak se nuceně oblékne, ale celou dobu se na mámu nepodívá, ani nepromluví. „Aničko, co je Ti?“
Co Aničce je, na to už nám odpoví Alena Weberová, ředitelka o.s. Dítě, rodič, prarodič:
Řadu rodičů by v tomto případě napadla asi metoda pevné ruky, tedy obrazně řečeno: zvýšení hlasu a plácnutí na zadek. To by se ale dopustili velké chyby, protože Anička by se ještě víc urazila a uzavřela do sebe.
V prvé řadě je hledat příčinu Aniččiny urážlivé povahy. Pokud není nijak závažná, ale jde pouze o dočasný vzdor v chování, je dobré zvolit metodu přehlížení. Lidově řečeno, jak Ty na mě, tak já ne tebe.
Příčiny
- Příčin urážlivosti dítěte může být celá řada. V prvé řadě je potřeba chybu hledat u sebe. Není urážlivý Aniččin otec, nebo matka? Jak se chovají prarodiče? Nebyla Anička svědkem urážlivosti ze strany některé z babiček? Děti často kopírují dospělé.
- Urážlivost pramení také z pocitu nejistoty, ohrožení druhým sourozencem. Neupřednostňují rodiče více mladšího syna? Dítě je vnímavé a najde si svůj způsob nespokojenosti a protestu, třeba právě urážlivostí.
- Netrápí Aničku něco ve škole? Neposmívají se jí spolužáci neprávem? Neublížila jí její kamarádka? Nezklamala se v paní učitelce?
Urážlivost je vlastností, projevující se dlouhodobě, někdy až do dospělosti. Pokud tento stav trvá déle, je nutné poradit se s dětským psychologem.
Metoda „přehlížení“
Anička s maminkou v poradně byly. Později byl pozván i tatínek. Jako nejpravděpodobnější příčina Aniččiny urážlivosti se jevila žárlivost na bratra. Anička byla hned po narození středem pozornosti, tatínkova holčička, jenže pak se narodil mladší bráška.
Rodiče se přesto snažili k oběma dětem chovat stejně, objali brášku, objali i Aničku. Ale Anička chtěla být první.
Na radu odborného poradce by se měli rodiče i nadále chovat stejně a rozhodně nepodléhat pocitům viny, že se Aničce nevěnují, nebo že něco udělali špatně. Důležité také je dát si pozor, aby najednou nezvyšovali zájem o ni, ale stále se chovali k oběma dětem stejně úměrně jako doposud. Anička neslyší? Tak my ji také neslyšíme. Pokud holčička trucuje, rodiče by se měli i nadále věnovat své běžné činnosti, a jakmile vyjde z koutku a přestane, neptat se, co se jí stalo, ale dělat, jako by se nic nestalo, a normálně navázat rozhovor, který skončil třeba u ranní snídaně. Anička tak pochopí, že její trucování nemá žádný efekt. Výsledek by se měl dostavit během několika týdnů či měsíců.
Příště příběh o plačtivé Terezce a „metodě pochopení“.
Nový komentář
Komentáře
pan klikač — #18 komentář k článku?
reditelka — #19 "Úžasný" komentář.
http://www.penizezaemail.cz/?ref=3211
100 kč za registraci až 8 kč za email.
A co takhle střídavě políbit prvně brášku, příště Aničku atd. Jednak to bráška ještě neocení a nechápe a já být na Aniččině místě, asi bych to taky nechápala, proč po "objevení se" brášky je zájem jen o něj a já jsem jen něco "jako závaží". Takhle to podle mne může chápat dítě a rodič by se tomu měl přizpůsobit.
evelyn — #15 tak tak, úplně mi to bereš z pusy
Suzanne — #12 To máš pravdu
Trefa:Anicka asi zarli na sveho brasku.ja bych ji nechala trucovat.az bude myt hlad tak urcite prijde.vubec bych si ji nevsimala.
kobližka — #9 No to je fakt, já jsem obvykle ve výchově rychle se vším hotová (naštěstí jsem se doma nesetkala s žádným potomkem, který se choval nějak extrémně), tahle maminka to řeší, jde do poradny, je "opatrná", což není ku prospěchu věci. Pokud člověk necítí výchovu intuitivně a nejedná podle toho, je to potíž.
Rikina — #5 tak to tam žiju teda taky
nugyna — #3 Tak u nás doma jsem si uraženého chlapečka nevšímala, jela jsem dál to, co jsem měla započaté, a pokaždé přišel, jako by se nechumelilo.....a že se uměl puklit
Suzanne — #8 Já vím,že dítě mívá období vzdoru,ale nesmí se mu podlehnout.Nevidím to černě,navíc to není můj potomek.Ale maminka z uvedeného článku postupuje tak,jako by se holčičky bála.
kobližka — #4 pajda — #7 Holky, já bych to tak černě neviděla. Naše (mužova) holčina měla kolem sedmého roku taky takové urážecí období, ale ve škole či školce to neudělala, prostě zkusila, co vydržíme. A když neviděla žádné účinky kromě negativních, tak to prostě vzdala a přešlo ji to. Pak to měl její brácha (trošku dřív - kolem pěti let), taky to přešlo. Nedělali jsme z toho vědu.
Rikina — #5 cilani — #6 Mimochodem taky asi někdy zaznělo - mám tu zmrzlinu, kdo si dá. Má to ten účinek, že si dítě uvědomí, že pokud bude dělat uraženého, dostane prdlačku. A neberu to jako uplácení.
kobližka — #4 zřejmě se takhle chová i ve škole...a až se dostane na střední, tak to bude teprve hukot
Rikina — #5 taky neznám takovéhle uplácení. Naši by mě asi rychle zaměstnali, abych neměla čas urážet se pro blbosti...
Tak slečna se pro nic a za nic urazí, a maminka ji za to vezme do cukrárny? Aby berušku rozveselila?
Žiju zřejmě v nějakém jiném světě.
Urážlivá Anička bude zřejmě asi pěkně rozmazlená,dlouho bych na to nervy neměla.Neustále diplomaticky přistupovat k jejím rozmarům.Sedmileté dítě už snad pozná určité normy správného chování.Copak se takhle chová i ve škole,když není hned po jejím?Snad není těžké pochopit,že není v rodině jen ona.Ale jestli jí rodiče vychovali k tomu,že je středobodem vesmírum,tak se není čemu divit.
metoda jak ty na mě, tak já na Tebe i u nás platí.A když i knourá, řeknu at jde do pokíčku a až se uklidní,může přijít.Pak přijde jako kdyby se nic nestalo.
lidicka — #1 Coby tam to chce tu "tvrdou" ruku
A co s urážlivým dospělým?????