Dobré ráno!

K dnešnímu tématu bych ráda napsala pár řádek i já. Hudba je pro mne totiž velice důležitá a do CD „vrážím" docela dost peněz. Ano, čtete dobře, jsem tak staromódní nebo naivní a kupuju si skoro výhradně „originálky". Vedu k tomu i děti, i když ty už klasická cédéčka moc nepoužívají a tu svoji muziku si stahují rovnou z počítače do MP3.

S tím, že některá hudba může člověka postavit na nohy a jiná zase naopak, na sto procent souhlasím. Když měl syn období, kdy poslouchal tvrdý metal, takovou tu hodně „naštvanou" hudbu, úplně jsem cítila, jak mě to zaplavuje negativní energií. Byly chvíle, kdy už jsem to nemohla vydržet, chytila jsem si oběma rukama hlavu a šla ho požádat, ať to vypne. A nebylo to tím, že by se mi to „jen" nelíbilo (i když to taky), ale vážně mi z toho bylo divně. Na druhou stranu mám skladby, které si pouštím, když jsem hodně unavená nebo mě bolí hlava - zaručeně funguje třeba Čtvero ročních dob od Vivaldiho nebo Enya.

K asijské nebo africké hudbě jsem zatím vztah nenašla, ale myslím, že i ta evropská může působit terapeuticky. Možná ještě víc. I odborníci přes výživu přece doporučují jíst ovoce, které se urodilo v našich krajích, protože je na ně náš organismus adaptovaný. S hudbou to může být podobné, nemyslíte?

Ivana D.

Tak to opravdu nevím, jestli je možné srovnávat jablka s hruškami - tedy vlastně písničky s hruškami. :-))) Rozhodně si ale nemyslím, že bychom měli čekat spásu jen od exotických nástrojů a rytmů z dalekých krajin. Díky přírodě za Vivaldiho - a vám za příspěvek.
Reklama