Mentální bulimie je druhou, závažnou poruchou, kterou vedle mentální anorexie a záchvatovitého přejídání řadíme k poruchám příjmu potravy. Nejedná se o problém, spojený se zažíváním a trávícími obtížemi. Jde o onemocnění psychického původu. Onemocnění, kdy jídlem řešíme problém naprosto jiný. Problém, který má své kořeny v nízkém sebevědomí, v neschopnosti zvládat tlak okolí, v neschopnosti vyrovnávat se se stresem, v nenaučeném chování, jak zvládat běžné denní starosti a komunikaci. Mentální bulimie je nemoc, která je silně ovlivněna tlakem veřejnosti – být štíhlá, žádoucí, krásná …. to je domnělá cesta k úspěchu. Na ní se skrývá tajemství bezpečí a úspěšného, plodného života. Velký omyl, samozřejmě.

Každý z nás se někdy přejedl, každému z nás bylo někdy po přílišné konzumaci jídla těžko, někdy jsme určitě i zvraceli. To ovšem nebyla a není mentální bulimie. Někdy dostávám ve své poradně otázky – občas po jídle zvracím, je to mentální bulimie? Na takovou otázku je těžká odpověď, pokud neznám souvislosti.

Mezinárodní klasifikace nemocí udává tyto základní symptomy, které je třeba brát v úvahu, když se rozhodujeme, zda-li se jedná či nejedná o mentální bulimii:
1. opakující se epizody záchvatovitého přejídání minimálně dvakrát týdně po dobu minimálně tří měsíců
2. pocit ztráty kontroly nad jídlem během této epizody – tedy například pocit „nic mne nemůže zastavit, musím se najíst“
3. zneužívání projímadel, diuretik, vyvolávané zvracení za účelem patologické kontroly případného zvýšení hmotnosti

Vzniku nemoci, nazývané mentální bulimie v některých případech předchází mentální anorexie. Do mentální bulimie většinou anorexie přechází v okamžiku, kdy dívky fyzicky přestávají zvládat své diety a odmítání potravy. Nezvladatelný pocit hladu jako důsledek hladovění může tedy u některých nemocných způsobit, že anorexie vyvolá bulimii nebo záchvatovité přejídání (odborníci hovoří až o 40 procentech). Nejsou ovšem výjimkou klasické mentální bulimičky, bez vazby na anorexii.

Člověk, trpící bulimií, má náhlou neovladatelnou chuť k jídlu, která vede k pravidelným záchvatům přejídání. Po nich se pak jídla zbavuje projímadly nebo úmyslným vyvoláním zvracení. Nemocní bulimií mívají obvykle normální váhu a nevypadají nemocně, skrývají však neustálý strach z jídla a svou neschopnost přestat se přejídat. V tomto typickém průvodním znaku je bulimie daleko nebezpečnější než anorexie.
Nemocnou nebo nemocného bulimií nepoznáte na první ani na druhý či desátý pohled. Není výjimkou, že za mnou chodí dívky, které trpí bulimií pět, osm, deset let a první, co se od nich dozvídám, je věta: „víte, zvracím a přejídám se už asi pět (osm, deset…) let a vy jste první, komu o tom říkám.“
Bulimie je běžnější než anorexie. Nemocní trpí velkými pocity viny. Po každé epizodě přejedení se a následného vyzvracení se pocit vlastní neschopnosti, nedokonalosti a osamělosti stále prohlubuje. Pocity selhání bývají často doprovázeny depresí a úzkostí.
Při bulimii vzniká uzavřený kruh : 
a) záchvat přejídání a následné zvracení 
b) strach z opětného růstu hmotnosti, pocity viny, deprese, sebevražedné úmysly, odsuzování sebe sama 
c) další hladovění a dietování 
d) další záchvat přejídání

K fyzickým (zdravotním) následkům opakovaného přejídání a zvracení patří především : 
- oteklé slinné a lymfatické žlázy, otok tváří („veverčí obličej“) nebo prasklé cévky pod  očima 
- bolesti v krku 
-  únava a bolest svalstva 
-  zvýšená kazivost zubů v důsledku častého zvracení 
-  výkyvy hmotnosti, často v rozsahu 5 – 8 kg během dvou-tří dní 
-  dehydratace, nerovnováha elektrolytů 
-  nízká hladina sodíku a draslíku 
-  poškození jater a ledvin 
-  zácpa, závažné střevní problémy 
-  ztvrdlá kůže na ukazováčku a prostředníčku – způsobená strkáním prstů do úst v nutkavé touze vyvolat zvracení 
-  vnitřní krvácení způsobené zvracením 
-  žaludeční vředy či vředy na jícnu, způsobené zvracením 
-  ruptura (protržení) jícnu – vede k úmrtí 
-  bušení srdce, častá arytmie, srdeční záchvaty – vedoucí k smrti

Mezi nejčastější psychické důsledky bulimie patří : 
-  nadměrná pozornost, věnovaná jídlu a hmotnosti a neustálý hovor o těchto věcech 
- vyhýbání se restauracím, plánovaným akcím s podáváním jídla – sociální izolace 
- obavy ze ztloustnutí nezávisle na skutečné vlastní hmotnosti 
- pocity vlastního selhávání, nezvládání situace 
- změna nálad, obnášející deprese 
- smutek, pocity viny a sebenenávist 
- nadměrná sebekritičnost 
- vlastní hodnocení založené na hmotnosti

Tak jako anorexie není pouze a jen o jídle, nehledejme takové rovnítko ani u bulimie. Člověk nemocný bulimií se velmi potýká se svým sebevědomím, neumí řešit problémy, konflikty, je perfekcionalistický a rád by vyhověl každému, za cenu vlastního strhání se. Všichni mohou po něm žádat cokoliv, on sám nemá právo. Je citlivý, neumí se vyrovnat se stresem a bolestí těžkých chvil, které kdy prožil nebo prožívá. Když se neví rady, neví kudy kam, když nezná jiné řešení, které by mu pomohlo rozseknout pro něj kritickou situaci, přejí se. Jestliže se přejí, následují výčitky, které již souvisí s dietováním a snahou každého zaujmout alespoň postavou – tedy následuje zvracení.

Počet hospitalizovaných:
Poslední známé, statisticky doložené údaje máme z let 1997 - 2000, kdy během čtyřletého sledovaného období došlo k nárůstu hospitalizovaných z 178 v roce 1997 na 228 v roce 2000.

Motto závěrem:
Musíme se učit občas létat poslepu, jako pilot v mlze. Víme dobře, co máme dělat, tak jako on – dělejme to tedy poslepu. Bez přemýšlení a hloubání.
Dale Carnegie

Předsedkyně Občanského sdružení Anabell – pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz

 
Reklama