Své by o tom mohla vyprávět čtyřicetiletá Jiřina. Její o deset let starší manžel před pár týdny zjistil, že veškerý majetek po rodičích v případě jejich úmrtí připadne jeho mladšímu bratrovi. Od té doby je jako vyměněný. Peskuje ji i jejich pubertální děti za každou maličkost. Zavírá se u sebe v pokoji na dlouhé hodiny a nechce s nikým mluvit. A když na něj minule zbylo málo zmrzliny po nedělním obědě, protože děcka hbitě všechno snědla, bouchnul vztekle do stolu a odešel od něho se slovy, že už je ZASE šizený.
„Nevím, co se mu v hlavně přesně děje, ale mám celkem strach, jak se to bude vzhledem k jeho nevídané zahořklosti a výbuchům vzteku vyvíjet,“ začíná své vyprávění Jiřina, jež cítí, že se její partner svou nespokojenost rozhodl vybíjet na svých nejbližších.
Vše prý začalo během vánočních svátků, které strávili právě u manželových rodičů. Tchán v loňském roce prodělal závažné onemocnění a rozhodl se věci dědictví vyřešit hezky dohodou už za svého života. Aby prý pak mohl s klidem v duši odejít.
Pozval si k sobě oba dva syny a seznámil je se svým přáním. Jiřinin manžel se k svému překvapení dozvěděl, že nezdědí ani rodinný podnik, na který si hodně myslel, ba ani podíl na případném prodeji velkého domu s pozemkem. Jako poslušný syn si netroufnul říct ani slovo. „Ostatně tak to měl celé dětství – hodný hoch, co se snaží za všech okolností zavděčit a dostat aspoň trochu rodičovské lásky, která náležela výhradně mladšímu sourozenci,“ poodkrývá malé rodinné tajemství Jiřina, jež zůstává naštěstí celkem nad věcí. Prý ani nečekala, že by to dopadlo jinak. O poměrech v rodině si za těch pár let udělala dokonalý obrázek.
„Své rozhodnutí tchán odůvodnil slovy, že my se o sebe umíme postarat, ale mladší bratr, jenž nevydrží v žádném zaměstnání dlouho a má tři děti, potřebuje pomáhat,“ líčí podrobnosti bez jakéhokoliv projevu závisti Jiřina. „Mně by to fakt nevadilo, nic nám neschází, i když samozřejmě že nějaké peníze by se hodily na opravu našeho domu nebo na nějakou hezkou lepší dovolenou, ale neřeším to. Umím často vidět trochu pod povrch. A i když to můj muž vehementně popírá, bylo mi od začátku jasné, že on nikdy neměl taková privilegia jako jeho rozmazlovaný bratříček. Právě proto to také možná někam pracovně dotáhnul,“ vysvětluje pyšná manželka. A dodává, že jejího chotě ta otcova informace na rozdíl od ní vzala opravdu hodně: „Věřil, že povede ještě za života svých rodičů rodinnou firmu, o kterou několikrát projevil zájem a již několik let tam v případě potřeby vypomáhal.“
Právě fakt, že ji teď rodiče prodávají a navíc veškeré peníze převedou na bratra, který tam v životě nehnul prstem, dle Jiřiny trápí jejího partnera nejvíce. Cítí se zkrátka opět šizený. Přesně tak, jak vztekle pronesl při té až úsměvné příhodě se zmrzlinou. „Já totiž moc dobře vím, že tak to měl celý život. Zatímco on si vysokou školu dodělával už při zaměstnání, aby jeho rodiče neměli výdaje, jeho líný bratr se nechal živit bezdůvodně skoro do třiceti. A neváhá si pro peníze stále průběžně jezdit,“ shrnuje celkem jasnou situaci a dodává, že doufá, že to její manžel překoná a budou si dál žít svůj celkem spokojený život. Ano, musí se oba celkem ohánět, ale nikomu nic nedluží. Ani pocitově.
Přečtěte si také:
- Kritizovat znamená říkat někomu, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl
- Jsem špatná matka, když dětem nevařím, a kupuji jídlo v restauraci?
Nový komentář
Komentáře
ale to přece tak nejde, aby ho mohl otec vydědit, musí mít k tomu pádný důvod,
Jak se říká - Své příbuzné nejlépe poznáš až tenkrát, když s nimi společně dědíš.
Smutný příběh,ale takhle to opravdu bývá.Vím o tom své.Kvůli dědictví se už 10 let nestýkám s dvěma vlastními bratry.
To je špatné.
Vždycky dědictví nadělá hodně zla.Před 1/2 mě zemřel otec , jsme na dědictví 2 sestry a mamka to by bylo v pohodě .,ale nárok si na dědictví začala dělat i nevlastní sestra ,kterou má mamka s 1 manželství a kterou ani náš otec neměl vzítou za vlastní ,protože jí zemřel otec když jí byly 3roky a aby pobírala sirotčí důchod .Po svém zemřelém otci si prodala pře 25 lety barák a nám nedala taky nic a ted by chtěla dědit . Týden po pohřbu, když byla mamka sama doma jí vyčetla že ji chce odrbat o barák ,protože se prý starala .Zavezla otce 3x k doktorovi a ještě si to nechala zaplatit .Když jsem se mamky zastala tak se to v závěru otočilo proti mě všude mě pomlouvá .Ještě jsme nebyly ani u notářky a už do mamky neustále klavírovala a mamka ,aby měla klid tak jí nakonec chtela nechat napsat veškeré pozemky a to jí notářka řekla ,že to tak nejde ,že na to mají nárok vlastní dcery..A v závěru mamka neustá přemýšlý jak jí něco nechat napsat .A ani si neuvědomuje ,že nemá jenom 1 vlastní dceru ,ale 3 vlastní dcery a má taky 6 vnoučat . Nikdy jsem si nemyslela ,že když máme ze zákona na dědictví nárok ,že budu muset řešit takový hyenismus od své nevlastní sestry týden po pohřbu .
No měl jsem to podobně. Když dělala matka rozdíly mezi námi, jejími dětmi tak to bolelo, ale dalo se to snést. Když je však začala dělat i mezi vnoučaty, už to nešlo přehlížet. Do toho dlouholeté lži do očí, manipulace otce i bratrů... Jednoho dne jsem se s nimi přestal stýkat, jelikož měla jen svou pravdu, ač okolí i širší rodina viděla pravdu skutečnou. Od té doby jsem klidnější, vyrovnanější, bez stresů co se jejich chování týká a jejich falše a přetvářky. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl a nejhorší na tom je, že mi nikdo z nich nechybí!!! Cizí lidi se ke mě chovají lépe.
Určitě ho to trápí oprávněně, nebylo by vhodné promluvit s rodiči? Třeba si tu nespravedlnost ani neuvědomují.
a tchán si myslí, jak dobře to vyřešil, co? znám podobný případ ze svého okolí, štěstí přeje lotrům.....tak to v životě chodí....manžela chápu a lituju, ale jsou důležitější věci než peníze, zdraví si nekoupí a pan bratr to dědictví stejně za chvilku rozfofruje a bude na mizině....
blbec, peníze nejsou všechno a nevím, proč to mají odnášet ti, co mu neublížili....