Přečtěte si příběh studentky Lindy, která chodila s Izraelcem. Bylo to prý jako na vodopádu, ale jednoho dne se musel Lindin přítel vrátit domů. Linda se rozhodla zůstat v Česku...

lin

Vztahy s cizinci mají většinou svá ale - dvě odlišné mentality si často příliš nesednou. V tomhle ohledu se překvapivě povedl vztah mé spolužačky ze střední školy Lindy a Baraka (jména jsem pozměnil, protože spolužačka chtěla zůstat anonymní).

Barak studoval v Česku Vysokou školu ekonomickou a Linda se s ním seznámila, když po střední právě na tuto vysokou nastoupila. „Sháněla jsem učebnice a na nástěnce si všimla inzerátu, který nabízel knihy za výbornou cenu,“ vzpomíná Linda. Ten inzerát tam pověsil Barak. „Smluvili jsme si telefonem schůzku po jedné přednášce, jenže já jsem děsně nedochvilná, tak na mě Barak čekal v posluchárně asi dvacet minut. Byla jsem na něj zvědavá, protože mi bylo podle jména jasné, že jde o cizince.“

Barak čekání vydržel a Linda z něj byla na první pohled unešená: „Mají úplně jiný přístup ke všemu, takový zodpovědnější. Když mi knihy dával, hned mi začal vysvětlovat, na co si dát pozor a co který profesor zkouší. Jeho znalosti mě ohromily, tak jsem se ho zeptala, jestli bych si od něj nemohla půjčit i sešity. Bylo vidět, že váha, ale pak řekl, že je přinese a rád mi pomůže, ale že je chce brzy zpátky.“

A bylo zaháčkováno

Linda a Barak se začali vídat pravidelně. Oba do toho spadli až po uši. „Bylo to jako na vodopádu, nebylo dne, abychom se neviděli. Jezdili jsme spolu o víkendech na výlety a naši ho docela vzali úplně v pohodě - to mě dost překvapilo,“ vzpomíná Linda. „Splnil se mi sen a já se bála, abych se z něj jednou neprobudila...“

Jenže to se také stalo. Ačkoli spolu nikdy nebydleli, trávili spolu prakticky všechen volný čas. Jezdili na výlety, Linda vzala Baraka na vodu a představila ho svým přátelům, kteří to sice moc nechápali, ale po čase Izraelce přijali.“Mezi kamarády jsme byli vždycky tak trochu stranou, ale to nás ještě víc sbližovalo.“ Když přišlo vystřízlivění.

Diplom a šmitec

Jakmile Barak obhájil svou diplomovou práci, oznámil Lindě, že se musí vrátit domů. „Říkal, že mu končí vízum a musí se na nějaký čas vrátit, a jestli pojedu s ním. Jenže o tom jsme nikdy dřív nemluvili. Prostě mi vůbec nedocházelo, že Barak je odjinud...“

Poslední týden byl krušný. Linda to probírala s rodiči, a těm se přirozeně její odcestování nelíbilo. Ani ona sama si nedovedla představit, jak se aklimatizuje v zemi, kde by neuměla skoro ani promluvit. „Bark mi řekl, že by mohl tak za rok přijet zpátky a zkusit tady podnikat, ale vztah na dálku udržovat nechce. Probrečela jsem několik nocí, ale nepřesvědčovala ho. Věděla jsem, že to nemá smysl, že buď pojedu s ním, nebo bude konec. Tak jsem sebrala všechnu sílu a řekla mu, že zůstávám. Byl z toho úplně mimo, brečeli jsme oba, jako by nám někdo umřel. Umírala láska, ve kterou jsme oba věřili, ale každý asi jinak.“

Co se dělo dál?

Barak se po roce skutečně vrátil, ale Linda už byla se svým stávajícím přítelem Milošem. „Jsme teď skvělí kamarádi. Barak mě několikrát ujišťoval, že nepřijel za mnou, ale že to prostě tady má rád,“ říká, „pořád to ale mezi námi jiskří a ty roky, kdy jsme spolu chodili, bych za nic nevyměnila. Třeba jednou, kdo ví, co se bude dít...“

Čtěte také...