Moniku vnímalo okolí jako superženu. Stíhala všechno a zároveň přitom vypadala vždy dokonale a odpočatě. Přesně jako nadpozemské ženy z reklam. Jenže pak se všechno zvrtlo. Projekt, který v práci vedla, se nepovedl. Nebyla to přímo její chyba, prostě se nepodařilo splnit zadání, nicméně Moniku to zdrtilo.
Jenže její energie byla sotva poloviční a co by dříve zvádla za půl dne, s tím se mořila dny dva. Postupně ji práce přestala bavit, stejně jako víkendové výlety na kole nebo squash. Ztratila zájem o sex, o dobré jídlo, o divadlo, filmy. "Jediné, co jsem chtěla, bylo spát, spát, spát. Nakonec nezbylo, než zajít k lékaři a nechat si napsat neschopenku," líčí své někdejší trápení mladá žena. Původní diagnóza zněla: chronická únava, příčina neznámá, zřejmě důsledek dlouhodobého vyčerpání. Vyšetření a laboratorní rozbory nic nenašly.
Monika začala užívat přípravky na posílení imunity, energie, spoustu vitaminů a minerálů. "Jenže nic z toho mi nepomohlo nebo jen krátkodobě," vzpomíná. Po několika měsících, kdy se vždycky vrátila na čas do práce, aby z ní zase musela odejít, se začala na popud manžela pídit po dalších vyšetřeních.
"Nakonec jsem skončila na imunologii, z níž mě ovšem poslali na psychiatrii," líčí dneska už s trochou nadsázky, co bylo dál. Právě u psychiatra jí totiž nakonec pomohli: ne, že by se dozvěděla, že je simulující blázen, ač si tak už někdy připadala. "Řekli mi, že mám depresi," říká Monika. Pro někoho by možná zrovna tahle diagnóza byla šokem, pro Moniku ale bylo úlevou. "Najednou tu bylo něco konkrétního, něco, s čím jsem mohla bojovat." A skutečně se díky antidepresivům a psychoterapii potíží zbavila.
Moniččin příběh je přitom typický. Její deprese byla důsledkem vyčerpání a přetažení, nicméně nešlo de facto o chronickou únavu jako takovou. A tak tomu je v nemálo podobných případech. Podle imunuložky Terezie Fučíkové z pražské Všeobecné fakultní nemocnice jsou totiž deprese a pak přechozené infekce těmi vůbec nejčastějšími příčinami takzvané chronické únavy.
Unavených lidí je skutečně hodně, nejspíše čím dál víc. Nicméně není dobré smířit se s diagnózou "chronická únava," většinou se totiž dá najít konkrétnější příčina. Kromě těch dvou již zmíněných třeba také snížená činnost štítné žlázy. Anebo skutečně extrémní dlouhodobé pracovní nasazení,
Přesto se může stát, že se žádná příčina hned nenajde. "Chronický únavový syndrom je komplexní onemocnění charakterizované nezměrnou únavou, projevující se hlubokým vyčerpáním, naprostou ztrátou výdrže a celou řadou dalších příznaků," píše na svých webových stránkách Martin Nouza, lékař z pražské kliniky, věnující se mimo jiné lidem s těmito potížemi.
Nový komentář
Komentáře
Lowel: Ano,je to pravda,depresi pomůže potlačit jakákoliv činnost,která nás baví a dělá nám dobře-někomu pomůže lyžování,někomu nákup nějakých věciček,někomu masáž,kosmetika atp.Ale při té pravé depresi se nedonutíte-prostě to nejde, i když víte,že by to bylo dobré.Dostanete se do začarovaného kruhu.
pajda: homeopatika dokáží ovlivnit psychiku. Někdy tak moc, až se divíš. Mně kdysi na dost velký problém homeopatka nepředepsala změnu životosprávy - neměla jsem ji špatnou, ale právě homeopatika. Zabralo to. Samozřejmě, když se podpoří jedno druhým, je to lepší. Ale homeopatika fungují i bez změny životosprávy (samozřejmě, když je dostaneš třeba na žlučník a budeš jíst blbosti, tak to platit nebude, o to se přít snad nebudem...) Vlastní i rodinné zkušenosti
Vivian:
emma: v tom spolu naprosto souhlasíme.
pajda: naše blbost
pajda: já bych si tě poslechla, zrovna si nadávám,m že jsem tu zkroucená a bolej mě záda
Lowel: ale to asi nemáš tu opravdovou... bojím se, že na ní lyžování neplatí
Vivian: víš, napíšu to ještě jinak: na začátku výuky dospělých dělám malý soukromý pokus - udělám přednášku na téma "uspořádání počítačového pracoviště" - na co by si měl člověk dát pozor, jaké jsou potenciální problémy, jak se jim předchází, jak vybrat stůl, židli...podklady mám od lékařů a jsem schopná mluvit cca 6 - 10 hodin, to ale nedělám - celé to povídání trvá cca 20 minut. Přednáším obvykle pro lidi, kteří budou u počítače trávit většinu své pracovní doby...a kolik z nich si myslíš, že je ochotno si to poslechnout? Na devíti přednáškách z deseti ti lidi řeknou, ať je nezdržuješ pitomostma...a to není o zdravotnictví, to je o myšlení. Ti samí lidé ti po dvou nebo třech přednáškách přijdou, že je po práci bolí za krkem, bolí ruce...a chtějí, abych jim upravila pracoviště tzv. na míru - přitom už to mohli dávno mít hotové sami. Jinými slovy: to, co Emma chce dělat v rámci ošetřovatelství se dá najít kolem nás, ale nejsme ochotni to přijmout.
emma: já s tebou souhlasím
a se Suzanne taky
Víte, jaké příjmy mají farmaceutické koncerny?
a taky mě dost mrzí, jak to tu vypadá s tím naším systémem léčby... pojišťovna vám zaplatí akorát somatickou léčbu (vyšroubování kontrolky). Pokud najdete něco, co na vás opravdu zafunguje a vyřeší to problém, musíte si to prostě zacálovat samy...
Prevence nikoho nezajímá, protože z toho nekapou penízky...
emma: asi se ti to vůbec nebude líbit, ale bez změny životosprávy ti ani např. homeopatie nezabere...a když tu životosprávu změníš, tak se bez homeopatik zpravidla obejdeš. To píšu z vlastní zkušenosti...prostě když jsem se naučila se nepřepínat, tak se 90% mých problémů vyřešilo, těch zbývajících 10% je dáno vrozenou vadou a nic s nimi neudělám. A jestli tě to potěší, tak ke změně jsem potřebovala psychoterapii, nikoliv alternativní medicínu...
emma: já nemyslím, že Monika na sebe kašlala, jí dlouho nic nebylo a pak už bylo pozdě
Tak tohle důvěrně znám, spát a spát,nezájem o nic, pomalu ani o život, k tomu fyzické potíže. Doktor nenajde absolutně nic a věřte tomu, že jste fakt v depresi a ne v takové té normální,ale v takové, že samy se z ní nedostanete. Musíte znovu získat chuť do života (to je to nejtěžší) a i když nejste blázni, pomůže psychoterapie a antidepresiva.Je to hrozně těžké a na dlouho,ale dá se s tím bojovat.
Pavluska: musíš úměrně odpočívat, nebrat si na sebe víc, než na co máš a udělat si denně čas na sebe...na svoji radost, i když malou...pomáhá to. Jinak se děšlají celé kurzy psychogygieny, dá se sehnat kvalitní literatura...
Suzanne: ale to je právě to - primární prevence JE součástí medicíny a měla by být i v zájmu státu!! je to taky jeden z důvodů, proč radši studuju ošetřovatelství než medicínu, protože nejpoužívanější moderní koncepční modely ošetřovatelství už berou čloívěka jako biopsychosociální celek. a do práce zdravotníka by měla prevence patřit
Vidíš, emmi, teď jsi na to kápla (č.16). Klasická somatická medicína se zabývá tělem. Těžko vyčítat lékařům, že se nezabývají tvou duší - nikdo je to neučil (a pokud nemají intuici a chuť umět, ani to tedy neumějí), pojišťovna TO nezná, tudíž neproplácí, davy lidí s běžnými nemocemi se dožadují běžné péče, takže ani nemají čas se tím hlouběji zabývat.
Ano, je nutné zkoušet tzv. alternativní léčbu (slovo alternativní vždycky lehce zavání, ale říká se tomu tak): homeopatie, reiki, celostní medicína atd, atd. Léčení trvá delší dobu, ale opravdu léčí. Somatická medicína obvykle vyšroubuje kontrolku a nechá někde skrytý problém.
Ale jak řekla pajda - prevence je otázka každého jedince, ne našeho zdravotnictví. Způsob života, myšlení, stravování apod., to je prevence.
Jaruna: a co třeba homeopatie, akupunktura, reiky, psychoterapie, reflexní terapie.....?
pajda: já jsem mluvila jako všeobecně o lidech - třeba o Monice z článku. kašlala na svoje zdraví, takže jediný důsledek z toho je to, co se stalo. jaoko kuřák, když bude hulit 40 denně, tak se pak nemůže divit rakovině plic.... sorry, mám prostě dneska nějakou filosofickou náladu
psychicky jsem v pohodě, jen taková trošku "neukotvená" ale vím, že to je dáno mojí povahou, znamením....
relaxu mám až nad hlavu, spíš bych potřeboval občas pořádně zapřáhnout
já své problémy už řeším sama, nestěžuju si
emma: ale na psychohygienu musíš dbát v první řadě ty sama - dbáš?
emma: to je fakt, že nepodporuje, bohužel, ale je to i tím, že mnoha idem to vyhovuje, protože podobně jako je nesystémové zdravotnictví, nejsou on sami schopni a ochotni nahlédnout na své potíže v širších souvislostech a nejsou zároveň ochotni se sami snažit.
Tu doktorku bych vyměnila
emma: ja myslim, ze bude, jen asi nemuzes cekat pomoc od prvniho praktika, k nemuz dojdes
pajda: mluvila jsem s doktorkou na jaře, když jsem měla 3 ATB za sebou, pořád angíny, únava. řekla mi: to víte, teď je toho všude spousta, to na vás někdo zakašle a je to....
ale já jsem mluvila hlavně o celém systému naší zdravotní péče, kterej vůbec primární prevenci nepodporuje a je zaměřenej až na tu sekundární a terciální - to je to, co mě štve. místo, aby se posilovalo zdraví lidí, posiluje se obranyschopnost bakterií... místo, aby se dbalo na odpočinek a psychohygienu, dřeme se a honíme a pak jsme děsně udivený, že máme únavovej syndrom nebo depresi....
emma: ale bude - vím to z vlastní zkušenosti. Jenže namísto řečí typu "nikdo se zaobírat nebude" musíš k tomu lékaři dojít...to za tebe nidko neudělá. U mě se řešení hledalo pět let a našlo se...