Tyto faktory můžeme zhruba označit následovně:
1. biologické faktory – často provozované „dietování“, genetické faktory
2. psychologické faktory – zážitky z raného dětství, problematizování témat „jídlo“, „váha“, „postava“ v rodině, rodinná výchova obecně, prožitek ztráty nebo rozchodu, rozvod rodičů, traumatické zážitky (např. sexuální zneužívání, domácí násilí apod.)
3. sociální faktory – ideál štíhlosti, propagovaný ve společnosti
Mentální anorexie ohrožuje zvláště dospívající a mladé dívky, které nejsou spokojeny se svou postavou a chtějí proto co nejdříve zhubnout. Dívky záměrně odmítají přijímat potravu. Po určité době se dostavuje ztráta chuti k jídlu. Dívky přestávají vnímat pocit hladu, pocit sytosti, pocit pohody při konzumaci jídla. Zcela se uzavírají okolnímu světu, nemohou jíst na veřejnosti, ani v kruhu své rodiny.
Nemoc je provázena počátečním nadšením z poklesu hmotnosti a zřetelného zhubnutí, posléze se ale začnou objevovat stále závažnější fyzické i psychické obtíže. Lidské tělo není uzpůsobeno k trvalému hladomoru, nezvládne stále nižší a nižší porce jídla, které dostává. Tělo se brání. Po dlouhodobé hladovce se může objevit silný pocit hladu a chuť jíst. Nemocným však dělá problém zkonzumovat i malé porce potravy, jídlo u nich vyvolává pocity nevolnosti a plnosti. Někdy může mentální anorexie přejít plynule v mentální bulimii anebo se obě nemoci trvale doplňují a záchvaty přejídání a zvracení se střídají s neuvěřitelnými hladovkami. Dívky, trpící mentální anorexii jsou schopné sníst denně pouze jedno jablko, nebo dvě lžičky nízkotučného jogurtu a tvrdit, že jsou najezené.
Toto závažné psychické onemocnění má své stinné stránky. Projevují se jak fyzickými obtížemi, tak psychickými problémy.
Dívky nejedí, že by neměly chuť, nýbrž proto, že si tuto chuť zakazují, nedovolují si jíst, často extrémně sportují a to do takové míry, že nakonec váží méně než 85% své doporučené váhy.
K fyzickým (zdravotním) následkům hladovění a intenzivních diet patří především:
- zimomřivost, snížená tělesná teplota, nízký tlak a s tím související závratě a pocity
mdloby - celková únava, svalová slabost a spavost, poruchy spánku – nespavost, noční bloumání po bytě, brzké buzení
- zažloutlá, praskající pleť, zvýšený růst ochlupení po celém těle
- suché a lámající se vlasy
- zvýšená kazivost zubů
- snížená funkce střev – zácpa
- nepravidelná menstruace až vymizení menstruace
- srdeční obtíže, zejména nepravidelný tep (arytmie), oslabený krevní oběh,
chudokrevnost, zvýšená hladina cholesterolu v krvi - dehydratace, rozvrácení minerálního metabolismu, hrozí až selhání ledvin
- odvápnění kostí až osteoporóza
- oslabení celkové obranyschopnosti organismu
Mezi nejčastější psychické důsledky hladovění patří :
- pokleslá, depresivní nálada, podrážděnost, nejistota, úzkostné prožitky
poruchy koncentrace, nesoustředěnost - neustálé zabývání se jídlem, roste nutkání přejídat se, nemocní rádi vaří, sbírají recepty
- ztrácí zájem o okolí (uzavírají se do sebe, vzrůstá egocentrismus)
- vyhýbají se společnosti a společenskému dění, dostávají se do konfliktů s rodiči a přáteli
- narůstá vztahovačnost
To, co nemocným ale nejvíce chybí a co se snaží vykřičet do svého okolí je: „Jsem tady, všímejte se mě, mám vás ráda, chybí mi láska a porozumění, nevím, co mám dělat, nikdo mne nenaučil chovat se jako dospělá, potřebuji oporu, abych ten velký dospělý svět zvládla, pomozte mi ….“
Pro někoho možná těžko pochopitelné závěry, ale pro nemocné dívky zcela zásadní. Vězte, že poruchy příjmu potravy nejsou jen o jídle, respektive o jídle jsou až v druhé řadě. Problém, který dívky řeší je daleko komplexnější a složitější, byť ve své podstatě srozumitelný. Jen není na první pohled vidět. Jídlem se řeší problémy související se sebevědomím, se sebedůvěrou, se sebepojetím, se začleněním do společnosti, se schopností asertivního jednání a komunikace s okolím vůbec. Jídlem se prostě řeší problémy emocionálního hladu, nikoliv hladu fyziologického.
Počet hospitalizovaných:
Poslední známé, statisticky doložené údaje máme z let 1997 - 2000, kdy během čtyřletého sledovaného období došlo k nárůstu hospitalizovaných z 452 v roce 1997 na 545 v roce 2000.
Motto závěrem:
Smiř se se svým životem. Vězíš ve své kůži, a do žádné jiné se už nenarodíš.
Dale Carnegie
Předsedkyně Občanského sdružení Anabell – pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz
Nový komentář
Komentáře
Měli by uzákonit, aby se v médiích povinně objevovaly i normálně vypadající ženy, ne jenom vychrtliny.
lendys:s těma celebritama s tebou naprosto souhlasím-když jsou vyhublý na kost,tak napíšou,jak jim to sluší a jak jsou krásný a když mají normální pěknou postavu,tak hned rejpou,jak přibrala,...Nejhorší je v tomto Spy,řekla bych
salamandra:to je ten druhý pohled-dcera naší třídní by bývala dělala cokoli proto,aby přibrala i deko.A to jedla jak protržená-teda nejedla,spíš žrala.A byla tak na to,aby šla někam k psychologovi,aby ji s tím srovnal.Takže to je moooc těžký.
Sama nevážím zrovna mnoho(176/52).A proto si o mě většina lidí z okolí myslí, že tím pádem musím mít nějaký psychický problém.Opravdu denně sním více než 1 jablko:-)Ovšem i když mě vidí, jak přes celý den normálně(ba i více než oni)jím, stejně jsem "podezřelá".Trápí mě to, neboť opravdu nevím, co mám dělat, aby do mě někteří přestali rýt.
Nechápu,co kdo má na holkách,které vyhrávají Miss a podobné soutěže.Já,když jsem řekla
,že budu hubnout,protože za dobu,co jsem s ním jsem nabrala 10kilo,tak jeho první reakce nebyla nadšení,že bude mít štíhlou přítelkyni,ale obavy,aby mě nezhubly prsa...Typický chlap,řeknete.Ale pro koho jsou pak ideálem ty modelky,který naprosto postrádají ženské křivky a ženskou postavu.Vždyť tělem vypadají jak mladí kluci
Já být chlap,tak se na ně ani nepodívám
Jo,ty anorektičky vypadají opravdu hrůzostrašně.Vinu na tom určitě nese dnešní trend,když se člověk podívá na modelky či misky,jsou to typické anorektičky.