Když jsem si povídala s paní Konarovskou, vyslechla jsem mnoho příběhů, které by vydaly na samostatný článek. Tady je jeden z nich

bohat

Do obchodu přišla matka s dcerou. Na první pohled bylo zřejmé, že to nejsou žádné „zbohatlice“, které přijely luxusním vozem a běžně si kupují luxusní prádlo. Zřejmě se jednalo o nějakou výjimečnou příležitost a dcera chtěla koupit mamince alespoň jednou opravdu krásnou a drahou podprsenku jako dárek. Šetřila na ni dlouho. Zkoušely v kabince, dcera podávala mamince různé typy podprsenek, pomáhala jí s oblékáním a nešetřila chválou, jak jí to sluší. Matka se před ní nestyděla svléknout a dcera neměla problém vidět ji obnaženou. Chovaly se naprosto přirozeně.

Jak tak zkoušely a užívaly si tu událost, do krámku přišly další dvě ženy. Opět matka s dcerou, přibližně stejného věku, jako ty předchozí, ale obě velmi dobře situované, takové „holky vuittonky“. Chvilku tam nervózně postávaly, poklepávaly významně do svých krokodýlích kabelek a brblalay. Dávaly očividně najevo svou nespokojenost, že pro ně - dámy ještě není volná kabinka a musejí čekat, než si „ty dvě“ konečně vyberou. Notabene když tady hodlají utratit „nechutnou“ sumu peněz.  

Paní Konarovská to vyřešila s humorem sobě vlastním. „Mám tady ještě volnou kuchyňku. A víte co, pojďte tam rovnou všechny čtyři, ať si neušoupu nohy.“ Paní Helena je pěkně „mazaná“ a věděla, co dělá. Zřejmě chtěla, aby ty studené, znuděné „fifleny“ viděly, jak může vypadat vztah matky a dcery. Že cit a vzájemná úcta se nedá nahradit penězi a drahými dárky, ale musí se pěstovat jako vzácná květinka.

„Vuittonky“ na sebe zděšeně pohlédly, jestli to myslí vážně, ale nakonec se nezmohly na odpor a souhlasily. Snad díky své obnaženosti zahodily předsudky a začaly se svými spoluzkoušejícími komunikovat, vzájemně si  vyměňovat podprsenky a hodnotit jedna druhou. Obě dcery si povídaly.

Když došlo na placení, přemlouvala „chudá“ matka dceru, aby si taky jednu podprsenku koupila. Ale dcera trvala na svém, že tam přišly kvůli ní a ona si něco zkoušela jen tak ze zvědavosti. Časem si možná také na nějakou ušetří. Matka tedy souhlasila a odešly.

Vuittonky ještě zůstaly. Matka se v kabince rozmýšlela, které podprsenky si odnese, a dcera přišla za paní Konarovskou. „Ukažte mi tu podprsenku, co si zkoušela ta holčina. Já jí tu podprsenku chci koupit.“

Možná vám ta příhoda přijde banální. No a co, řeknete, jedna podprsenka pro tuhle holku, která má už v sedmnácti vlastní byt, nic neznamená. Je to jen gesto.

Ale mě dojala. Možná si uvědomila, že je vlastně mnohem chudší než její vrstevnice. O cit, který jí vlastní matka nahrazuje penězi.