Sužují mě problémy, které mě trápí nejen s ohledem na mého partnera.

Je mi dvacet let a svůj sexuální život jsem začala dobrovolně krátce před šestnáctým rokem.
Někomu se to může zdát brzy, ale  čas už zpět nevrátím a nemohu tvrdit, že toho lituji.

Protože jsem tenkrát měla dva roky stálého přítele, dá se říci, že jsem měla více než pravidelný sexuální život. Dá se říci, že milování bylo na denním pořádku. A to i přesto, že mě sex neobohacoval, nebyl mi příliš příjemný a dá se říci, že mě nebavil. Přikládala jsem to svému věku a nezkušenosti a doufala jsem, že se časem ona pomyslná bariéra protrhne.

Po dvou letech jsem se přitočila k dospělému vyzrálému muži (33 let), po jehož boku jsem strávila následující rok. Ovšem změny v sexuálním životě nepřišly. Vyhýbala jsem se milování, kudy to šlo, hledala výmluvy, a když už jsem se do toho pustila, tak jsem se modlila, ať je to za námi v co nejkratším čase. Svého přítele jsem měla moc ráda, milovala jsem jeho dotyky, jeho přítomnost - nikoliv pak sex, podobně jako v případě prvního přítele. Po roce známosti se naše cesty rozešly a já dva roky úspěšně sexuálně abstinovala. Musím přiznat, že mi sex nechyběl a neměla jsem potřebu si pro něj hledat protějšky. Občas jsem "uspokojila" sama sebe, ale ne v přehnané míře. Ani s jedním z partnerů jsem nikdy nedosáhla orgasmu a často musela jen se studem v obličeji lhát, jak to bylo krásné.

Po dvou letech samoty jsem nyní půl roku s pětadvacetiletým přítelem, který mě do sexuálního života znovu vtáhl. Bohužel ani po čtyřech letech se nic nezměnilo. Když se mazlíme a děláme různé hrátky, jsem vzrušená a patřičně se to také projevuje, bohužel jen přo onom pettingu. Při pohlavném splynutí si připadám hrozně. Nejenže mi chvíle sexu nic neříkají, nic se mnou nedělají a necítím při nich vůbec nic, ale dokonce i orgasmus je mi na míle vzdálený. V přemíře snahy mého přítele mě uspokojit, kolikrát raději orgasmus nahraji,  jen aby měl pocit, že to zvládl a netrápil mě svou usilovnou snahou, která k ničemu nevede.
Když při pohlavním soužití zrychlý nebo přitvrdí o malinko více, je mi to až nepříjemné a musím ho krotit a nabádat, aby byl něžný a citlivý. Při těchto chvílích alespoň necítím bolest a odpor, ale dalo by se říci, že jen čekám, až se uspokojí on. Jsem s ním velice ráda, poutá mě k němu obrovský cit a ráda jsem s ním, jakmile pak dojde k sexu, příčím se. Podobně jako v předchozích zkušenostech. Nynější partner se mě snaží uspokojovat alespoň formou orálního sexu a i v tomto směru jsem byla terčem několika výčitek. Partner má pocit, že když se blížím do zdárného a toho nejkrásnější konce, vždy ucuknu a připravím se o vše. Já jsem opačného názoru.

Myslím si, že ucuknu až ve chvíli, kdy je opravdu po všem. Kdo z nás má pravdu? Jak poznám, že jsem alespoň při orálním sexu dosáhla orgasmu? Další problém je v tom, že když už si myslím, že jsem orgasmu dosáhla, tak se hned stáhnu a už si nepřeji žádné doteky na těch nejintimnějších místech, protože mi to je nepříjemné, tělem mi projíždí cukavý blesk, který se každým dotykem vystupňuje do nepříjemných chvil. Nevím si s tím rady.

Když se uspokojuji sama, nevím, jestli jsem hodna mluvit o vyvrcholení, nevím, jestli to, co cítím a prožívám, je opravdu ten pravý, klitorální orgasmus. Chtěla bych se svým partnerem být šťastná nejen v životě, ale i v sexu. Chtěla bych tomu jít jakkoliv naproti, aby i pohlavní styk se stal pro mě příjemným a nezapomenutelným zážitkem. Abych nemusela hledat výmluvy a okliky, jak se mi vyhnout a příjemný večer zakončit jen lehkým pettingem.

Neexistují nějaké rady nebo způsoby, jak se tento můj problém dá vyřešit? Setkala jste se některá s tímto problémem a jak jste ho řešila?

Děkuji za odpověď.
Nešťastná čtenářka