Máte děti? Myslíte si, že se s nemůžete dostat do situace kdy vám vyvedou, byť nechtěně, takový kousek nad kterým zůstává rozum stát ? Asi jsem si něco podobného donedávna taky myslela...

sponge

...tedy, že by mě nemělo nic až tak moc vyvést z míry v souvislosti s mojí devatenáctiletou dcerou. Když pominu její piercingy, tetování, rudé dredy, styl oblečená-neoblečená a to, že její partneři jsou většinou největší exoti na světě, dalo by se říct, že je to hodná a chytrá holka. Před časem k nám na návštěvu přijela její stejně stará kamarádka ze školy. A tady končí ta lepší část příběhu, dovezly si s sebou totiž krabici čerstvě upečené bábovky, kterou nechaly na kuchyňské lince. Objevila jsem ji hned, jakmile jsem přišla domů. Mela jsem hlad, tak jsem ji hned ochutnala. Vzala jsem si tři kousky.

Bábovka byla ještě teplá a chutnala docela dobře, ani mě nezarazilo to, že nikdy předtím moje dítě nejevilo jakýkoliv zájem o kulinářské aktivity. Holky hodily tašky do pokoje a šly ven, já s mým devítiletým synkem a s mým kamarádem jsme dělali něco na zahradě a připravovali ohýnek za domem. Ohýnek už plápolal a my si pekli buřty, když to přišlo... země ze začala chvět, naklánět ze strany na stranu a moje končetiny počaly rotovat každá v jiném směru. Pak mi něco prasklo v hlavě a já nabyla dojmu, že sedím na obří vánoční ozdobě, která se kývá a hrozí překlopením.

Došlo mi, že je zle, že asi umírám, chůze byla nadlidský výkon, protože místo nohou jsem měla chapadla jako chobotnice, v hrůze posledních okamžiků jsem poprosila našeho kamaráda, aby zavolal záchranku, a ve zbytku rozumu sestavovala poslední vůli. Nemohla jsem se hýbat, při sebemenším pohybu jsem měla pocit, že se mi z hlavy vyleje mozek. Z posledních sil jsem se pokoušela udržet zdání, že je všechno v pořádku, aby to menší dítě nemělo tak strašný vzpomínky na moje poslední chvilky.

Záchranáři dorazili současně s dcerou a její kamarádkou, které všem přítomným vyděšeně sdělily možnou příčinu mého stavu, do bábovky totiž zapekly marihuanu a nějak mi to v tom všem zapoměly říct. V tu chvíli mi i přes ten jurodivý stav došlo, že tedy asi dnes neumřu, že jsem jenom pekelně zfetovaná... To už mě ale nakládali do sanitky. V nemocnici si všichni mysleli, že jsem nějaký sociální případ, že hulim často a teď jsem přebrala, protože jsem neodhadla, kolik toho mám sníst, abych byla happy. No hrůza.

Mojí historce s bábovkou a o tom, že jsem v tom zcela nevinně, nevěřil nikdo. Jen se na mě chodili dívat a furt se mě někdo ptal, jak se mi to všechno stalo. Nakonec si mě tam nechali dva dny, musela jsem všechno vydávit, dali mi kapačky a šoupli mě na JIP... To jsem se ještě v tom šíleném rozrotovaném stavu dohadovala s doktorem, že nechci vypumpovat žaludek, že bych raději to dávidlo, co navrhoval jeho mladší kolega.

Bydlím na malé vesnici, kousek od Prahy. Takže všichni měli oči navrch hlavy, co se u nás děje, proč mě odvezla sanitka... V naší rodině už historka zlidověla. Každý si ze mě utahuje, jestli nechci přijet na kafe a na bábovku. Jak milé, že? Ani jsem nemohla potrestat dceru. Sice jsem jí pak vynadala, ale když jsem viděla, jaký má strach, co se mnou je - bylo to pro ní zadostiučinění. Také se musela ty dva dny, co jsem byla v nemocnici, starat o malého bratra.

Lída