Příběh čtenářky Ifulinky voní osudovostí. Škoda, že nemá tu romantickou tečku, ve které bychom se dozvěděli, že se milenci zase sešli a do uší jim zněla jejich píseň...

Ahoj všem!

Když jsme četla dívčí romány, vždy mne zaujalo, že hlavní hrdinové mají nějakou „tu svoji písničku", též jsem takovou toužila mít, ale to nejde si říct : „Tahle to bude a basta." To musí vyplynout ze situace a já čekala, kdy přijde...

Byla jsem asi v devítce, ležela v posteli s chřipkou, četla, poslouchala rádio a hrálo se na přání. Kamarád poslal písničku pro všechny, jež stejně jako on marodí. Do další hodiny na přání jsem mu odpověděla, že dobře vybral. Oba jsme se shodli, že tahle je pro nás ta nej. Občas jsme si ji pustili spolu a snad i díky ní začali randit. Již dlouho spolu nejsme, kamarády jsme ovšem zůstali a na tu naši nezapomeneme. Když ji slyšíme, víme, že ten druhý někde daleko ví, že je „naše" a která že to je?

Narcotic od Liquido!

Dnes mám více oblíbených a vzpomínkových, ať už se váží k lidem, či jen situacím, ale Narcotic si vážím nejvíc. Má nějaké kouzlo, které na mne působí vždy, když ji hrají.

Krásný písničkový den přeje,
Ifulinkaa

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Dnes máme téma Osudové písně. Co mi máte do redakčního e-mailu posílat?

Vyprávění o vašich osudových písních...

  • ... jak jste k nim přišly.
  • ... zda jich máte více, nebo jen jednu?
  • ... kdy jste ji slyšela naposledy.

Vaše příhody s písničkami, které přišly v pravý čas...

  • ... a pomohlo vám to.
  • ... a složilo vás to do kolen.

Ke každé písničce mi pošlete i odkaz na YouTube! Ať si ji mohou poslechnout i ostatní čtenářky.

POZOR! Každou písničku také uvedu jen jednou, tak se snažte poslat svůj příspěvek co nejdříve, ať vás nikdo nepředběhne!

Reklama