Naše poděkování patří další čtenářce, která poslala krásný příspěvek na dnešní téma

Krásné dobré ráno, když jsem uvažovala, kdo si zaslouží můj velký dík, měla jsem ihned vcelku jasno. Mé poděkování patří mým nejbližším - rodině, která mě vychovávala. Jelikož jsem měla zřejmě rodiče, kteří nebyli na příchod dítěte připravení, měli finanční problémy, nebo jiné důvody pro které se o mě nemohli starat. Tři roky po narození jsem prožila v dětském domově. Biologickým rodičům tedy pochopitelně toto „vyznání" nepatří. Na skutečnou rodinu si téměř nepamatuji. Zbylo mi pár fotek, vzpomínky žádné. Proč mě museli dát pryč, to jsem se vlastně nikdy nedozvěděla. A možná je to tak lepší.

Nicméně něco po třetím roku o mě projevila zájem náhradní rodina, u které jsem strávila nádherné dětství, dospívání a nakonec vlastně i dospělost. Rodina vychovávala jedno vlastní dítě, se kterým jsme měli v pubertě poněkud zvláštní problémy. Ono někdy se to projevit musí. Dost často mi bylo vyčítáno, že o pozornost svých rodičů se musí dělit s někým, kdo vlastně „ani není náš".

Moc to bolelo, nicméně já si nikdy nestěžovala. Náhradní rodina (kterou dnes považuji za tu jedinou a vlastní) mi rozdávala lásku na každém kroku, kdo by nevěděl, že jsem adoptovaná, nikdy by ho to snad ani nenapadlo. Co dostala sestra, dostala jsem i já. Vše mezi nás dělili rovným dílem.

Prožila jsem nádherné období plné radosti, lásky a především ve společnosti lidí, kteří se starali o to, abych zdárně dospívala a nakonec se začlenila bez problémů do společnosti. Biologická rodina se nikdy neozvala a já nemám zájem po ní pátrat. Dá se říct, že mi nechyběla. Neměla jsem na žádné vzpomínání a pátrání v minulosti ani čas. Neustále nás rodiče brali na výlety, zařizovali nejrůznější akce a dělali vše pro to, abychom se nenudili a na ta krásná léta doma vzpomínali.

Pochopitelně jsem jim častokrát děkovala, ale napsané řádky toho vyjadřují ještě více. Mé velké díky tedy patří mamince, tatínkovi, ale i sestře, která se s mou přítomností časem „smířila" a teď se dá říci, že jsme sestry, ale zároveň nejlepší přítelkyně. Děkuji moc za nádherné dny strávené v rodinném kruhu, děkuji za to velké množství lásky, které jsem denně přijímala (a snažila se také dávat) a děkuji především za to, že si mě „vybrala" právě tato rodina!

Miluji je z celého srdce, a i kdyby se cokoliv stalo, nikdy na ně nezapomenu a budu je vždy považovat jako tu jedinou rodinu, kterou na světě mám! Děkuji Vám za vše!!!

DarkAngel

Svým krásným vyznáním jste mě úplně "přimrazila" k židli

A co vy, milé ženy-in? Citíte potřebu někomu poděkovat? Chtěla byste dnes někomu něco hezkého vzkázat, vyjádřit vděk a lásku? Máte někoho, komu jste nestačla říct, že ho máte ráda a děkujete mu za vše, co pro vás udělal? Napište nám o lidech, kteří možná na vaše poděkování čekají.

redakce@zena-in.cz

Reklama