Prožila jsem necelé tři týdny ve Velké Británii.
První týden v rybářském městečku Kingston upon Hull a po zbytek dovolené jsem si vychutnávala třetí největší skotské město Aberdeen.

Poznámka první.
Jestli sháníte chlapa, tak do Anglie rozhodně nejezděte! Jestli sháníte ženskou, tak už vůbec ne.
Tolik mé absolutně první zážitky ze Spojeného království.
Pravda, trochu povrchní, ale co můžete čekat po celém dni balení, dvou hodinách v letadle a dalších dvou hodinách v autě.
Ne, že by Angličané byli zas tak hrozní, jen mě jako Češku překvapilo, jak rozdílní jsou od nás. Moje francouzská průvodkyně po Anglii to komentovala slovy: „Jako Češka si ani neuvědomuješ, kolik krásných lidí potkáš u vás na ulici.“

Po návratu domů na nás tedy koukám trochu jinak, no alespoň co se týká fyzické krásy.

Poznámka druhá.
Co mě překvapilo hned následující večer, bylo jídlo.
Ani ne tak jeho kvalita, protože pověsti o tom, že Britové neumí vařit, pravdivé skutečně nejsou. Spíš naopak, vaří skutečně dobře.
Jedinou, a pro mě podstatnou, nevýhodou bylo časové rozprostření hlavních jídel dne.
O anglické snídani, tedy té typické „nedělní“ bych mohla básnit celý den. Budu se krotit a popíšu ji stručně.
Malé klobásky, plátky slaniny, jelítko, osmažená vajíčka, uvařené fazolky a rajčata a nezbytné toasty. K tomu čaj s mlékem. Mňam. Pravda je, že po tak vydatné snídani může následovat jen krásně prolenošená neděle.
Normální, všední snídaně je o poznání „chudší“. Vlastně dost podobná té naší české. Každý jí to, co má rád.
Druhým jídlem dne bývá oběd. Tedy nic zvláštního. Britové si ale s přípravou poledních pochoutek příliš velkou hlavu nedělají. Většinou zakousnou sendvič, případně salát, prostě nic velkého.
Zato večeře! A to byl pro mě kámen úrazu.
V Británii se večeří nejdříve tak kolem osmé hodiny večer. Což je pro mě, zvyklou od malinka na poslední jídlo kolem šesté něco, co můj organismus moc nezvládl. Večeře bývá skutečně vydatná, ale musím říct, že i velmi chutná. Abych pravdu řekla, nic takového, jako je typická anglická večeře, jsem nepoznala, vaří se cokoli. Rodina, která mě hostila, například hodně a dobře kořenila, ale nemyslím si, že to je pravidlo.

A ještě jedna poznámka o jídle.
Kdo se chystá do Británie, tak nezapomeňte na fish and chips. Vy, kdo už jste ochutnali, jistě budete souhlasit, že to je prostě pochoutka.
Tak dobrou chuť.

Poznámka třetí.
Už několik let se pohybuji ve společnosti lidí zabývajících se architekturou, takže jsem vyplácala skoro celý jeden film na anglické a skotské domy.
Mám určitou slabost pro červené cihly, takže teď už mám jenom jedno přání: mít pěkný malý domeček z červených cihel s malou roztomilou zahrádkou.
Skotsko je trochu jiné. Aberdeen, město ve kterém jsem strávila druhou polovinu svého pobytu v království, je město celé z granitu. Granit, který se tam před lety těžil, nejsem si jistá jestli i dnes, je šedý kámen, ze kterého jsou postaveny všechny tamní budovy. Vypadá to krásně. Když k tomu přidáte barevné výlohy a všude samé kytky, tak se vám to prostě nemůže nelíbit.

Poznámka čtvrtá.
Nakupování.
Řekla bych žádný rozdíl. Velká obchodní centra plná lidí.
Co mě ale překvapilo, jsou ceny.
Například kalhoty tam pořídíte za stejné peníze jako u nás.
Co ale rozhodně levné není, jsou boty. Kdo chce kvalitní, kožené, musí sáhnout pěkně hluboko do kapsy.
Když jsem se zmínila, že dobré kožené boty se u nás dají sehnat okolo dvou tisíc, tak tomu skoro ani nevěřili. U nic se cena pohybuje kolem osmdesáti liber a výš.

Ceny jídla a spotřebních věcí se liší podle toho, zda jste v malém, či velkém městě.

A poznámka poslední.
Lidé. Musím říct, že lidi v Anglii i ve Skotsku jsem si prostě a jednoduše zamilovala.
I po tak krátké době, jakou jsem v jejich společnosti strávila, mohu s klidem říci, že mám řadu nových přátel, ke kterým mohu kdykoli znovu přijet.
Podle mého názoru jsou Britové velmi hrdí na svou zem, na své krajany, kteří něco dokázali, ať už je to fotbal, nebo třeba literatura.
Na druhou stranu se hodně zajímají o to, jak se žije jinde, tedy například u nás. A navíc se snaží si toho co nejvíce zapamatovat, což je, a nejen pro cizince, velmi milé.

Jediné s čím byl trochu problém, byl rozdíl mezi Československem a Českou republikou. Už jen vysvětlit proč a jak, dalo zabrat, ale stačí připomenout vztahy s Irskem a vše je jasnější. A naše klidné rozdělení nám hned tak trochu závidí.
Nicméně stále jsme pro ně hlavně Československo.

Velká Británie mě nadchla. A to jak vším popsaným, tak i nádhernou přírodou, mořem, skotskými Highlands, prostě vším.
Co dodat? Jeďte tam taky!  

      
Reklama