Foto: Shutterstock
Stačí se pořádně najíst a bude po nemoci… To si možná řekne řada z nás. Realita je ale úplně jiná, komplikovanější a zdaleka ne tak jednoznačná. Osoby postižené mentální anorexií, bulimií případně kombinací obou nemocí, nedokážou vnímat jídlo jako radost a požitek, dokonce ani jako nutnost k přežití. Příjem potravy je v jejich pojetí něco docela jiného. Paradoxem přitom je, že duševně se jídlem pacientky zabývají mnohem intenzivněji, než je běžné, nedokážou ho však normálním způsobem přijímat. Obrovskou bariérou je jim psychika, díky které je jejich (ne)stravování pro ostatní lidi jen sotva pochopitelné.
| Mentální anorexie a bulimie se řadí mezi psychiatrická onemocnění s obecným označením poruchy příjmu potravy. Postihuje především mladé dívky a ženy ve věku 14–25 let, setkat se ale lze i s výjimkami (opačné pohlaví či jiná věková skupina). Vyznačuje se velmi striktní kontrolou jídelníčku; v případě mentální anorexie dlouhodobým nepřijímáním potravy, v případě bulimie záchvatovitým přejídáním a následným vynucením zvracením. Jde o dlouhodobý problém vyžadující trpělivou spolupráci pacienta, lékaře i rodiny, stejně jako hlubší pochopení problému. |
Mentální anorexie jako způsob kontroly nad vlastním životem (i za cenu smrti)
Pacientka postižená mentální anorexií má dlouhodobě jediný cíl: udržet svou tělesnou váhu na velmi nízké hodnotě často za cenu závažného poškození zdraví, v extrémním případě fatálního selhání organismu a smrti. Nejde však o rozmar, jak by se mohlo zdát. Osoby s mentální anorexií vnímají proporce svého těla patologicky, mají tedy velmi zkreslené vidění sebe sama. Problém mentální anorexie je často mnohem hlubší než touha vyrovnat se „idolům“ doby, které ztělesňují mnohdy velmi štíhlé modelky.
Foto: Shutterstock
| Důvody vzniku tohoto závažného onemocnění bývají různé, od perfekcionalismu ve výchově, důrazu na štíhlost v rodině přes nepochopení a nedostatek lásky ze strany rodičů, ztrátu blízké osoby nebo zázemí až po sexuální zneužívání či tyranii třeba v souvislosti s nucením do jídla. Pacientka spatřuje ve svém onemocnění často jistotu, resp. oblast, kterou jako jedinou může mít sama zcela pod kontrolou. |
Důsledky mentální anorexie bývají velmi závažné a není radno je podceňovat. Vzniklá podvýživa jako odpověď na dlouhodobé nejedení s sebou přináší oslabenou imunitu, endokrinní a metabolické změny a narušení řady tělesných funkcí. K úmrtí pacientek dochází v 5–6 %, postižené osoby mají i vyšší riziko sebevražedného jednání.
Bulimie mívá podobné příčiny jako mentální anorexie, projevy se ale liší
Bulimie spadá do stejné skupiny onemocnění jako mentální anorexie. Také v tomto případě je kontrola tělesné váhy hlavním zájmem postižené osoby, která na jídlo pohlíží značně patologicky. Bulimička v důsledku psychického pnutí a stresu naráz zkonzumuje extrémní množství jídla, které následně (cíleně) vyzvrací. Situaci provázejí pocity viny a osobního selhání. Nemoc se vyskytuje buď jako samostatná psychická choroba, často ale bývá propojena s mentální anorexií. V životě pacientky se tak střídají období dlouhodobého nepřijímání potravy (mentální anorexie) s etapami záchvatovitého přejídání (bulimie).
Foto: Shutterstock
| Příčiny vzniku bulimie jsou podobně jako u mentální anorexie různé, často komplikovaně definovatelné, související s řadou rodinných a sociálních faktorů, a také s psychickou odolností jedince. K projevům onemocnění se kromě záchvatovitého přejídání řadí také značná impulzivnost, emoční labilita, sklon k sebepoškozování a k závislostem na alkoholu či drogách. |
Také důsledky tohoto onemocnění bývají závažné, v kombinaci s mentální anorexií až fatální. Kromě výše uvedených rizik mívají pacientky v souvislosti s častým zvracením sklon k vyšší kazivosti zubů nebo k poškození jícnu.
Kdy zbystřit pozornost
Pacientky postižené poruchou příjmu potravy umí ve své nemoci skvěle „chodit“. Často si až po dlouhé době rodiče nebo okolí všimnou nastalých změn ve vzhledu či chování. Jedním ze signálů je vyhýbání se společnému stolování s rodinou či přáteli, bezprostřední návštěva toalety po jídle, vyšší zimomřivost a emoční labilita a celková vysoká citlivost na téma stravování. Samozřejmě také úbytek tělesné váhy, v případě anorektiček i velké vrstvení oblečení v důsledku špatné termoregulace organismu. Postižené osoby přirozeně ztrácejí zájem o rodinné a společenské dění, uzavírají se do sebe a vyhýbají se „normálnímu“ životu.
| Ve většině případů je třeba vyhledat pomoc odborníka, v pokročilém stadiu nemoci hospitalizace na speciálním oddělení psychiatrické kliniky. Úskalí onemocnění často tkví v odmítání spolupráce pacientky s lékařem, stejně jako častá recidiva a celoživotní psychická citlivost na příjem potravy jako takový. |
Čtěte také:
- Nemoc byla náročné období, které mi ale něco i dalo, říká Ivana k boji s rakovinou
- Češi konzumují málo luštěnin. Jak je přidat do jídelníčku a čím prospívají našemu trávení?
Zdroje: osobní zkušenost autorky, mentalhealth.org.uk, webmd.com/mental-health
Nový komentář