Miluji historii. Už jako malá holka jsem moc ráda navštěvovala hrady a zámky a představovala si, jak to tam asi vypadalo, když tam žili skuteční lidé. Spali v postelích s nebesy, jedli z vystaveného porcelánu… seděli na otomanech a dívali se do hořícího krbu.

Pokaždé, když jedu někam do zahraničí, první, o co se zajímám, je, zda mohu navštívit nějaká místa, ze kterých dýchá historie.

A tak jsem nemohla ani v Tunisku odolat, když jsem se v nabídce výletů dozvěděla, že mám možnost na vlastní oči navštívit Karthago. Chápete? Dušička se mi zatetelila a hned po příjezdu jsem si tento celodenní výlet zajistila. A moc jsem se na něj těšila. Mé nadšení se ještě zvětšilo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že kromě již zmíněného Karthaga navštíme ještě městečko Sidi Bou Said, kde se natáčel film Angelika a sultán. Možná, že tato skutečnost bude pro mnohé z vás málo atraktivní, ale ti, kdo patří do mé věkové kategorie, mi jistě dají za pravdu, že filmy s Angelikou byly svého času opravdovou lahůdkou a nejedna z nás určitě nad pohnutými osudy této hrdinky uronila slzičku.

V sobotu ráno jsme tedy vyjeli směrem k hlavnímu městu Tunis. Když jsme jím po hodině a půl projížděli a já jsem se kochala pohledem na krásné velkoměsto a nádherné moderní i historické budovy, zaujala mě jedna maličkost. Opravdu nevím, jestli to byla jen náhoda, nebo jestli to tam tak opravdu chodí… bohužel jsem se na to zapomněla někoho zeptat. Ale považte, milé dámy. Čekali jsme na křižovatce a vedle nás stál autobus městské hromadné dopravy. Zahleděla jsem se dovnitř a něco mi tam nesedělo. Chvíli jsem usilovně přemýšlela, co mi přijde tak divné, a pak mi to došlo. V tom autobuse všechny ženy seděly a muži stáli. Opravdu! Ani jedna žena nestála nad nějakým hovícím si chlapíkem!

Za chvíli jsme ale již přijeli do půvabného městečka Sidi Bou Said a já jsem pod vlivem toho, co následovalo, na autobus zapomněla. Konečně jsem stanula v místech, kde byla chuděra Angelika prodána do otroctví zhýralému sultánovi.

Sidi Bou Said je nádherné! Atmosféra, která jím prostupuje, je nenapodobitelná a umocňují ji překrásné domy, které jsou bez výjimky všechny bílé s modrými balkonky, dveřmi a okenicemi. Jako celek to působí opravdu velkolepě a člověk se nemůže vynadívat. Navíc je z městečka úchvatný výhled na moře, přístav a hory. Stála jsem tam, pozorovala tu nádheru a chvílemi jsem si říkala, že to je tak krásné, že to ani nemůže být skutečné. Ale skutečné to bylo!

Když jsem procházela uličkami po pečlivě vydlážděné silničce, hlavou mi proběhly kruté chvíle, které zde před staletími zažívaly tisíce otroků, kteří zde byli zbaveni své lidské důstojnosti. Kolik asi utrpení, bolesti a neštěstí toto místo zažilo? To si v dnešní době dokážeme jen těžko představit.

Pak jsem ale tyhle myšlenky přehlušila nádherou celého městečka, které jsem zcela podlehla. Nakukovala jsem do překrásných zahrad, kde voněly jasmíny a spousta dalších květin a keřů, o kterých nemám ani tušení, jak se jmenují. Odolávala jsem nabídkám trhovců, kteří zde nabízejí své zboží a procházela se i těmi nejzapadlejšími uličkami.

Dodnes, když si na tu atmosféru vzpomenu, je mi tak nějak líp. Zavřu oči a vidím výhled na moře, na přístav… pak se mi vybaví běloskvoucí domy se svými modrými okenicemi… vůně, která se linula ze zahrad a já znovu sedím ve vyhlídkové restauraci, popíjím kávu a v němém úžasu zírám na tu nádheru.

Když jsme po přibližně dvou hodinách odjížděli, otáčela jsem se tak dlouho, dokud mi toto malebné místo nezmizelo z očí….

A pak už jsme se blížili ke Karthagu. Ke zlatému hřebu celého výletu. Ale koukám, že jsem se pěkně rozepsala, takže Karthago společně navštívíme příští středu. Protože to si prostě zaslouží celý článek. :o)))

 

 

Více informací nejen o Tunisku najdete na www.fischer.cz.

Nabídka je opravdu lákavá! Do Tunisu můžete letět již za 7 990,- Kč!

Nabídku hotelů najdete ZDE