Dychtivost po dítěti bývá zpravidla ženskou doménou. Ovšem příběh pětadvacetileté Marcely prozrazuje, že i mužské biologické hodiny dokážou tikat pěkně hlasitě. Když se ale žena na dítě necítí, může z toho být pořádné partnerské drama.
Může jednostranná touha po dítěti zničit partnerský vztah? Dají se obelstít biologické hodiny? Je žena, která nesní o vlastních potomcích, sobecká mrcha? Takové otázky trápí pětadvacetiletou Marcelu, která se nám svěřila se svým trápením. „Mám o jedenáct let staršího přítele, ale věkový rozdíl mezi námi nám nikdy v ničem nevadil a vždy jsme si skvěle rozuměli. Všechno se změnilo, když nedávno jeho švagrová porodila. Se synovcem vstoupil do našeho vztahu jeden velký problém – přítel zatoužil po dítěti. Hodně. Poslední dobou je pořád „nastěhovaný“ u bráchy a nemůže se toho pišišvora nabažit. Neustále ho mám na talíři a taky (což je mnohem horší), jak už se nemůže dočkat vlastních potomků.“
Mohlo by vás zajímat...
Problém je v tom, že Marcele děti nic neříkají: „Jsou to jen malé ukřičené uzlíčky, které pořád něco chtějí. Já zkrátka absolutně vůbec nemám mateřský instinkt,“ přiznává sklesle.
„Strašně se bojím, že o něj kvůli tomu přijdu,“ strachuje se dívka. „Jenže když se komukoli svěřím, slyším jedinou odpověď: To je ve tvém věku normální, brzy i tobě začnou tikat hodiny. Nebo ještě líp: To samé cítí spousta ženských, ale těhotenství jim úplně změní optiku. Já jsem si teď ale vážně jistá, že ve mně nikde nedřímá skrytá touha po potomstvu. A i kdyby náhodou, určitě ji nechci budit tak, že otěhotním a budu doufat.“
Je Marcela kariéristická mrcha?
Kamarádky Marcele moc nepomáhají. Svěřila se, ale žádné úlevy ani podpory se nedočkala. „Naprostou korunu tomu dala naše společná kamarádka. Prý mám být ráda, že mám takového chlapa. Ona se prý toho svého snaží marně přimět k založení rodiny už několik let. Super. Po její návštěvě jsem se cítila nejen jako kariéristická mrcha, ale i jako nevděčná partnerka.“
Vyměnit partnera nechce
Možná vás napadne, proč se tedy Marcela s partnerem nerozejde. Že je od ní sobecké držet ho ve vztahu. Odpověď je prostá: „Ale já si svého přítele opravdu moc vážím a za nic na světě o něj nechci přijít. Když se o dětech bavíme, je stejně jako všichni ostatní přesvědčen, že časem změním názor a vše se vyřeší samo. Já se ale bojím, že ho jednou strašně zklamu, protože moje biologické hodiny mají asi vybitou baterku.“
Nový komentář
Komentáře
Asi ano...
peetrax — #23 Však právě proto píšu o dalších okolnostech - podpora okolí (např. jestli má kamarádky s dětmi, od kterých podědí oblečení - tj. finanční úspora), podpora rodiny (pohlídají dítko, aby si mohla přivydělat) a podobně. Jestli slečna studuje a nepracuje, tak s dítkem přibude rodičák, tj. příjem navíc, který dosud nebyl. Nebo se také dají najít přivýdělky, které jdou dělat i s dítětem. Prostě chce to zvážit pro i proti, ale když se chce, tak to jde. Pravda, někdy to dře, ale jde to.
Ano, pokud je to pro jednoho životně důležité a druhého ne, časem by se utrápili
Každý není naprogramovaný na rodičovství
. Měli by si to ujasnit co nejdříve.
Ono pořídit si nebo nepořídit dítě je podle mě ta nejzásadnější otázka v partnerksém životě. Život s dítětem je úplně jiný než bez dítěte. Takže pokud se oba neshodnou, zda dítě ano či ne, tak je nejlepší se rozejít, protože a´t se zachovají jakkoliv, vždycky jeden z nich bude nešťastný.
...je mi 37 a stále si neumím představit mít děti..
jsem stejně mladá jako ona slečna, dítě nechci, ale představit si to umím. bývalý partner má celoživotní pocit, že bude zlý otec a děti nechce. jeho pocit trvá stále a jsem ráda, že jsme nedošli k této situaci, kdy bychom řešili, že jeden chce a druhý ne. on k tomu možná jednou dospěje, ale to už bude jiná kráska, co s ním bude řešit jeho otcovství.
mařinka — #16 když ono nejde jen o pořízení miminka, ale i o to, že dalších pár let jde do domácnosti jen jeden příjem, pokud si zrovna novopečená matka dítěte nepřivydělává.
joo, tak tady těžko říct... je to tak zásadní otázka, že by oba o svém postoji měli vědět a vyjasnit si to, jinak půjde vztah do kytek...
V 25 si myslím, že má ještě čas, možná že za 2-3 roky už to bude cítit jinak.
na jdenu stranu ji chapu ale co za deset let nebude na to už pozdě když to vydím u setřenky má druhé ditě ve 35 a furt ho někomu strka aby si odpočinula a to malé jsou jen tři roky.Nevím to ditě chce taky rodiče a ne další skoro babičku. Je to můj nazor
Já Marcelu chápu
mám přítele jen o 2roky staršího(tzn.30let) a vím,že by mu dítě nevadilo,ale já se na to taky necítím.Snad mě do to nebude tlačit 
Tak přesně tak jsem to měla ve 25ti taky. Dnes je mi 33 a až teprve teď si to dovedu představit.
myslím že pokud 1 partnr dítě velmi chce,a druhý ne, tak nemá smysl se trápit
zzandaa — #14 Znám páry, kde si ona dodělávala školu při miminku a bez problémů. Jedna kamarádka udělala nejprv Bc. a pak Ing., další to dotáhla na doktorát (to už měla 2 nebo 3 děti). I s dětmi se dá studovat. Nevím, jaká je vaše situace, finanční možnosti, podpora rodiny, ale často platí, že když se chce, všechno jde a není potřeba čekat, protože také jsou tací, kteří čekali, až... a pak už to nešlo. Přeji, ať to čekání na miminko je co nejkratší! :)
Tak přesně tuhle situaci teď řeší můj brácha. Tedy opačně. On ve svých 29 letech ještě dítě nechce, ale jeho přítelkyně (25) posledního půl roku nemluví o ničem jiném než o dítěti. A jsem sama zvědavá, jak dlouho ještě vydrží ten tlak.
Tak já jsem tím pádem asi divná, protože bych dítě chtěla už od dvaceti. Shodli jsme se ale s partnerem na tom, že první dodělám školu, mezitím si hledám práci abychom mimčo uživili a pak můžeme plánovat dítě.
Pokud ona nechce, tak "zkusit to", co to udělá, je nesmysl. Na dítě mají být dva. Když jeden podlehne nátlaku, je to vždycky špatně. Navíc v pětadvaceti je docela brzo.
Jo, já třeba měla v pětadvaceti děti už dvě, ale to byla "nehoda", oba potomci byli neplánovaní, a mně žádné hodiny netikaly, naopak jsem byla vyděšená, co jsem si to zavařila. 
A taky byla jiná doba, před 30 lety. Dneska má mládež tolik možností, co dělat a kam se do světa vydat, není třeba spěchat s tím uvázat si na krk příliš brzy rodinné povinnosti.
zase mi tam chybí nějaká třetí možnost...
Musejí být na to dna, to je jasné, jen nesmí ani jeden z nich "tlačit na pilu", čas nejlíp ukáže co dál.