Být matkou ve čtyřiceti není nic neobvyklého. Očekávání nového potomka je radostnou událostí v každém věku. Ovšem jinak tu „radost“ prožíváme ve čtyřiceti a jinak ve dvaceti. Ať už po stránce fyzické, nebo psychické.
My vám postupně ve třech/čtyřech rozhovorech představíme naši čtenářku Inku, která si svoje třetí dítko nadělila právě ke čtyřicetinám. A protože má doma už dvacetiletou slečnu, může toto „generační“ těhotenství porovnávat. V čem se liší, v čem je podobné a jaké to je být matkou ve dvaceti a ve čtyřiceti?
První dítě jsi rodila ve dvaceti, pak se ti po dlouhých letech narodilo druhé vytoužené dítě, to ti bylo 34, a teď zcela nečekaně čekáš třetí. To si nadělíš ke čtyřicátinám. Jaké to je být těhotná ve čtyřiceti? A je to „dáreček“ vybraný, nebo je velkým překvapením?
Když se mi v mých 34 letech, po menších zdravotních problémech, narodilo druhé vytoužené dítě, pro manžela první, protože já jsem vdaná podruhé, tak jsme si říkali, že by bylo možná hezké pořídit synkovi ještě bratříčka nebo sestřičku, i když já to brala spíš s rezervou, bude-nebude. Byla jsem šťastná za to, co mám. Ale tak do těch čtyřiceti jsme to nějak podvědomě nechávali otevřené, no a ono se to těsně před tou čtyřicítkou povedlo, a přiznám se, že mě to přece jen zaskočilo.
Ty jsi nebrala antikoncepci?
Spoléhala jsem na plodné a neplodné dny, které nám do té doby vycházely. Ale jak vidno, na ty se spoléhat nedá. (smích)
Říkáš, že jsi byla zaskočena. Příjemně, nebo nepříjemně?
Přiznám se, že první dny a noci jsem nedělala nic jiného než zvažovala všechna pro a proti. Měla jsem dny, kdy jsem si říkala, že to nezvládnu, ale ne kvůli mému věku, ale spíš ze strachu z budoucnosti. Jaké to bude za deset, patnáct, dvacet let, jaké to bude, až dítěti bude sedmnáct, osmnáct, mně skoro šedesát a manželovi ještě víc. Ale nakonec jsme to vyřešili. Když už to děťátko v tom bříšku je, a hlavně, když mi doktoři řekli, že se nemusím ničeho bát, že jsem zdravá, tak už to neřeším. Na miminko se moc těším a skoro se až stydím za to, že jsem někdy pomyslela na to, že ho nechci.
Už víš, co to bude?
Ano, bude to chlapeček. Akorát se ještě nemůžeme shodnout na jménu. Chceme nějaké hezké, české, ale těch je hodně. Třeba čtenářky poradí (smích).
Doktoři ti řekli, že jsi zdravá, musela jsi ale určitě absolvovat i řadu jiných vyšetření než třeba při prvním těhotenství.
Ano, ale to jsem musela absolvovat už i před pěti lety u prvního chlapečka. Bylo mi 34 a už tehdy mě brali jako starší matku a posílali mě na různá vyšetření, včetně genetických testů. To samé podstupuji i teď, ale co je velmi zajímavé a pro mě i radostné, že teď mi ty genetické testy dopadly daleko lépe než před pěti lety s Jiříčkem, kdy mi museli dělat i odběr plodové vody, protože se jim ty výsledky nějak nezdály. Zato teď je mám prý na jedničku.
A jak se cítíš ty sama? Po psychické stránce už si vyrovnaná, ale co po fyzické? Je jiné být těhotná ve dvaceti a jiné ve čtyřiceti?
To je, ale v tomto je matka příroda spravedlivá. I když je ti o dvacet víc, to tělo najednou napne všechny síly a musíš. Prostě najednou to zvládáš. Já mám navíc ještě průpravu od synka. Tam byla pauza mezi ním a dcerou horší, ale najednou nastartuješ jako závodník. Velice důležitá je psychika. Já jsem se cítila strašně zle v tom prvním trimestru, když jsem byla zprávou o těhotenství zaskočená a pořád zvažovala pro a proti. Jak jsme to rozlouskli, neskutečně se mi ulevilo, teď nastupuji do pátého měsíce a cítím se výborně.
A ještě něco bych chtěla říct. Když jsem čekala první dítě, a ještě víc, to druhé, protože to bylo po dlouhé době vytoužené, tak jsem se pořád snažila vyhledávat nějaké odborné rady v knihách, na internetu, a akorát mě to strašně stresovalo. Ano, jsou tam i kladné věci, ale většina je záporných, co se může stát, co hrozí, co se stalo. Navíc jedno dítě je takové, jiné makové, každá maminka to má jinak... tak já jsem si řekla, že teď se na to ani nepodívám, žádnou knihu neotevřu. Nic nečtu. Když mě píchne v bříšku, hned neletím k internetu, neptám se známých. Řeším to sama se sebou, případně s doktorem. Ale rozhodně se nestresuji.
Připadáš si jako čtyřicetiletá matka stará, nebo tě to naopak omladilo?
No, když jsem sama, jenom já s bříškem, a nejsou kolem mě další dvě děti, tak si připadám velice mladá. (smích)Ne, vážně, myslím si, že spíš mě to omladilo a vůbec nemám čas se zabývat blížící se čtyřicítkou. A víš co, mám v okolí ještě další dvě kamarádky, a ta jedna rodila ve 44 a druhá ve 41 letech, tak asi tu máme nějaké pracovité čápy. (smích)
Nebo dobrý vzduch.
Nebo. Ale stejně nevím, proč se ještě dnes někdo pozastavuje nad čtyřicetiletou maminkou. A pokud jde o známou osobnost, ještě jsou toho i plné noviny. V zahraničí už to nikoho nepřekvapí, tam je to normální, a já myslím, že už i tady si doktoři pomalu zvykají. Naopak bych řekla, že spíš dvacetiletá maminka je raritou. Dnes už je to prostě věkově vyrovnané.
Myslíš si, že jsi zodpovědnější matka než v těch dvaceti?
To rozhodně, to určitě. To je nesrovnatelné. S tím třetím dítětem se až teď začínám nějak víc vžívat do role opravdové matky. Asi tak. (smích)
Bojíš se porodu?
Bojím se, abych nerodila císařským řezem, když už obě předchozí děti šly normální cestou. Ale pokud to jinak nepůjde, co nadělám. Já ti pak řeknu.
A jaký máš názor na domácí porody?
Tak to ani náhodou! To bych neriskovala ani ve dvaceti. Nemocnice a porodnice nebyly vymyšleny jen tak z nudy. A ať už dřív některé připomínaly spíše márnice, například ta, kde jsem rodila před dvaceti lety (smích) rozhodně se tam maminka cítí víc v bezpečí. Ale to je můj názor, nikomu ho nevnucuji. Ale myslím si, že porodnice jako takové, i přístup personálu k maminkám, prošly velkou změnou k lepšímu. To jsem poznala už u druhého porodu.
Ještě mi řekni, ty už máš genetické testy za sebou, dopadly v pořádku, ale kdyby nedopadly, nechala by sis dítě?
To je těžká otázka, na kterou ti neumím odpovědět, protože ty testy dopadly dobře. Opravdu nevím, moc bych se bála té zodpovědnosti. Já obdivuju a smekám před ženami, které se dokážou postarat o postižené dítě, máme v příbuzenstvu postiženou holčičku a vím, co to dá práce a sebeobětování. Opravdu nevím, na to ti asi neodpovím. Je to tvoje dítě, ale na druhou stranu, mám tady další dvě, které mě potřebují. Nevím. Vymysli si nějakou jednodušší otázku.
Tak ono je to těžké, někomu radit, jelikož já jsem vdaná už podruhé a předtím jsem otěhotněla brzy. Ale u druhého dítěte, když to nešlo, tak vím, jak mě štvalo, když se pořád všichni vyptávali, kdy už… a proč ještě ne. Neposlouchejte ty ostatní, okolí neví, jestli máte, nebo nemáte problémy. Já se také nikoho neptám, protože nikdy nevíš, co ten člověk doma prožívá. A co se týká rady z hlediska věku, ve čtyřiceti rozhodně není pozdě. Já bych neměnila. Pokud se na to cítíte, jděte do toho. Dítě je zázrak. Ale uvidíme, co vám o tom třetím zázraku řeknu po porodu (smích).
Budeme se těšit. Dávej na sebe pozor a já se zase brzy přijdu zeptat, jak se ti daří.
Přijď. A že zdravím všechny čtenářky, hlavně budoucí maminky. :)
S maminkou Inkou přineseme rozhovor ještě těsně před porodem, po porodu a také, až už bude miminku pár měsíců.
Děkujeme za informace.
Foto: autor
Nový komentář
Komentáře
mamince fandím,také jsme měli nejmadší dceru když nám oběma s manželem bylo 40 a nastartovalo nás to a omládli jsme,zatím vše zvládáme,dceři je 8,ale máme také nejstarší která má 23 a nedávno se stala maminkou a naše rodinka se rozrůstá
Přeju ji hodně štěstí a ať všechno dobře dopadne. Osobně bych do toho nešla. Mám totiž osobní , ne zrovna nejlepší zkušenost - mojí mámě bylo 39, když se narodila sestra- předčasně a se zdravotním postižením. Mně bylo 14 a musela jsem se o ní hodně starat a řeči typu "až budeš mít vlastní děti, tak se ti tyto zkušenosti hodí" jsem bytostně nenáviděla. I když je to už více než 40 let a od té doby zdravotnictví pokročilo, takže to ber čistě jenom jako můj postoj.
Nastávající maminka vypadá na svůj věk velmi mladě, bříško jí moc sluší, tak ať je vše v pořádku a oběma jim přeji hodně zdraví a chlapečkovi nějaké pěkné české jméno.
Také jsem ve čtyřiceti měla miminko ale pokavad přestanete být v padesáti nemocná je to zátěž ale jinak gratuluji.
Inka vypadá na svůj věk fantasticky, moc jí to sluší
!
v pohode moja svokra mala najmladsieho syna v 40 a teraz je to ok a bude mat 60
risina — #127 prosím tě, nestraš! Svým blízkým jsem dala za úkol mě proplesknout, pokud se ještě přihlásím na nějakou VŠ! Takže budu asi za postupem času pěkně omlácená.
peetrax — #125 Na studium další VŠ třeba budeš mít chuť a hlavu i později a přidětech (já taky měla a ještě teď přemýšlím, co bych ještě studovala
)
evelyn — #119 já si svého pohodlí třicetileté bezdětné taky užívám a naopak dělám věci, o kterých vím, že na ně později nebudu mít ani hlavu, ani čas a zřejmě ani chuť, třeba studium druhé vysoké. Nedovedu si představit, že bych zůstala bezdětná jen proto, že jsem nestihla mít děti do třicítky, protože když jsem byla ve "správném" věku, tak to prostě nevyšlo. Ale to je otázka priorit jako v životě všechno a každej to má jinak - a ať má.
diblice — #123 Taky si myslím, že to nebude věkem, ale v mentalitě. Máme mnohem mladší sousedy, měli první dítko, opravdu malý tyran, když jsme jim to říkali, že musí být důslední, vychovávat a ne ho nechat demolovat kde co, nejdříve se urazili, pak přišli, že máme pravdu, že u druhého tu chybu neudělají a druhý syn je ještě větší hajzlík neb má od mala školu prvního a to je rodičům teď 30let..
magic11 — #120 já teda vedu děti dost zkrátka, ségra je o 10 let mladší, děti měla v 29 a 31 a jsou to sptratci, protože jsou vychováváni moderně, je mi 46 a pubertu svého syna zatím zvládám v pohodě, až on s ní skončí začne dceruška, dceři je 25 vnukovi bude rok a stále si stěžuje, že to nezvládá, tak si myslím, že ve věku to nebude
magic11 — #120 jednoho takového spratka jsem tu měla na velikonoční pondělí. Během půl hodiny nám zdemoloval, co mohl, jeho rodiče a prarodiče jen mlčky přihlíželi a nakonec řekli, že oni na něj taky psychické a fyzické síly jaksi nemají. Rodičům je kolem třiceti, takže to nemusí být nutně záležitost věku. Ale jako výmluva dobrý.
Pokud jsou oba v pohodě/mamka i mimi/,proč ne.Čtyřicet let pro třetí dítě jako problém vůbec nevidím,naopak.
Má to své pro i proti. Moje sestra má tříletého kluka, je jí 41 a je toho na ni moc. Kluk si s nimi děllá co chce, s manželem ho nezvládají a roste z něj malý zmetek, jen proto, že rodiče už na to nemají psychických ani fyzických sil, jsou leniví se mu věnovat a pomalu si asi na něj začnou hledat papír, že něaký hyper...
Držím palce, aby to takto nedopadlo a zdravíčko aby přálo
Já se vždycky směju tomu, jak proti "starým" matkám brojí ty, které potkaly protějšek, se kterým mohly mít děti, hodně mladé. A třeba ve 20, 25 letech porodily. A ještě za minulého režimu, kdy velká část holek nemohla cestovat, studovat...
Co třeba ženský, který s někým žijí, nemůžou mít děti anebo se rozejdou s partnerem, nedejbože jim partner zemře - a bezdětné začínají znovu? To je pak logický, že se na děti dostane později. 
carmi — #67 Se vším, co jste napsala souhlasím. Taky jsme čekali na družstevní byt 3 roky, 40000Kč bylo na 3 roky šetření, nebo půjčku. Žádné obecní byty zadarmo. to bylo jen pro známé. Jinak té 40ti leté nastávající mamince to přeji, ale asi je dosti finančně zajištěná, jinak je budoucnost dosti nejistá, jak pro ni, tak pro to mimino.
Trefa — #115 Moc tě prosím, přestaň konečně odpovídat sama sobě (= psát na začátek každého příspěvku Trefa:). Přivádí mě to k takovému šílenství, že "zdraví chlapeček" mi připadá jako prkotina
.
Trefa:blahopreji vam vypadate nadherne,chlapecek bude urcite zdravi,hlavne se porodu nebojte.
Nevím , že 40 mít dítě se mi už nezdá .