Ostrý
Nejvýše položený hrad v ČR. Malý královský strážní hrad vybudovaný na konci 13. století byl součástí linie mocenských opěrných bodů vybudovaných na vrcholcích Šumavy, mezi které patří dále hrady Kunžvart, hrad na Stožecké skále a Hausberk. S výjimkou hradu Kunžvart měly tyto hrady velmi krátkou dobu existence. Na vrcholu Velký Ostrý je dochován do skály vylámaný příkop. Hradu dominovala nejspíše obytná věž vybudovaná v místě dnešní horské chaty.

Ralsko
Hrad Ralsko byl vybudován na dominantním kopci ve 13. století nejspíše jako mocenský opěrný bod příslušníků rodu Markvarticů. Velmi vysoko položený a špatně přístupný hrad vstupuje do písemné evidence až na konci 14. století, kdy byl v majetku Jana z Vartenberka a Ralska. V roce 1426 se o dobytí hradu neúspěšně pokoušeli husité. Úspěšní však byli o devět let později. Následně začal hrad ztrácet význam a v roce 1505 je uváděn jako pustý. Na konci 19. a na počátku 20. století byly zde dochované archeologické situace silně poškozeny v souvislosti s vyklízením hradních staveb. Hlavními rezidenčními objekty hradu byly dvě obytné věže. K čelní hradbě se pak přikládala další, složitějším stavebním vývojem formovaná zástavba. Vzniklá situace vedla k formulování hypotézy o zajištění čela hradu štítovou zdí, která by ale v této poloze nemohla plnit svou funkci coby štítu proti možnému ostřelování. S ohledem na extrémní staveniště by ve středověku a novověku dělostřelba na hrad nebyla možná.

shutterstock-1139860073.jpg
Foto: Shutterstock

Rabštejn u Rýmařova
Osoba zakladatele není známá, ale v době před rokem 1318 byl hrad v držení Jindřicha z Lipé. První písemná zmínka o hradu založeném na přelomu 13. a 14. století pochází z roku 1318, kdy olomoucký biskup Konrád postoupil dobytý hrad Janu Lucemburskému. Za husitských válek se hrad stal oporou kališníků při vojenských akcích směřovaných proti majetkům olomoucké kapituly. V roce 1483 byl hrad obsazen vojskem Matyáše Korvína. Po polovině 16. století na čas zpustl, ale za třicetileté války se stal oporou švédských oddílů. Definitivně byl opuštěn na konci 17. století. 

Vítkův hrádek
Hrad založili na jednom ze šumavských vrcholů ve výšce 1032 m n. m. na počátku 14. století Vítkovci. V roce 1394 byl v jeho zdech vězněn Václav IV. Hlavní stavbou jádra hradu se stala mohutná plochostropá obytná věž o rozměrech 14 x 17,5 m s polygonálním přístavkem přístupným z věže i z nádvoří. Podoba původního opevnění předhradí, které nejspíše ze všech stran obklopilo hradní jádro, byla setřena při výstavbě raně novověkého opevnění s pěti bastiony. Toto opevnění vypovídá o značné vojenské úloze tohoto hradu i v novověku. Dlouhodobě udržovaný hrad byl opuštěn až v 18. století.

shutterstock-1678279912.jpg
Foto: Shutterstock

Zubštejn
Hrad, jehož počátky můžeme datovat na přelom 13. a 14. století, byl založen na protáhlém kopci ve výšce 688 m n. m. Poprvé je hrad připomínán v roce 1344. V této době byl nazýván Lápis, tedy Kámen, a takto se po něm psali i jeho majitelé. V roce 1358 byl již nazýván Zubštejn. Za husitských válek nejspíše utrpěl značné škody. Hrad, v jehož držbě se vystřídala řada majitelů včetně rodu Pernštejnů, byl opuštěn před rokem 1547. Dlouhý stavební vývoj umožnil vznik rozsáhlého hradního areálu, jehož délka dosahuje 290 m. Hradní jádro bylo založeno na protáhlém skalním hřbetu předěleném impozantním příkopem. Čelo hradu bylo zajištěno štítovou věží s branským průjezdem. Na protější straně jádra byl vystavěn obdélný věžovitý palác. K vnitřnímu líci obvodové hradby pak byl dodatečně přiložen druhý obdélný palác s valeně zaklenutými sklepy přístupnými z nádvoří dvěma vstupními šíjemi.

Obřany
První písemná zmínka o hradu vystavěném na vysokém protáhlém kopci ve výšce 704 m n. m. pochází z roku 1365. Jeho zakladatelem byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. Jeho výstavba však byla po zásahu Karla IV. pozastavena. V roce 1373 páni z Kunštátu zdejší majetky přenechali Janu Jindřichovi, ale nejspíše jen provizorně dokončený hrad byl užíván ještě v 15. století. Definitivně zanikl až za husitských válek. Podoba hradu byla zcela ovlivněna extrémním staveništěm. Velmi úzký hradní areál vymezený hradbou obsahoval v nejlépe chráněném místě okrouhlou věž. Protější stranu hradu zaujal palác. Upravená plošina před ním se pak mohla stát základem další, snad věžovité stavby.

Koberštejn
Nejspíše zeměpanský hrad založený ve výšce 912 m n. m. sloužil k ochraně těžebních areálů v okolí Zlatých Hor a k vizuální kontrole Jesenické stezky. Jeho počátky můžeme klást s opatrností na samý konec 13. století. V následujícím věku, nebo nejpozději na počátku 15. století byl hrad opuštěn. Písemné prameny o době života hradu mlčí. Jako pustý je připomínán v urbáři zlatohorského panství v roce 1687. Skalnatému jádru dominovala protáhlá, až 20 m dlouhá vícedílná palácová stavba se zaobleným čelem, která vznikla patrně spojením paláce a pozůstatků staršího bergfritu, který vznikl na nejvyšším a nejlépe chráněném místě hradního areálu.

Buchlov
Počáteční fázi výstavby jednoho z nejstarších moravských hradů z první poloviny 13. století můžeme spojovat s působením pozdně románské huti velehradského kláštera. První písemná zmínka o hradu pak pochází z roku 1299. V roce 1300 se hrad objevuje v predikátu Protivy z Buchlova, nejspíše purkrabího tohoto královského hradu. Jádro původního objektu vymezené mohutnou hradbou bylo zastavěno dvěma hranolovými věžemi. První z nich o rozměrech 8 x 8 m byla natočena hranou směrem k přístupové komunikaci. Druhá věž o rozměrech 10 x 10 m s výrazně silnějšími zdmi byla přístupná v úrovni prvního patra a plnila útočištnou funkci. Následně byl mezi věže vložen plochostropý palác. Na hradě se stavělo také v pozdní gotice a v období renesance. Původní hrad z doby před polovinou 13. století nese výrazné podunajské vlivy.

Děvičky
Písemné prameny k impozantnímu hradu vybudovanému na skalnatém výběžku Pálavy sahají do doby před polovinou 13. století. V roce 1222 je jako purkrabí zmiňován Štěpán z Medlova, předek pánů z Pernštejna. Další zeměpanští purkrabí jsou na hradě uváděni před rokem 1247 a pak na sklonku 13. století. V roce 1334 získávají hrad jako léno Lichtenštejnové, kteří jej připojili k Mikulovu. Po roce 1514 seděli na hradě někteří z příslušníků tohoto rodu. Následně drželi hrad Ditrichštejnové. V roce 1645 byly Děvičky obsazeny a vypleněny Švédy. V dalších letech byl hrad jen nouzově udržován, využíván byl pouze hlídačem a hlásným. Jádro hradu bylo vymezeno plášťovou hradbou o síle 2 m, na jejíž hmotě byla v renesanci vybudována dnešní plášťová hradba se zaobleným čelem. Podél jižního průběhu obvodové hradby vznikl obdélný palác a na něj navazující příčné křídlo, které rozdělilo hrad na dvě části. Z hlediska stavební podoby můžeme hrad datovat nejdříve do doby okolo závěru 13. století. Podoba staršího hradu, který mohl být v roce 1253 zničen Kumány v uherských službách, nám prozatím uniká.

shutterstock-1385976728.jpg
Foto: Shutterstock

Zdroj: webové stránky hradů, wikipedia, Kláštorná Kalcia