Anička nebyla nikdy problémové dítě. Měla své mouchy, hlavně kolem třinácti let, ale to je myslím normální. Ve škole patřila k premiantům třídy a učitelé si ji nemohli vynachválit.
Když po základní škole nastoupila na gymnázium, měli jsme s manželem trošičku obavy, jak tuto změnu přijme.
Nechytne se nějaké party?
Půjde jí učivo stejně dobře jako na základní škole?
Dnes vím, že tyto obavy byly zbytečné. Anička se stále učila výborně a hned první měsíc si na nové škole našla několik kamarádek.
Takovou radost jsem měla! Můj vztah s Aničkou byl vždy víceméně kamarádský. Alespoň jsem se o to snažila. Pochopitelně byly chvíle, kdy jsem zasáhla s autoritou matky, ale většinou jsem se snažila různé problémy řešit v klidu a s vysvětlením, proč to nejde, či proč se mi to a ono nelíbí.
Na Aničku totiž vždy platil mírný a klidný způsob výchovy než křik, či dokonce výprask.
Bohužel, pak poznala chlapce o tři roky staršího, než je ona....
Nejprve se s Honzou jen kamarádili a mně i manželovi se hoch velice líbil. Byl slušný, milý a dokonce jsem poznala i jeho rodiče, se kterými jsme si velice dobře rozuměli.
Neměla jsem proto důvod Aničce vztah zakazovat, či mu dokonce bránit.
S manželem jsme jí stanovili jasná pravidla a řekli jsme jí, že pokud je bude dodržovat, nemáme nic proti tomu, aby se s Honzou stýkala.
Anička pravidla skutečně dodržela. Vždy řekla, kam jde, kdy přijde a nikdy se nestalo, aby ji večer po kině Honza k nám nedoprovodil. Navíc měla pokaždé u sebe zapnutý mobilní telefon, takže jsem jí v případě potřeby mohla i zavolat.
Ještě před pár dny jsme si s manželem pochvalovali, že se nám vyhnuly starosti ostatních rodičů. To jsme ovšem netušili, jaká rána nás čeká!
Před týdnem se Anička objevila u dveří s Honzou a řekla, že s námi chtějí mluvit. Zatrnulo mi. Tak nějak jsem vycítila, že se něco děje.
„Čekám děťátko....“ oznámila nám dcera u šálku čaje s naprostým klidem.
Myslela jsem, že si snad dělá legraci! Když mi však došlo, že se o žádnou legraci nejedná a že to, co řekla, je pravda, bylo mi na omdlení.
Pochopitelně první co mne napadlo, bylo, jak se to proboha mohlo stát?! S Aničkou jsem o sexu mluvila otevřeně. Pokaždé, když ji něco zajímalo, zeptala se a já jí popravdě odpověděla.
Dokonce když začala chodit s Honzou, měly jsme spolu vážné téma týkající se ochrany při sexu. A ona mne ujistila, že používají kondom! Tak jak je možné, že se teď dozvídám, že je má dcera v šestnácti těhotná?!
Strašně jsem plakala. Ani jsem neměla sílu se zlobit, jen jsem stále myslela na to, jak situaci vyřešit. Obvolala jsem lékaře a zjistila, co obnáší interrupce v tomto věku.
Když jsem řekla Aničce, co jsem od lékařů zjistila, jen se usmála a řekla: „Ale, mami, já to dítě chci. V žádném případě na interrupci nepůjdu.“
To byla pro mne další rána.
Jsem z toho úplně vedle. Nespím, nejím, mám pocuchané nervy.
Anička chce chodit do školy, co to jen půjde, a až se maličké narodí, zůstane s ním doma, a po čase se ke studiu vrátí.
Je jí ale přeci šestnáct!!! Co když si tímto rozhodnutím zkazí život?!
Honza mě ujistil, že Aničku miluje a že bude pro to maličké tím nejlepším tátou na světě. Ale proboha, co on ve svých letech může vědět?
Sice má práci a celkem dobře placenou, ale i tak! Copak může být šestnáctiletá matka zodpovědná stejně jako například ve třiceti?
Manžel říká, že se tak rozhodla a že si myslí, abychom to akceptovali. Já si tím ale vůbec nejsem jistá.
Honzovi rodiče jsou z toho stejně zoufalí jako já a i oni se snažili dětem říci, že nechat si to dítě je bláznovství.
Ani má dcera a ani Honza si však nedají říct. Honza už dokonce sehnal pronájem bytu!
Kdyby má dcera byla starší, budu šťastná a na miminko se budu hrozně těšit. Ale takhle opravdu nevím, co s tím, a jen se bojím, že si Anička zkazí život.
Stalo se některé z Vás něco podobného? Můžete mi prosím sdělit, jak jste situaci vyřešila? Předem moc děkuji za odpověď.
Nový komentář
Komentáře
Bohužel, na to si každý musí přijít sám... Kamarádka měla chtětě první dítě v 18 ti, druhé o rok později a teď, když je jí 22 tak trochu lituje, že byla hloupá a mohla ještě chvíli "blbnout" a užívat si. Má hodnýho manžela, ale stejně si trochu stěžuje, že je jen u plotny a mezi plínkama...
X-Bella: Jasně, že spolužečka, která porodila ve 14 nebo 15 neměla to štěstí na otce a zůstala sama. Jestli otěhotněla před 15. rokem, otce by totiž pravděpodobně zavřeli do vězení
petruška 2 (176) : Bohužel ti nemůžu říct, co ti děti "tak úžasnýho" přinesou. Pro někoho to úžasný je, pro někoho ne, každýho věc
. Víš jak to je, někdo rád holky, jiný zase vdolky. Já tím chtěla říct, že na věku mámy nezáleží, někdo je skvělá máma v 16, někdo ve 30 a někdo nikdy. A taky to, že ekonomická situace rodiny je na 
ve 20 i ve 30. Mám dvě děti, teď jsem na MD, a vím, že každá koruna od babiček je dobrá, to ale neznamená, že je to pro ně povinné... Tchýni (brrr, to zní hnusně)mám skvělou, prcky miluje, přesto jezdí každý rok tak dvakrát k moři, chodí s bandou každý týden posedět do "kulturáku" a prcky si vezme třeba na víkend, to samý moje mamka, když chce kluky, zavolá a vezme si je. Jinak se staráme sami, takže myslím, že to je opravdu o vztazích v té rodině, on má totiž každý právo na svůj život, a to jak máma a táta, tak jejich rodiče a v životě pořád platí : Jaký si to uděláš, takový to máš..
Niky83: Ale jo, ať "si" to mimi nechají, ale ať nechodí pak za rodiči pro peníze a nechtějí po nich hlídání...
Ashley: Šikovná zřejmě moc není, když se jí povedlo otěhotnět, ačkoli používali kondom...
elfos: Děti život obohacují, ale nezastírejme si, že taky omezují - a je dobře si to uvědomit, když si nějaké "pořizujeme". A jak je vidět na Mirčině příkladu, omezují i když jsou relativně samostatné, tedy v těch 16 letech. nevím, kolik Mirce je, ale teď měla mít to období relativního klidu, o kterém mnoho z vás píše - dítě velké, samostatné, mohli si s manželem užívt... a místi toho se chtě nechtě zapojí do péče o vnouče. Ano, Anička bude mít v pětatřiceti klid a pohodu, dítě odrostlé - a její matka?
Jak může někdo tvrdit, že s dětmi je život v háji ???
, ať je 
zdravé, a hlavně, ať se mají všichni rádi..to důležitější, než drahé dovolené, nové 
a diskotéky..
Pokud vím, tak každá rodina, kde je ženská na MD má jen jeden plat, věk se nebere v potaz.
Každá rodina s malým dítětem občas "strčí" dítě k babičce.
Každá rodina s malým dítětem je ráda za nějakou "kačku" od rodičů navíc.
V každém věku od matky s dítětem se stane, že manžel odejde...
I mí rodiče - a to je mi 31 - chodí do práce.
Škola ? Já maturovala když šel syn do první třídy. Studovala jsem dálkově 5 let, přitom jsem chodila do práce a byla jsem rozvedená samoživitelka a taky to šlo a na věk se mě nikdo neptal...
To není o věku, to je o přístupu, takže držím
Řekli jste to (většina) i za mě
Asi to vidíme různě. 
Miroslavo, myslím, že není důvod k obavám. Máte prima dceru! Věřím, že Anička s Honzou rodičovství zvládnou, a doufám, že jejich rodiče právě tak zvládnou svou roli prarodičů. Mrňouskovi přeji všechno hezké.
Nyotaimori (a spol.): děti život nekazí, nýbrž obohacují.
Asi to vaše téma týkající se ochrany při sexu nebylo dostačující. Kondom je velice nespolehlivá ochrana, navíc jsou situace kdy se nějak může opomenout.
Co se stalo, se stalo. Hlavně ať je miminko zdravé a dcera šťastná. Nekaž jí to štěstí. Jestli ve dvaceti nebo v šestnácti? Teď už to nezměníš. Smiř se s tím.
Anička je dospělejší než její maminka. Tolik můj první pocit po přečtení příběhu. Ještě si teď pročtu ohlasy.. ;-)
Jsem dcera risiny a mýslím si, že takováhkle situace může velmi snadno nastat... Kdybych se dostala do podobné situace, zvažovala bych jestli si dítě nechat či ne, ale pravděpdobně bych se rozhodla pro interupci. Avšak existuje určité riziko, že bych v dospělosti, až bych byla ve všech ohledech připravena, dítě mít nemohla. Tudíž je tato situace velmi sporná a jistě i těžká jak pro onu dívku, tak pro muže, který ji k tomu jaksi dopomohl, ale i pro rodiče obou dospívajících lidí. Myslím, že takovýmto situacím se dá zabránit velmi snadno, používáním patřičné ochrany a také trochou opatrnosti. Jistě, existuje malé riziko.. ale v jakém případě v životě ne? Když dospívající žena začne sexuálně žít, s takovouto situací musí počítat a měla by s ní být předem obeznámena... Dalo by se dlouze polemiziovat, co je a není správné.. ještě chci ale říct, že si nemyslím, že by matky měly dcerám bránit v tom, si dítě nechat nebo jit na interupci, jsou na takovéto situace již dost vyspělé, alespon podle zákona..a jestli to tak matkám nepřipadá, to už je jejich věc.. Matky by měly své dcery podporovat v jejich rozhodnutích a být jim oporou..
Jen jim nebránit, to by bylo to nejhorší. Dostudovat může i doma, tak jako plno dalších před ní. A zákrok jí může i ublížit, co kdyby pak nemohla další děti mít?
bude to sice trošku problém, ale obě "děti" se k tomu stavějí zodpovědně, chtějí se postavit na vlastní nohy...nakonec proč ne. Myslím, že byste se s druhými rodiči měli spíše domluvit, jak dceři pomoci udělat školu.
Jinak znám jeden příběh z dávna...když jsme měli do školy donést rodné listy pro vystavení občanky, jedna spolužačka zapomněla. Doběhla si pro něj domů a zjistila, že její o 16 let starší bratr není žádný bratr, ale její otec
I tehdy se stalo a rodiče chlapce to řešili tak, že dítě vychovávali jako vlastní...
takže když se chce, všechno se dá vyřešit
Já bych Aničce nebránila. Mě je 24 a chtěla bych miminko, ale musím dodělat VŠ, pak nějaká praxe atd. a dítě si budu pořizovat na "stará kolena" kolem 30 let, co když to pak nepůjde. Spolužačky, co si pořídily mimi už na škole jsou teď za vodou. Studium neměly jednoduché, ale dostaly individuální studijní plán.A nemají problém s hledáním práce apod. Takže já bych dceři vše vysvětlila, nabídla svou podporu, ale ne že za ni převezmu její povinnosti. Mirka bude babička a ne neplacená chůva. Co se financí týče, tak existuje snad sociální podpora a příspěvek na dítě...
pavlinkaf: I dnes se musí k soudu na zplnoletnění, když se chceš ženit/vdávat před 18. narozeninami, s tím nemá totalita co dělat.
Anička si nezkazí život. Škola se dá přerušit. Těhotenství ne. (Že interupce není žádné PŘERUŠENÍ těhotenství o tom snad není sporu).
petruška 2 140:
pokud to vmínáš takhle, nemyslím si, že za deset let změníš názor 
Amina*: tak s tím já tedy hluboce nesouhlasím. Mám syny dva, 19 a 21 let, a trvám na tom, že mateřství je jen jednou složkou mého života, nehodlám proto, že jsem matka, rezignovat na všechno ostatní. Celou dobu jsem se snažila, jak nejlíp jsem uměla, vychovat z nich co k čemu. Teď jsou dospělí, zanedlouho budou i ekonomicky nezávislí, a já už můžu věnovat svůj čas a energii i věcem, které jsem 20 let odsouvala do pozadí. Což neznamená, že své potomky přestanu mít ráda, a nepomohu jim v případě nouze. Jestli jsem proto sobec, dobrá, tak jsem. Ale ti mladí by pak sobci nebyli, kdyby si nárokovali péči a pomoc rodičů, i když dle svých vlastních slov jsou přece dospělí, a nikdo jim nemá co vykládat ?
petruška 2: ty fakt chceš mít za deset let děti?
petruška 2 ad 134: ono to dost lidí neví, ale opravdu je to povinnost. Dokonce soudně vymahatelná. Pravda, dá se to zredukovat na nějakou sumu výživného, například. Ale komu by se chtělo soudit se s vlastní dcerou ? Mně ne. Ještě že mám syny. Ale i oni mi mohou přijít s nějakou 16tiletou - "mami, jsem v průšvihu, pomůžeš mi ?" Nevím, co bych potom dělala, protože ani mně by se nechtělo měnit svou představu o mé budoucnosti, a stát se hlídací babičkou...