„Když se syn věkem začal přibližovat k pubertě, měla jsem hrozný strach, aby se nechytil nějaké party, nezačal fetovat, nebo se nevykašlal na školu. Zažila jsem totiž něco podobného u sestry, která se téměř nervově zhroutila poté, co její dcera utekla z domu...

Dnes už vím, že mé obavy byly naprosto liché. Můj syn se nechytil žádné party, ani ho nelákají drogy.

Kdepak.

Můj syn totiž žije televizí.

Jeho svět není okolo něj, ale v televizní obrazovce. Tráví všechen svůj volný čas u seriálů, filmů a různých dokumentů. Nestojí o kamarády, děvčata ho také nezajímají a mně někdy připadá, že mu není sedmnáct, ale osmdesát.

 

Jsem z jeho stylu života nešťastná, nevím co dělat. Zákazy ani domluvy nepomáhají. Pokud mu televizi vypnu, sedí celý den ve svém pokoji, nekomunikuje a je ještě na mne i na manžela naštvaný.

Mám prostě pocit, že se nedokáže jinak zabavit než televizí. Nedokáže a ani nechce.“

 

Paní Ilona je ze svého syna natolik nešťastná, že zvažuje pomoc psychologa. Bohužel, takovýto problém není v dnešní době ojedinělý. Statistiky totiž hovoří jasně:

České dítě tráví svůj volný čas u televize v průměru 25 hodin týdně.

 

Psychologové se shodují v tom, že děti, které jsou zvyklé pouze na pohádky v televizi, se při klasickém vyprávění nudí. Sledováním televize od raného věku totiž ztratily schopnost vytvářet si svoje vlastní obrazy, představy a i prostor pro fantazii je minimální.

 

Rady a názory lékařů znějí jasně, i když ne vždy se rodičům líbí, či s nimi souhlasí:

-          Televize je pro dítě v předškolním věku škodlivá. Daleko více mu prospěje čtení či vyprávění pohádky. Podle odborníků můžete s klidným srdcem vynechat i dennodenní sledování Večerníčků.

-          Ve věku mezi 7 a 10 roky je dítě ve fázi, kdy ještě není schopno v televizních pořadech jasně odlišovat skutečnost a fikci.

-          Mezi 8. a 12. rokem je dítě už schopné pochopit smysl reklamy (skrytý úmysl), nicméně vliv nevhodných pořadů na psychiku dítěte je stále ještě výrazný.

-          Děti potřebují v každém věku především osobní kontakt. Ani ten nejzábavnější televizní program jim nikdy nevynahradí pohádku od mámy, či hry s tátou.

-          Kolem věku 12 let začínají být děti schopny kritiky. Podle odborníků může dítě až v tomto věku poprvé sledovat televizi, aniž by to mělo negativní dopady na jeho vývoj. My rodiče bychom však měli stanovit jasná pravidla toho, kdy a na co se dítě dívá. Pokud dítě v tomto věku nepochopí, že televize by neměla být v životě tím prvořadým, o pár let později již může být na nějaké vysvětlování pozdě.

 

Závěrem vám přinášíme ještě jeden příběh ze života, který nám zaslala paní Helena:

„Svojí dceru vychovávám sama. Manžel od nás odešel, když holce nebyly ještě ani dva roky, a já na všechno zůstala sama. Měla jsem se co ohánět. Neměla jsem nikoho, kdo by mi s malou pomáhal, a tak jsem všechno musela zvládat jen já sama.

Když už jsem nevěděla kudy kam, pustila jsem malé televizi. Přestala zlobit a dívala se. Nejdřív jsem ji nechávala koukat jen na pohádky, postupem času jsem ale přišla na to, že když se dívá na televizi, já zvládnu daleko víc práce. A tak co ráno vstala, pustila jsem jí třeba zpravodajství a už to jelo. Celý den seděla na gauči a dívala se na všechno, co dávali.

Dneska vím, že to byla chyba. Malá špatně mluvila, ve školce měla problémy navazovat kontakty s dětmi a celkově byla ve vývoji pozadu. Ale teď už s tím nic nenadělám.....“

 

Zdroj: Časopis Děti a my

TÉMATA:
DŮM A BYT