Estivillova metoda kontrolovaného pláče je jedněmi zatracována, druzí si ji však nemohou dost vynachválit. V tom, jaký vliv na dítě a jeho psychiku má tato rozporuplná metoda, se neshodují ani odborníci. Co příručka či publikace, to jiný názor. Co si o tom myslíte vy?

O metodě kontrolovaného pláče jsem slyšela poprvé vlastně chvíli po porodu od své švagrové, která mi tenkrát ochotně líčila všechny slasti i strasti toho být novopečená maminka. Za všechny rady jsem jí dodnes velmi vděčná a tuhle o uspávání dětí formou „nechat vyřvat“ jsem si zapamatovala i přes svou pověstnou hlavu děravou. Připadala mi totiž trošku krutá a přiznám se, i to je jedním z důvodů, proč jsem na ni začala znovu myslet až teď, když je synovi 15 měsíců.

Mezi strasti většiny rodičů samozřejmě patří neustálý boj s vyčerpáním a únavou – málokteré dítě totiž spí a usíná zcela bez problémů. U těch úplně malých miminek je to paradoxně nejjednodušší. Stačí dodržet metodu pěti zásad a miminko chrní jako dudek. O metodě pěti zásad si můžete více přečíst zde.

Pokud se rozhodnete Estivillovu metodu vyzkoušet, nedělejte to nikdy na dětech mladších 6 měsíců. Do půl roku věku je totiž zcela normální, že se dítě za noc i několikrát probudí a k uspávání potřebuje naši přítomnost. Doba od 3 do minimálně 6 měsíců je dobou nastavování uspávacího rituálu a dítě nás při tom potřebuje. Více o tomto období a spánkových rituálech se můžete dočíst zde.
baby

Co je to vlastně metoda regulovaného pláče?

Estivillova metoda je způsobem, jak přimět dítě k tomu, aby umělo samo usnout a spát celou noc. Pokud se v noci probudí, mělo by být schopné opět samo ve své postýlce usnout a nevyžadovat přítomnost rodiče. Podle zastánců této metody je dítě, které umí usnout jen s pomocí rodičů, vlastně rozmazlené a vyžaduje naši přítomnost z toho důvodu, že na nás má v době před spaním vytvořený nezdravý návyk.

Jak se praktikuje?

Pokud o Estivillově metodě uvažujete, měla byste se nejdřív přesvědčit, že jsou na to ostatní členové domácnosti, sousedi i další zainteresované osoby připraveni. Hrozí totiž, že dítě několik nocí probrečí. Za jedno byste měla být i se svým partnerem, kterému nejprve vysvětlete, o co přesně se jedná, a také to, že musí i on dodržet, že nebude dítě uspávat či vyndávat z postýlky.

Důležité je dodržet uspávací rituály, na které je dítě zvyklé, a pak ho dát do postýlky se slovy (která budete od té doby říkat pokaždé), která by měla dítě uklidnit a upozornit na to, že odcházíte. Může to být např. něco jako: „Dobrou noc, Adámku, vím, že už jsi ospalý, tak hezky lež, odpočiň si, a ať se Ti něco hezkého zdá. Méďa, ovečka i králík jsou tu s tebou, takže se Ti nemůže nic stát. Dobrou noc.“

Plyšová hračka či muchláček se při praktikování této metody dostávají opět do popředí, takže dítěti nebraňte v tom, aby si s sebou své plyšové kamarády do postýlky vzalo.

Za jak dlouho můžeme očekávat výsledky?

Poté, co se s dítětem takto rozloučíte, pohlaďte ho a opusťte místnost. Řev začne pravděpodobně bezprostředně poté, co za vámi zaklapnou dveře. Vydržte! To je heslo, kterým se teď několik dní (týden ani 10 dní nejsou výjimkou) budete muset řídit. Zpočátku vydržte minutu, pak do pokoje vejděte, zopakujte svou „kouzelnou formulku“, pohlaďte a znovu ven. No a takhle až do zblbnutí, jen interval neustále prodlužujte, dokud dítě (zpočátku zřejmě vyčerpáním) neusne. Podle odborníků, zastávajících tuto metodu, by se mělo již po třech dnech objevit zlepšení, do týdne by mělo dítě spát jak andílek a hlavně usínat samo po položení do postýlky.

Nevím, jak na vás, milé čtenářky, ale na mě to působí trošku drasticky, takže jsem tuto metodu dodnes nevyzkoušela. V posledních dnech ale zvažuji, že to možná zkusím. Syn je totiž zcela určitě rozmazlen tím, že ho každý večer před usnutím chováme, zpíváme mu, houpeme ho a on nám vlastně usíná v náruči. Jinak to ani neumí, sám být v postýlce rozhodně nechce, takže ho tam dáváme až spícího. Každý večer tak věnujeme minimálně hodinu jeho uspávání.

No, a když se vzbudí v noci, stoupne si a dožaduje se přesunu k nám do velké postele. Přiznávám, že jsem udělala tu chybu, že jsem mu to dovolovala – bylo to tak i pro mě jednodušší s nočním kojením, ale Adámek teď už jinak znovu neusne. No, jak by řekla má švagrová, ideální kandidát na Estivilla, já ale pořád váhám. :) Teď je navíc nastydlý a má zvýšenou teplotu, což není pro začínání s touto metodou vhodné, takže ještě asi chvilku počkám…

A co vy? Zkoušela jste někdy tuto metodu praktikovat, nebo jste rozmazlovala jako já? Nebo bylo vaše dítě tak příkladné, že umělo usínat krásně samo? Podělte se s námi o vaši zkušenost v diskuzi pod článkem.

Čtěte také: