Nemohu říct, že by  seznámení s mým nynějším mužem probíhalo zrovna ideálně.  Ale po pořádku.

Před 3 lety jsem po rozchodu s přítelem zůstala asi půl roku sama a kromě pár velmi krátkých známostí se mi nijak zvlášť nedařilo najít pana pravého. Tou dobou jsem objevila zalibu v chatovani na internetu. Dá se tam anonymně flirtovat a když vás někdo pozve, tak jít i na schůzku. Já jsem absolvovala celkem 2 rande a obě dopadly dost hrozně. Z vtipných extrovertů na chatu se stali v reálu velice nudní introverti, kteří ze sebe nevydali kloudné slovo. Po těchto zkušenostech jsem si řekla,  že bude lepší, když zůstanu u chatování - aspoň pak nebudu zklamaná.

Až jednou mi jeden "chatař" řekl, že má vedle sebe kamaráda, který je moc fajn a chtěl by se s někým seznámit. Tak teda jo! Pak už jsem si psala jenom s ním a domluvili jsme se, že za mnou přijde 2. den do restaurace, kde jsem byla na brigádě. Nevěřila jsem, že přijde, ale přišel. Kromě toho, že se mi moc líbil vzhledově, byl i zábavný, a dokonce ukecanější než já! Což jsem do té doby považovala za nemožné:-) Strávil tam se mnou 6 hodin, vypil 12 čajů (byl autem) a když odcházel, tak jsem mu dala svoji vizitku, protože jsem ho prostě CHTĚLA!

No a potom jsem doma čekala 1 den, 2., 3., a pořád nic. Doma jsem ho vylíčila jako pana skvělého, ale postupem času, kdy se neozval, jsem ho už nazývala jmény jinými (a ne zrovne hezkými)! Nechápala jsem PROČ? Tak jsem si rozuměli, tak jsme se bavili, a on nezavolal.

Po téměř měsíci mě vztek přešel a já se smířila s tím, že o něm už neuslyším! Ale 2 dny před Štědrým dnem večer někdo zazvonil a najednou tam stál ON. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a zmohla se jen na: "Nepůjdeš dál?" Chtěla jsem mu všechno vytmavit a na všechno se zeptat, ale nějak jsem nemohla. Neřekl mi, co ten měsíc dělal, jenom mi nabídl, jestli s ním nechci na Štědrý den jít krmit zvířata - on je totiž myslivec a je to taková tradice na Vánoce naplnit krmelce různými dobrotami. A já souhlasila. Po skončení krmení se nám ale ještě domů nechtělo, tak jsme se šli projít do Lednického parku. Byl tam jeden takový kopeček, na který jsem nemohla vyšplhat - klouzaly mi boty. Tak mi podal ruku, vytáhl mě nahoru, a  tam už jsem se ho nepustila!:-)) A držím  dodnes! Před rokem jsme se vzali a teď čekáme první miminko. A každý rok chodíme krmit zvířátka a také do toho parku, zastavíme se před kopečkem a začneme se smát - protože tam to všechno začalo!!

A propos, vite, proč se celý ten měsíc neozval? Protože měl políčeno na jinou holku! Jenže ta nezabrala, tak vzal za vděk mnou!! Tak to je teda drzost!! Ale musím říct: "Děkuji ti, neznámá, že jsi mi ho poslala přímo do náruče!"

Pěkný den všem přeje         

hajcena !!!

Hodně smíchu i nadále vám přeje celá redakce, milá hajceno.

redakce@zena-in.cz

Dárečky budeme rozdávat v 16.00 tak pište své příběhy na téma láska, flirtování, svádění i harašení.

Odměním ty, které se mi budou nejvíce líbit a možná i ty, které budou mít u vás největší úspěch.

Sám jsem zvědav, na kterou z vás se štěstí usměje...

Reklama