Maturitní příspěvek nám přišel i od Halušky. V originálním, krásném slovenském jazyce si tak můžete přečíst její samotný zážitek z maturit, ale také třeba i to, že u nás v Čechách jsou úplně jiné maturitní zvyky než na Slovensku.
Vždy mi bolo zdôrazňované. že vzdelanie je najdôležitejšou devízou jednotlivca a maturita mi bude otvárať nevídané možnosti. No, totalitná idea. Ale je dnes niečo inak? Aj ja svojim deťom stale dookola hudiem o vzdelaní, maturite,možnostiach, otvorených dverách, o tom, že keď sa budú učiť a budú vzdelaní, tak sa budú mať lepšie a budú mať lepšie možnosti uplatnenia sa v zamestnaní, že keď budú chcieť, tak dokážu všetko. Bla-bla-bla.Takto nejako sa prezentuje americký sen. Ale my nie sme v Amerike.
K maturite som pristupovala zodpovedne. Počas svätého týždňa som ani jedno poobedie nevynechala návštevu plavárne a večer samozrejme na diskotéku, doobeda som potom všetko dospávala. Razila som heslo, čo si sa doteraz nenaučila za štyri roky, do hlavy za týždeň nenatlčieš. Prišiel deň D. Na maturitné otázky hádam do konca života nezabudnem:
-Strojárska technológia: Návrh jednoduchého strihacieho nástroja pre vystrihovanie podložiek a plasty
-Stavba a prevádzka strojov:Kotúčové brzdy a tepelné čerpadlo
-Slovenský jazyk:Slovenský realizmus v literatúre a úvodník
-Ruský jazyk: Puškin a strojárenský výkres.
Zmaturovala som na výborné s vyznamenaním.
Urobila dva týždne prázdnin a hybaj do roboty. Pracovala som v odbore, práca ma bavila, potom prišli deti a nežná revolúcia. A tým sa skončil môj sen. Zrazu strojárov nie je potreba a môj maturitný doklad mi je akurát tak na jednu vec..Zistila som, že dôležitejšie než vzdelanie a kvalifikácia, je to, že som známa niekoho a ten zas niekoho, to je jedno koho, ale hlavne že je vyššie postavený a má známosti.
Na vlastnej koži som sa presvedčila, že papier nie je všetko. Už som sa zmierila s tým, že mi šéfujú ľudia s nižším vzdelaním než mám ja. Občas si ale neodpustím kanadský žartík a začnem vyťahovať technické termíny a bavím sa na tom , ako nevedia o čom hovorím.
Toto je však maturitné téma a preto na záver poviem len toľlko, že maturitné vysvedčenie je zdrap papiera, ale je dôležité vlastniť ho, Možnože raz sa časy zmenia a znovu nadobudne svoju prestíž.
PS: Tu v Česku sú úplne iné zvyky, čo sa týka stužkovej, maturiťáku a svaťáku. U nás sa maturanti neprezliekajú za žiadne maškary a už vôbec nechodia somrovať po uliciach.
Haluška.
pozn.redakce: text neprošel redakční úpravou
__________-
Haluško, děkuji za maturitní příspěvek, pobavila jsem se, i když Vám u maturitních otázek určitě do smíchu nebylo. A jinak... velká moudra z Vás padají. :)
Hezký - sluníčkový - den
Saša
Téma dnešního dne 11. května - maturity
Maturity jsou v plném proudu. Od dob „Cesty do hlubin študákovy duše“ prošly různými změnami. Ať už k lepšímu nebo k horšímu. Co však zůstává neměnné, jsou samotní studenti. Zkoušky je neminou v jakékoliv době.
Tématem dnešního vydání jsou maturity. Schválně uvádím množné číslo, poněvadž si budeme povídat nejen o maturitách našich, ale i o maturitách našich dětí (pokud tedy už doma maturanty máte)... a je také možné, že se nám ozve i nějaká letošní maturantka.
Někdo zvládá maturitu levou zadní, jiný se stresuje a je přesvědčen, že ji „neudělá“. Další k ní není ani připuštěn. Směrnice maturit se pořád mění, neměli jsme to jednoduché my, naše děti to snad mají ještě složitější. Udělat ji ale chceme všichni.
Pište nám milé čtenářky, jak jste tuto „zkoušku dospělosti“ zvládly vy.
- Jaké máte vzpomínky na učení - mučení
- Jaké máte vzpomínky na profesory, zda vám pomáhali, nebo si na vás (či na vaše děti) naopak zasedli
- Zda jste se maturity bály, nebo jste se těšily
- Zda jste ji udělaly napoprvé, nebo až napodruhé
- Jestli jste pocítily, že jste najednou dospělé :)
- Jestli a jak vám pomáhali rodiče (třeba jako ve zmíněmém filmu pro pamětníky)
- A také jak jste ji oslavily!!!
A pokud máte doma maturanty, držíme jim palce!!!
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Nejzajímavější příspěvěk odměníme knihou - Cesty, které voní jídlem, díky které můžete cestovat, vařit i poznávat :)
Nový komentář
Komentáře
vladka006 — #22 Je to tak. V příštím životě zatnu zuby a budu studovat při zaměstnání - pro jistotu něco jako dálkově na mistra pro výuku na SOU na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. To bych ani ty zuby zatínat nemusela, podle toho, jaký mám informace. Ale škoda se rozčilovat.
Ona je taky škola a škola, ale o tom je zbytečný se rozšiřovat/rozčilovat. Cesta k získání titulu je na určitých školách pouze fraška, a to nemyslím jen Plzeň. Ale jak říkám - proč se rozčilovat...
haluška — #20 Tak, tak. Je mi 25, skoro 26. Lehce přes rok jsem s dítětem doma.
Vejšku jsem si dělala dálkově. Nikdo nebral ohled na to, zda vysokoškolák má větší znalosti než středoškolák. Důležitá byla praxe. Byla jsem ráda, že jsem studovala při práci a někam to ještě před odchodem na RD stihla dotáhnout. Stálo mně to hodně potu, slz a nervů.
Jsem za to vděčná, že jsem se dokázala uskromnit jak časově, tak finančně a tu posr... vejšku mám.
Protože moji vrstevníci, co studovali prezenčně, jsou sice ing. ale práce pro ně není. Kdežto ti, co hned po matuře začali makat, mají dnes min. 5 let praxe, už stoupají po firemním žebříčku a platy mají vyšší jako kdejaký vysokoškolák.
haluška — #20
Ďakujem Vám sa vašu podporu. Váhala som, či ten môj príspevok mám poslať, lebo v konečnej podobe je skôr sťažnosťou na moju neschopnosť presadiť sa. Nie, tak to nie je. Mám dobrú prácu a post na ktorom som spokojná, ale musela som si naň počkať a dokázať, že sa naň hodím viacej, než vyučená kuchárka, ktorá bola vo firme o dva roky dlhšie než ja. Ona mi to dávala otvorene zožrať a až keď kolegyne začali do mńa šiť, aby som si to nenechala, tak som jej to teda pomaličky, poľahúčky začala dávať na javo ja. Inteligentne, po štipkách a potom sa to stalo. Ja som ju preskočila a ona je teraz mojou podriadenou a tým to všetko skončilo a beriem ju tak ako je aj s jej závisťou. To je v človeku a s tým, pokiaľ nechce on sam niečo zmeniť neurobím nič.
Altamora — #15 tak ono je to tak i teď. Já třeba jsem dokončila vysokou extrémně pozdě (ve 28), ale výdělky veškerý žádný (pracovala jsem během studia, ale v žádných lukrativních oborech), bez svého zázemí, titul je spíš ke škodě...
heligona — #2 naprosto souhlasím. Připadala/připadám si stejně.
Taky něco zkušeností sem hodím: pro moji maminku neexistovalo,aby dcery neměly VŠ.Ona z chudých poměrů,se základním vzděláním,dvouletou ekonomku si dodělávala dálkově při dvou dětech.Prý si dobře pamatuje ty úšklebky od inženýrů,kterým přepisovala dopisy plné chyb. Udělala jsem gympl,takže další studium bylo automatické. Spolužáci z průmyslovek ale tvrdili,že na VŠ zapomněli to,co je průmka naučila a nic nového nezískali. Ve vystudovaném oboru jsem se pohybovala asi jen 10 let a dnes jsem takové děvče pro všechno trošku mimo obor,ale staré vědomosti se mi hodí.
Děti jsme s manželem vedli k tomu,že když mají šanci,ať studují a snaží se vytřískat co se dá.Dcera je introvert,takže talent na jazyky ji do světa nepošle,ale kluk na medicíně se snaží.Ale nejdůležitější pro mě je,aby nebyli podrazáci a neubližovali lidem,našli si v životě místo a měli práci,které je nebude obtěžovat a vyčerpávat.Aby byli obyčejně lidsky šťastní.
Moje spolužačky taky rodily po maturitě,dnes oceňují,že dětem fyzicky stačily ve sportu a užívají si prázdného hnízda v dobré kondici.Já zase měla delší mládí.I s kecy sousedek-jsem vyskoká/nevdám se.Studuju/kdo by chtěl přechytralou ženskou. Je ti 24 a nejsi vdaná/už se nevdáš. Však to znáte.
heligona — #2 Kámoška už zaučila lidí, co jí dneska šéfujou
heligona — #11 To víš, časy se mění. Tenkrát to holt bylo úplně jinak. Být ve dvaceti nezadaná, to bylo ošklivé stigma. Nemít dítě ve třiadvaceti, to tedy bylo ale fakt na pováženou. Co jiného taky mohli dělat - cestovat jen po socialistických zemích a to jen s obtížemi, byty se nekupovaly, ale dostávaly podle pořadníku - a tam se člověk dostal výš, když bydlel u rodičů se dvěma malými dětmi, auta na pořadník a za cenu, že by se vám protáčely panenky (dnes zní padesát tisíc za nové auto jako snová cena, ale s měsíčním příjmem 1300 hrubého to bylo na hodně dlouhé šetření). Prostě, po vojně se každý řádný mladík oženil a do půl roku spolu měli první dítě, do ří let druhé, samá pozitiva a sociální jistoty.
Když přeji studentům, kteří se se mnou loučí a odcházejí na svatý týden, hodně štěstí u maturit a u přijímaček na VŠ, tak vždycky dodám, aby se dobře vdaly a oženili, že to je mnohem důležitější, než maturitní vysvědčení.
heligona — #2 Při hledání práce jsem si říkala, že ten titul snad zatajim, aby mě konečně někde vzali.
ToraToraTora — #6 a to my zas jó
s tvojí ukecaností ale nemám obavy, spíš nás budeš zásobovat historkama, jaký děláš v práci vichr
Altamora — #9 jó kdyby mi ty studia někdo platil, tak studuju do aleluja. Já blbec jsem u toho ještě pracovala a nevzala od nikoho kačku. To bude asi ten problém
Ovšem i s maturitou bych věděla o lepší zábavě, než se množit, mačkat nebo stavět
ToraToraTora — #6 Náhodou jsi to docela vyhmátla - krize ustupuje, míst pomaloučku přibývá, na děti se tě nesmějí ptát a pokud se týká písemného projevu (asi i verbálního) nebudeš mít konkurenci.
heligona — #2 No jo, teď to máte těžší, ale já jsem byla ráda, že si můžu o těch pět let prodloužit mládí. Vůbec jsem nezáviděla spolužačkám, které se vdaly, měly hned děti a stavěly dům nebo se tísnily u rodičů, než dostanou byt. Trochu jsem jim záviděla až kolem padesátky, kdy už měly děti dospělé, zatímco my měli dva studenty a věčně na krku nůž v podobě nezaměstnanosti, protože na podnikání nemáme talent a sehnat v práci v našem rázovitém regionu je dost těžké.
Taky si po víc než 20 letech pamatuju svoje maturitní otázky.. dokonce i slovíčko z Rj,na které se mě zeptal (blbec) přísedící. Téma - Já a naše rodina. Dotaz zněl, jak se jmenuje "den na přestěhování", který mají v Sovětském svazu. V životě jsem nic takového neslyšela.. Jinak to slovíčko zní "navaselje".. a jak jsem později zjistila, je to spíš něco jako oslava nového bytu
To slovíčko asi budu umět so smrti... a kde je Sovětskému svazu konec
ToraToraTora — #6 Uvidíme, uvidíme
Ale o tebe se poperou, neboj
heligona — #2 selinka — #4 Holky, jestli tu vydržíte do podzima, tak vás mohu zásobovat vtipnými texty na téma: S maturitou a třemi dětmi hurá do pracovního procesu.
Jen nevím, jestli se budu řehtat ještě i já
FAXÍK — #3 Ale to víš, že jde. Kdekterý šikovný řemeslník to v životě vyhraje víc, než kdejaký vysokoškolák.
Teda ten svatý týden jsi využila přímo luxusně

ToraToraTora — #1 hlavně ten lehký život, to je psychedelický sarkasmus